V pátek 24. února si připomeneme významné půlstoleté výročí v kosmonautice. O něm bude povídat Milan Halousek z České kosmické kanceláře ve své přednášce „John Glenn a začátky americké pilotované kosmonautiky“. Přednáška začíná již tradičně v 19 hodin a Astronomická společnost Pardubice na ní zve zájemce do Velkého sálu DDM DELTA Pardubice v ulici Gorkého 2658.

Tisková zpráva Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích a Astronomické společnosti Pardubice č. 31 ze dne 19. února 2012.

„Před padesáti roky, v úterý 20. února 1962, vzlétl do kosmu první americký astronaut John Glenn. Před ním jen na pár minut nahlédli do vesmíru v kosmických lodích Mercury šimpanzi Ham a Enos a astronauté Alan Shepard a Virgil Grissom,“ připomíná lektor významné milníky v počátcích amerického kosmického programu. Právě John Glenn byl, jak Halousek nepřímo navazuje, jakýmsi americkým Gagarinem: „John Glenn obletěl jako první Američan Zemi třikrát a po 4 hodinách a 55 minutách dlouhém letu úspěšně přistál ve vlnách Atlantiku. Tím začala americká cesta, která vyvrcholila přistáním prvních lidí na Měsíci v roce 1969.“ Co letu Johna Glenna předcházelo, co po něm následovalo a proč se astronaut po 36 rocích ještě jednou do vesmíru vrátil? Nejen tato témata budou v průběhu přednášky známého popularizátora kosmonautiky Milana Halouska rozebírány.

Milan Halousek (* 1961, Pardubice) je jeden z předních českých popularizátorů kosmonautiky.
Od roku 2001 je organizátorem dnes již největšího středoevropského setkání zájemců o pilotovanou kosmonautiku KOSMOS-NEWS PARTY, kterého se pravidelně účastní řada českých i zahraničních odborníků a hostů. Od roku 2002 organizuje a koordinuje v České republice akce Světového kosmického týdne, které se zaměřují především na informování nejširší veřejnosti o přínosech kosmonautiky ke každodennímu životu lidí. Je vedoucím odboru Vzdělávání České kosmické kanceláře, předsedou Astronautické sekce České astronomické společnosti a členem Astronomické společnosti Pardubice. V neposlední řadě je také vášnivým sběratelem autogramů kosmonautů a všeho dalšího, co s kosmonautikou a lety do vesmíru souvisí. V srpnu 2011 „přivezl“ do Pardubic amerického astronauta Andrewa Feustela i s „druhým českým kosmonautem“ Krtečkem.

Další informace Vám poskytne Jan Kříž na telefonním čísle 731 833 655 nebo emailové adrese prednasky@astropardubice.cz, příp. Petr Komárek na telefonním čísle 603 165 366 nebo emailové adrese info@astropardubice.cz.

Příští týden, v pátek 24. února, se na pardubické hvězdárně uskuteční přednáška Milana Halouska z České kosmické kanceláře o začátcích americké pilotované kosmonautiky. Ve svém povídání nazvaném „John Glenn a začátky americké pilotované kosmonautiky“ se přednášející zameří především na významné padesátileté výročí prvního a historického letu Johna Glenna, který tak dal základ k budoucím úspěchům amerického dobývání vesmíru. Všichni dobře víme, že vrcholem tohoto dobývání bylo pak o 7 let později stanutí na povrchu našeho nejbližšího kosmického souseda – Měsíce. Přednáška začíná tradičně v 19 hodin ve Velkém sále DDM DELTA Pardubice. Podrobnosti připravujeme.

V pátek 27. ledna se od 19 hodin uskuteční přednáška mimořádného hosta, známého ostravského fyzika a popularizátora věd RNDr. Vojtěcha Ullmanna. Se svou přednáškou „Tajemná neutrina ve vesmíru“ osvětlí před několika měsíci vyvolanou bouřlivou diskuzi o částicích rychlejších než světlo. Na přednášku zve Astronomická společnost Pardubice do Velkého sálu DDM DELTA Pardubice v ulici Gorkého 2658.

Tisková zpráva Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích a Astronomické společnosti Pardubice č. 30 ze dne 20. ledna 2012.

„Neutrina jsou jedna z nejméně poznaných, ale i zároveň nejzajímavějších částic ve vesmíru,“ uvádí Ullmann téma svého povídání. „Ačkoliv jsou jejich rozměry nicotné až tak, že jsou schopny bez problému prolétnout hmotou jako jakýsi ‚vesmírní duchové‘, poslední dobou objevujeme jejich význam a nepostradatelnost ve vesmíru. Jak ale mohou tak malé částice ovlivnit něco tak obrovského, čím je kosmický prostor? Mohou také mít nějaké praktické využití i pro lidstvo?“ Na všechny tyto otázky a spoustu dalších se přednášející chystá odpovědět.

RNDr. Vojtěch Ullmann (* 1949, Konice) je český fyzik a popularizátor věd. Po skončení Základní devítileté školy v Konici a maturitě na Gymnáziu Jana Opletala v Litovli studoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy University v Praze. Od roku 1973 působí jako fyzik na Klinice nukleární medicíny FNsP v Ostravě, kde je vedoucím Fyzikálně-technického úseku. Zabývá se jadernou fyzikou a fyzikou ionizujícího záření, fyzikálně-matematickými aspekty radioisotopové scintigrafie, dále pak obecnou teorií relativity, relativistickou astrofyzikou a kosmologií. O nových objevech v těchto veřejnosti poměrně komplikovaných vědních oblastech poutavě přednáší jako vděčný popularizátor.

Další informace Vám poskytne Jan Kříž na telefonním čísle 731 833 655 nebo emailové adrese prednasky@astropardubice.cz, příp. Petr Komárek na telefonním čísle 603 165 366 nebo emailové adrese info@astropardubice.cz.

Tisková zpráva Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích a Astronomické společnosti Pardubice č. 29 ze dne 4. ledna 2012.

Petr Komárek z pardubické hvězdárny celou akci uvádí slovy: „Z pohledu pozemšťana jsou jasně zářící Venuše či Jupiter, které můžeme v současné době spatřit na večerní obloze, obrovskými světy. A co naše Slunce? Může vůbec existovat hvězda ještě větší, jasnější nebo snad jinak barevná hvězda než ta naše nejbližší? Po celý leden vám budeme na pardubické hvězdárně ukazovat vzdálené a exotické světy, které jsou mnohdy zcela odlišné od našeho poklidného koutu Sluneční soustavy.“

Planety Venuše a Jupiter jsou nyní kromě Měsíce nejvýraznějšími objekty Sluneční soustavy. Malý dalekohled u Venuše odhalí fázi podobnou Měsíci před úplňkem. V průběhu následujících měsíců se Venuše bude k Zemi přibližovat a zároveň svou osvětlenou polokouli bude stále více natáčet od nás, takže na konci května už z ní zbude jen úzký srpeček. Jupiter zase uchvátí svými čtyřmi měsíčky a atmosférickými pásy, které člověk může obdivovat už ve výkonném triedru. Obě planety budou ve středu zájmu (nejen) hvězdárny letos ještě jednou – v polovině března. Tehdy se po dlouhých letech tyto nejjasnější planety Sluneční soustavy „setkají“ v těsné blízkosti na večerním nebi.

Click here to view the embedded video.

Ačkoliv je Jupiter na obloze o něco slabší jak zářivá „večernice“ Venuše, je ve skutečnosti oproti ní asi 12x větší. Půjdeme-li s porovnáním dále, je i Jupiter jen trpaslíkem. Naše Slunce je co do průměru asi desetkrát větším tělesem a Sluneční soustavě tak dominuje. Mezi hvězdami ve svém bezprostředním okolí je ovšem velikostně i to mírně podprůměrné. Na noční obloze, zejména teď v zimě, najdeme hvězdy, které jsou až stonásobně větší. Pozorování na hvězdárně tak ukáže, jak je vše jen relativní a silně ovlivněné tzv. výběrovým efektem.

Po dlouhé době se na večerní oblohu vrací planeta Venuše. Její následující večerní viditelnost, při které ji jako večernici snadno rozeznáme hned za soumraku, bude velmi příznivá. Jasná planeta se v průběhu tohoto a následujícího měsíce postupně vyhoupne poměrně vysoko nad jihozápadní obzor posoumračného nebe a setrvá tam až do třetí dekády května příštího roku. V červnu pak svou pozornost završí úkazem století – přechodem přes Slunce. V průběhu viditelnosti planety se také naskytnou mimořádné příležitosti k zapojení se do soutěže Pardubický Měsíc!

Planeta Venuše je na obloze notoricky známým planetárním objektem pro svůj mimořádný jas. Stojí za tím její hustá a oblačná atmosféra odrážející sluneční svit a nepříliš velká vzdálenost od Země, zejména při maximálním přiblížení. To z ní už zpravidla činí po Slunci a Měsíci třetí nejjasnější objekt na obloze. Jako večernice se v následujících měsících rychle stane dominantním tělesem večerního nebe.

Atypický pohyb

Oproti jiným planetám Venuši nikdy nespatříme například v opozici se Sluncem. Spolu s Merkurem koná planeta na obloze odlišný pohyb. Země totiž od Slunce leží a obíhá dál než Venuše, kterou tak pozorujeme z vnějšku její dráhy. V průběhu večerní viditelnosti se proto planeta nejdříve ukazuje jen krátce po západu Slunce a po nějaké době se její viditelnost prodlužuje, až planeta dosáhne tzv. maximální elongace, tedy největší úhlové vzdálenosti od naší mateřské hvězdy. Poté se začne ke Slunci opět úhlově přibližovat, až se po nějaké době ztratí na soumračné obloze. Po několika dnech se pak vyhoupne nad obzor před východem Slunce, kde vykoná podobný pohyb na ranní obloze. A tak je to stále dokola.

Zatímco u Merkuru je taková večerní nebo ranní viditelnost otázkou jen několika týdnů, Venuše je od Slunce dál a tudíž je pozorovatelná několik měsíců. Ačkoliv půlka oběhu Venuše kolem Slunce trvá asi 120 dní, její viditelnost je o asi polovinu té doby delší. Je to způsobeno tím, že během této doby se pohybuje stejným směrem kolem Slunce i naše Země. Pohyb naší planety nám tak viditelnost Venuše prodlužuje.

Velmi příznivá pozorovatelnost

Velkou roli v pozorovacích podmínkách Venuše hraje sklon ekliptiky vůči obzoru. Blízko roviny ekliptiky totiž leží většina velkých těles Sluneční soustavy včetně Venuše. V České republice je ekliptika nejvíce od obzoru vykloněna v době jarní rovnodennosti na večerní obloze, kdežto na té ranní se „plazí“ nízko u jihovýchodu. Na podzim je to naopak. Za vším stojí sklon zemské osy vůči ekliptice. Může se tedy stát, že se Venuše po většinu doby své viditelnosti ztrácí na soumračné obloze, neboť vychází či zapadá jen o pár desítek minut jindy jak Slunce. Když se ale se svou maximální elongací „trefí“ do správného období – tedy na jaře je vidět večer nebo na podzim ráno, jsou její pozorovací podmínky velmi příznivé. A právě to nás čeká. Zájem však vzbudí především svou viditelností na večerní obloze v následujících měsících.

Ač se jasná planeta v tuto dobu za soumraku skrývá ještě dost nízko nad obzorem, už na konci roku se situace začne měnit. Venuše bude pozorovatelná po západu Slunce přes dvě hodiny, přičemž za soumraku ji najdeme asi 15° vysoko nad jihozápadním obzorem. V té době už bude mít okolo -3,9 magnitudy, což ji učiní po večerním Měsíci nejjasnějším objektem. Její viditelnost se ještě rapidně zlepší na konci ledna a v únoru příštího roku, kdy bude zářit vysoko nad západo-jihozápadem. Pozorným hledačům v té době neunikne také níže položená planeta Merkur, jejíž pozorovací podmínky budou rovněž příznivé. Maximální elongace pak dosáhne 27. března 2012, tedy týden po jarní rovnodennosti. Venuše bude ležet 46° daleko od slunečního disku. Od té doby se začne její viditelnost pozvolna zkracovat. O měsíc později bude ovšem nejjasnější, okolo -4,6 magnitudy. Naposledy ji jako večernici vyhledáme nesmírně nízko nad západním obzorem ve třetí dekádě května příštího roku.

Nebeská setkání

V průběhu její večerní viditelnosti se také odehraje hned několik fotogenických nebeských setkání. Kromě úzkého Měsíce, který bude planetu míjet vždy okolo 26. dne v měsíci, to bude i jasná planeta Jupiter. S tou Venuše utvoří dvojici neobvykle výrazných zářících bodů přesně nad západním obzorem 13. března příštího roku. Planety od sebe budou dělit asi 3°. Nezvykle fotogenická seskupení pak s Jupiterem a Venuší utvoří již zmíněný měsíční srpek 26. února a 26. března. V obou případech bude Měsíc ve fázi jen několik dní po novu, tudíž jej bude zdobit i výrazný popelavý svit. Během březnového seskupení se po setmění vyjeví překrásný pohled – Venuši a Měsícem a Jupiterem najdeme ve společnosti překrásných otevřených hvězdokup Hyády a Plejády. Ve středu 4. dubna se také jasná planeta octne velmi blízko zmíněných Plejád, kde mine o 0,3° jižně nejjasnější hvězdu „Kuřátek“ – Alcyone. Naposledy se takto blízký průchod Venuše Plejádami odehrál přesně osm let před tím nastávajícím, tedy 4. dubna 2004. Na přelomu února a března také bude příležitost spatřit najednou hned čtyři z pěti očima viditelných planet Sluneční soustavy. Chybět bude jen Saturn, který vyjde nad obzor až v druhé polovině noci.

Z této přehlídky právě setkání Venuše s Měsícem můžete využít k zapojení se do soutěže Pardubický Měsíc!

Pozorujte srpeček

Při použití malého dalekohledu můžeme u planety pozorovat fáze jako u Měsíce. Čím víc se od Slunce úhlově vzdaluje na západ, tím víc se na její osvit díváme z boku a planeta má fázi první čtvrti. Při tom se bude přibližovat k Zemi a její úhlový průměr se výrazně zvětší. Nejzajímavější jsou pak poslední týdny před jejím opětovným přiblížením se ke slunečnímu disku na soumračné obloze. Tehdy se dostává téměř mezi Zemi a Slunce, k Zemi je nejblíže a září jen velmi úzkým srpkem podobně jako Měsíc krátce po novu. V kombinaci s polohou úhlově nedaleko od Slunce a zemskou atmosférou pak úzký srpek přinese tradiční pohled pro fajnšmekry – vlivem rozdílného lomu vlnových délek jednotlivých barev spektra Venušin srpek krásně „duhovatí“.

Proměnu tváře Venuše z malého kotoučku ve výrazný srpeček lze pozorovat už relativně malým dalekohledem, například loveckým triedrem. Úhlový průměr Venuše se totiž při každém jejím přiblížení k Zemi dostává na hodnotu okolo 40 úhlových vteřin, tedy jen něco málo pod rozlišovací schopnost lidského oka. Pro lepší pozorování je ale samozřejmě vhodné mít dalekohled upevněný na nějakém stativu. Zcela nejlepší ovšem bude navštívit především od února do dubna naši hvězdárnu.

Úkaz století

A (nejen) za návštěvu hvězdárny bude stát i počátek června. Celou svou jarní viditelnost na večerním nebi Venuše zakončí třešničkou na dortu. Ještě předtím, než se v červenci vyhoupne na ranní nebe opět ve společnosti hvězdných kup a planet v souhvězdí Býka, předvede spektakulární divadlo za denního světla. Ve středu 6. června totiž dojde doslova k úkazu století – poslednímu přechodu Venuše přes Slunce na dlouhých 105 let. Při něm se temný Venušin kotouček promítne jako pomalu se sunoucí piha na slunečním disku a z České republiky uvidíme poslední asi 2 hodiny úkazu po východu Slunce. Celý úkaz spatří lidé ve východní Asii či východní polovině Austrálie a na většině ostrovů v Pacifiku.

Na pozorování postačí jen bezpečný filtr k pozorování sluneční skvrn nebo zatmění, přes který Venušin kotouček bez obtíží rozeznáme. I přes ponurou viditelnost na našem území se úkaz rozhodně vyplatí pozorovat. Jednak proto, že už východ Slunce s temným kroužkem na tváři bude stát za pamětní fotografii, a za druhé kvůli jeho výjimečnosti. Další přechod Venuše přes sluneční kotouč totiž nikdo současně žijící nejspíš nespatří – odehraje se 11. prosince 2117.

Související:
[1] Pro fajnšmekry: Asii a USA ohromí na konci jara 2012 tři výjimečné úkazy (Petr Horálek)
[2] Poslední SOHO pohled na Venuši před mimořádným úkazem (Petr Horálek)
[3] Stránka o přechodu Venuše přes Slunce 6. června 2012 na Astro.cz

 Na konec roku si Astronomická společnost Pardubice připravila neobvyklou pozvánku. V pátek 16. prosince od 19 hodin se uskuteční ve Velkém sále DDM DELTA Pardubice beseda na téma „Konec světa 2012 aneb Už zase?“. Členové Astronomické společnosti Pardubice krátce představí nejčastěji zmiňované katastrofické scénáře spojené s koncem světa 21. prosince 2012 a zahájí tak besedu pro všechny, které tento neblaze proslulý fenomén trápí.

Tisková zpráva Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích a Astronomické společnosti Pardubice č. 28 ze dne 12. prosince 2011.

Martin Slezák, moderátor besedy, k tématu řekl: „Rok 2012 má být podle některých konspirátorů posledním rokem lidské historie. Co si lze představit pod koncem světa? Může nás sežehnout Slunce, zasáhnout kometa, nebo vyhladit rasa mimozemšťanů. Lidstvo se ovšem může vyhladit i samo. Nebo prostě jen skončí kalendář – alespoň ten Mayský? Přijďte před koncem letošního roku pobesedovat s astronomy z pardubické hvězdárny, zda přežijeme rok příští.“

Petr Komárek z pardubické hvězdárny, jeden z lektorů, obavy z konce světa uvede z poněkud rozsáhlejšího historického pohledu. „Projdeme si nejznámější předpovědi a proroctví zvěstující konec světa. Řekneme si, jací lidé a jaké dějinné okolnosti vedly člověka k těmto domněnkám a jak se v průběhu historie měnil pohled člověka na možný konec světa,“ popisuje svůj blok úvodní přednášky členů Astronomické společnosti Pardubice, na níž bude navazovat očekávaná diskuze s posluchači.

Fenomén 2012 je v posledních letech neblaze proslulým a velice rozšířeným tématem spojeným s koncem světa na slunovrat 21. prosince 2012. V toto datum má totiž končit poslední, tzv. Pátý věk Slunce v Mayském kalendáři a ten dále nepokračuje. Bohužel je celý tento fenomén jedním velkým omylem, který vznikl vesměs pouhým nepochopením původního poselství Mayské civilizace. Pomineme-li fakt, že už samotná datace skutečného konce tohoto kalendáře nemá jistý základ, jsou katastrofické scénáře spojované s koncem světa před Vánoci příštího roku astrofyzikálně naprosto nesmyslné a opírající se o nepravdivá tvrzení. Organizátoři besedy by proto rádi uvedli alespoň některé nesmysly na pravou míru a předešli tak zbytečné panice, kterou dezinformace z různých nevědeckých internetových serverů i dalších zdrojů způsobuje.

Mimo samotnou besedu také organizátoři doporučují lidem navštívit stránku „2012 – Konec světa NEBUDE“, kterou spravuje Česká astronomická společnost na svém serveru na adrese www.astro.cz/rady/2012.

 V sobotu 10. prosince 2011 v podvečer se odehraje nad východo-severovýchodním obzorem zatmění Měsíce. Ačkoliv půjde o zatmění úplné, na většině našeho území spatříme pouze závěrečnou fázi částečného zatmění. Měsíc při úkazu bude zrovna vycházet nad obzor, když začne vystupovat ze zemského stínu. Díky své poloze mezi hvězdami nabídne částečně potemnělý měsíční úplněk zajímavou fotogenickou podívanou. Půjde o poslední úplné zatmění Měsíce do roku 2015 pozorovatelné alespoň z části z České republiky. Pardubická hvězdárna, Astronomická společnost Pardubice a Europe Direct Pardubice zvou veřejnost na pozorování úkazu od 15:30 do 18:00.

Tisková zpráva Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích a Astronomické společnosti Pardubice č. 27 ze dne 4. prosince 2011.

Zatmění Měsíce vzniká, když se Měsíc v úplňku octne v zemském stínu. Pokud je jen velmi blízko tohoto stínu, mohou si lidé na Zemi všimnout slabého potemnění na některé části měsíčního okraje. V takovém případě mluvíme o zatmění polostínovém. Je-li ovšem úplňkový Měsíc aspoň zčásti ponořen v zemském stínu, pozorujeme zatmění částečné. Neboť je průměr zemského stínu ve vzdálenosti Měsíce asi trojnásobně větší než disk Měsíce, může se náš přirozený souputník ponořit do stínu i celý. V takovém případě pak nastává úplné zatmění Měsíce.

Ani při úplném zatmění však Měsíc zcela nezmizí z oblohy. Do zemského stínu totiž proniká slabé sluneční záření lomené přes zemskou atmosféru. Náš vzdušný obal ovšem nejvíce rozptyluje krátkovlnné záření, tedy modrou barvu, zatímco červená složka viditelného světla se pouze mírně odchyluje směrem do zemského stínu. Měsíc proto chytá zvláštní načervenalý nebo naoranžovělý nádech. Úkaz je poměrně vzácný. Měsíční dráha je vůči rovině dráhy Země skloněna přibližně o 5°, ovšem úhlový průměr zemského stínu je přibližně třikrát menší. To je důvod, proč k zatmění nedochází při každém úplňku. Do jednoho roku může dojít maximálně ke třem měsíčním zatměním různého druhu. Úplné zatmění je ještě méně obvyklé – nastává průměrně jednou za jeden a čtvrt roku a je pozorovatelné jen z té polokoule, kde je v době úkazu zrovna noc. V České republice tak můžeme spatřit 4-6 úplných zatmění Měsíce za jedno desetiletí.

 Sobotní zatmění je sice úplné, ale fáze úplného zatmění proběhne ještě pod obzorem. Měsíc vychází v Pardubicích v 15:57 středoevropského času, tedy právě v době konce úplného zatmění. Jak bude stoupat nad obzor a vystupovat ze zemského stínu, soumračná obloha bude plynule tmavnout a v okolí částečně potemnělého úplňku se objeví zajímavé nebeské objekty. Měsíc totiž při úkazu najdeme v souhvězdí Býka, které mimo jiné nabízí pohled na dvě výrazné a bez dalekohledu pozorovatelné otevřené hvězdokupy – Hyády a Plejády. Vysoko nad východo-jihovýchodním obzorem spatříme i jasnou planetu Jupiter a velmi nízko nad jihozápadním obzorem se ukáže nápadná planeta Venuše.

Samotný východ Měsíce bude opravdu neobvyklý, neboť při výstupu ze zemského stínu se náš vesmírný soused začne vynořovat vůči obzoru spodním okrajem. Bude se tedy zdát, jakoby těsně nad obzorem ležela jakási „vanička“. S postupem Měsíce výš nad obzor se za stmívání již malým dalekohledem bude odhalovat i načervenalý odstín zakryté části Měsíce. Výstup ze zemského stínu potrvá přes čtvrt druhé hodiny, částečné zatmění skončí v 17:18. V té době najdeme úplněk přibližně 12° nad obzorem. Ještě asi 20 minut se bude zdát, že je Měsíc z horního pravého okraje mírně tmavší. Celý úkaz pak končí v 18:32 očima již nepozorovatelným výstupem Měsíce ze zemského polostínu.

Na pozorování tohoto zatmění je třeba si najít místo s co nejvíce odkrytým východním a severovýchodním obzorem. Kvůli začínajícímu soumraku také doporučujeme pozorovat alespoň malým dalekohledem, například loveckým triedrem, se kterým budou na Měsíci patrné i barevné odstíny v zemském stínu. Vzhledem k typickému inverznímu charakteru prosincového počasí je ideální volbou na pozorování místo v nějakých horách.

Zájemci mohou využít mimořádné pozorovací akce pro veřejnost na pardubické hvězdárně. Ta bude mít své dveře otevřené od 15:30 do 18:00. Neboť půjde o velmi fotogenickou podívanou, mohou návštěvníci využít této příležitosti k fotografování úkazu a zapojit se tak do velké fotografické soutěže „Pardubický Měsíc.“ Kromě samotného pozorování úkazu bude připraven doprovodný program v podobě kvízů a poznávacích her pro velké i malé návštěvníky hvězdárny ve spolupráci s Europe Direct Pardubice. Akce je tedy především příležitostí pro fotografy či pro ty, kteří si chtějí užít netradiční předvánoční úkaz.

Další, ne tak výrazné zatmění Měsíce nastane v České republice 25. dubna 2013. Půjde o velmi malé částečné zatmění, při němž se Měsíc ponoří do zemského stínu pouhými dvěma procenty svého průměru. Na úplné zatmění Měsíce si jako středoevropané budeme muset počkat až do ranních hodin 28. září 2015.

Další informace:

[1]   www.astro.cz/rady/ukazy/zatmeni/mesic/20111210
- Stránka o tomto zatmění na serveru České astronomické společnosti

[2]   www.astro.cz/rady/ukazy/zatmeni/mesic/prehled
- Měsíční zatmění v ČR do roku 2060

[3]   astro.sci.muni.cz/zatmeni/
- Nejbližší zatmění Slunce a Měsíce nad územím České republiky

[4]   www.astropardubice.cz/soutez
- Informace o soutěži „Pardubický Měsíc“

[5]   www.europe-direct.cz/strediska/pardubice
- Stránky Europe Direct Pardubice

 V sobotu 10. prosince se krátce po čtvrté hodině večerní nad východo-severovýchodní obzor z hvězdárny vyhoupne velmi zvláštní Měsíc. Bude shora silně potemnělý a až v malém dalekohledu se za postupného soumraku ukáží odstíny narudlé barvy. Bude právě probíhat závěrečná fáze posledního úplného zatmění Měsíce do roku 2015, které od nás aspoň z části spatříme. I když fáze úplného zatmění končí právě s východem Měsíce a my úplněk zcela ponořený v zemském stínu již nespatříme, půjde o nesmírně fotogenickou podívanou. Měsíc bude stoupat nad obzor a zároveň vystupovat ze zemského stínu za pomalého stmívání. V jeho okolí se ukáží dvě otevřené hvězdokupy – Hyády a Plejády. Zveme tak především všechny zájemce o fotografování úkazu.

Představení na obzoru

Sobotní zatmění je sice úplné, ale fáze úplného zatmění proběhne ještě pod obzorem. Měsíc vychází v Pardubicích v 15:57 středoevropského času, tedy téměř přesně v době skončení úplného zatmění. Jak bude stoupat nad obzor a vystupovat ze zemského stínu, soumračná obloha bude plynule tmavnout a v okolí částečně potemnělého úplňku se objeví zajímavé nebeské objekty. Měsíc totiž při úkazu najdeme v souhvězdí Býka, které mimo jiné nabízí pohled na dvě výrazné a bez dalekohledu pozorovatelné otevřené hvězdokupy – Hyády a Plejády. Vysoko nad východo-jihovýchodním obzorem spatříme i jasnou planetu Jupiter a velmi nízko nad jihozápadním obzorem se ukáže nápadná planeta Venuše.

Samotný východ Měsíce bude opravdu neobvyklý, neboť při výstupu ze zemského stínu se náš vesmírný soused začne vynořovat vůči obzoru spodním okrajem. Bude se tedy zdát, jakoby těsně nad obzorem ležela jakási „vanička“. S postupem Měsíce výš nad obzor se za stmívání již malým dalekohledem bude odhalovat i načervenalý odstín zakryté části Měsíce. Výstup ze zemského stínu potrvá přes čtvrt druhé hodiny, částečné zatmění skončí v 17:18. V té době najdeme úplněk přibližně 12° nad obzorem. Ještě asi 20 minut se bude zdát, že je Měsíc z horního pravého okraje mírně tmavší. Celý úkaz pak končí v 18:32 očima již nepozorovatelným výstupem Měsíce ze zemského polostínu.

Měsíční stínohra

Neboť k zatmění dojde při východu Měsíce ještě za soumraku, nabízí se během něj zajímavý pohled. Pokud bude vzduch čistý, tak se po západu Slunce na opačné straně oblohy začne zvedat poměrně výrazná tmavá hrana oblohy. Tento celkem běžný jev je způsoben postupným stoupáním zemského stínu promítajícího se do naší atmosféry. Rozhraní mezi stínem a světlou oblohou se nazývá Venušin pás. A právě pod touto oponou najdeme potemnělý Měsíc, na nějž dopadá ten samý stín Země, akorát přes 350 tisíc kilometrů dál. Díky tomu budeme moci zatmění pozorovat docela dobře už krátce po východu Měsíce, protože obloha v okolí potemnělého úplňku nad severovýchodním obzorem bude o dost tmavší než soumračná obloha na jihozápadě.

Další, ne tak výrazné zatmění Měsíce nastane v České republice 25. dubna 2013. Půjde o velmi malé částečné zatmění, při němž se Měsíc ponoří do zemského stínu pouhými dvěma procenty svého průměru. Na úplné zatmění Měsíce si jako středoevropané budeme muset počkat až do ranních hodin 28. září 2015.

Všechny zájemce proto zveme na hvězdárnu ož od 15:30, kdy budeme za jasného počasí vyhlížet vycházející Měsíc. Neboť je úkaz velmi fotogenický, zveme též všechny fotografy, kteří by si rádi úkaz nasnímali z úrovně hvězdárny, případně přes hvězdárenské přístroje. Fotografování úkazu mohou všichni využít k zapojení se do velké fotografické soutěže Pardubický Měsíc. Ta je určena pro širokou veřejnost a jejím cílem je nafotit jakoukoliv možnou formou Měsíc s nějakým Pardubickým motivem nebo z Pardubic. Přijďte si užít netradiční a takřka předvánoční úkaz!

Další informace o zatmění najdete na stránkách České astronomické společnosti. Na našich stránkách Vás ještě budeme rovněž ještě informovat.

 Rok se nám pomalu schází s rokem a je proto již tradičně nejvyšší čas vás informovat o dění na hvězdárně i na obloze v následujícím období. Přinášíme proto novou Baronesu na následující tři měsíce. Na obloze bude největším lákadlem planetární „stálice“ – obří Jupiter se svými čtyřmi nejjasnějšími měsíci. V průběhu února na severní obzor poměrně rychle vystoupá dlouhodobě pozorovatelná kometa C/2009 P1 Garradd a v té době zárověň dosáhne maximálního jasu. Podle současných předpovědí by měla být mimo města viditelná slabě i pouhýma očima bez dalekohledu. Ovšem – popřeje-li počasí – absolutně největší špičkou mezi úkazy bude blížící se zatmění Měsíce 10. prosince večer. Do roku 2015 to bude poslední úplné, které z našeho území aspoň z části sptatříme. Baronesa Vás však také ani nyní neochudí o stručný soupis nejbližších akcí a přednášek, kterých je na nejbližší měsíce bohatě. Elektronickou verzi Baronesy můžete stahovat na obvyklé stránce.

 Na letošní předposlední astronomickou přednášku pro veřejnost si Astronomická společnost Pardubice pozvala vzácného hosta – Marcela Bělíka, současného ředitele úpické hvězdárny. Přednášející nás provede strastiplnou expedicí úpické hvězdárny za úplným zatměním Slunce v červenci 2010 v povídání nazvaném „Černé Slunce v Patagonii“. Přednáška se uskuteční v pátek 25. listopadu 2011 od 19 hodin ve Velkém sále DDM DELTA Pardubice na Gorkého ulici.

Tisková zpráva Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích a Astronomické společnosti Pardubice č. 26 ze dne 21. listopadu 2011.

„Zatmění Slunce je jev nejen velmi krásný, ale i vědecky významný. K jeho pozorování se pořádají větší i menší vědecké výpravy, které se snaží za několik málo minut trvání jevu zachytit co nejvíce na film nebo čip fotoaparátu, filmový pás nebo jiné záznamové médium. V šeru pracovny za poblikávání monitoru pak loví ze získaných dat střípky sluneční fyziky. Vzhledem k tomu, že se zatmění často odehrává v exotických, až někdy zdánlivě nedostupných zemích, není při výpravách často nouze ani o humorné či dramatické okamžiky,“ povídá lektor o kráse slunečních zatmění v anotaci své přednášky. Dále pak připomíná tradici cestování za tímto úkazem: „Výpravy za zatměním Slunce pořádá již 21 let Hvězdárna v Úpici a ta poslední se vypravila do daleké Patagonie. Pozorování Slunce zde bylo netradiční a my bychom se nejen o něj, ale i o některé obrázky z cest s vámi rádi podělili.“

 Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) pracuje jako astronom na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 1995 se působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce.  V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.