V pátek 29. ledna se Rudá planeta, tedy Mars, ocitá v opozici se Sluncem. O dva dny dříve se během této opozice nachází nejblíž k Zemi. Od února 2010 je tedy pozorovatelná už po západu Slunce jako velmi výrazný naoranžovělý bod na jarní obloze mezi souhvězdími Lva a Raka. Její jméno vychází z jejího hrozivého zabarvení – Mars je totiž římské jméno pro řeckého boha války Área. A my se na Rudou planetu v únoru a březnu v rámci otevíracích dob hvězdárny zaměříme.
Planeta leží jako 4. v pořadí od Slunce a je také poslední pevnou planetou (tedy planetou s pevným povrchem). Od Slunce leží ve vzdálenosti kolem 1,45 AU (tedy asi 218 miliónů km). Je přibližně dvakrát menší než Země a její rok trvá 687 dní. Den je tu dlouhý podobně jako ten náš a osa rotace je skloněna o přibližně 25°. Na Marsu se tedy také střídají roční období.
Kolem Rudé planety obíhají dva měsíce s příhodnými názvy Phobos (strach) a Deimos (hrůza). Jde o tělíska nepravidelného tvaru, což naznačuje, že jsou to spíše zbloudilé asteroidy. Planetu zahaluje velmi řídká atmosféra tvořená především oxidem uhličitým. I když žít by se tu nedalo, zdejší ovzduší na sebe dává upozornit i na desetimilionové kilometry dálky z pohledu ze Země. Planetu totiž jednou za čas dokáže na několik dní zahalit hustá písečná bouře…
Rudé zbarvení způsobují mimo jiné oxidy železa, tedy vpodstatě pilinky rzi. Je to jeden z prvotních mentorů o živé minulosti Marsova povrchu zahrnující i výskyt obrovských moří i oceánů. Dnes je ale planeta mrtvá a na jejím povrchu zbyla jen četná koryta a plesa po velkých jezerech. Kam voda zmizela? A proč? To jsou dnes již z malé části zodpovězené marsovské hádanky.
Planeta má skutečně co nabídnout, a to nejen v dalekohledu. Na jejím povrchu najdeme nejvyšší horu ve Sluneční soustavě, Olympus Mons. Hora má výšku 27 km, ovšem díky nepoměrně širší základně vůči její výčce je to jen „mírný“, avšak velmi rozsáhlý „kopec“. Přes 4500 km se táhne jizva přes marsovskou tvář zvaná Vales Marineris. Je to největší kaňon Sluneční soustavy. Polární oblasti Marsu jsou téměř neustále pokryty suchým ledem, tedy zledovělým oxidem uhličitým. Díky tomu můžeme v dalekohledu pozorovat krásné bělavé čepičky.
Marsovský kotouček můžeme letos v dalekohledech obdivovat nejlépe v období do konce března. Dá se spatřit několik tzv. albedových útvarů (oblasti na povrchu Marsu s menší odrazivostí slunečního světla než okolí), polární čepičky a samozřejmě do očí bijící naoranžovělá barva. Letošní přiblížení k Zemi sice paradoxně patří k nejhorším v průběhu přibližně 16-leté periody marsovských opozic (kotouček planety nepřesáhne úhlový průměr 14″; při největším přiblížení může být až 2x větší), ale planeta je velmi vysoko nad obzorem. Díky tomu ji lze pozorovat odkudkoliv a i za poněkud horšího počasí, než kdyby byla nízko nad obzorem.
Pro zajímavost – největší přiblížení Marsu od roku 2003 nastane až 27. července 2018. Tehdy bude Mars jasnější než Jupiter (a tím pádem po Slunci, Měsíci a Venuši nejjasnějším objektem nebe), jeho úhlový průměr dosáhne velikosti 24.3″ a přesně v den své opozice večer spatříme i úplné zatmění Měsíce, při kterém Měsíc propluje středem zemského stínu a fáze úplného zatmění potrvá 1 hodinu 44 minut. Měsíc i Mars (oba s narudlou barvou – Mars kvůli povrchu, Měsíc kvůli zemské atmosféře) najdeme jen 6° od sebe. Nastanou tedy dva vstutku mimořádné úkazy v jeden den a na obloze jen malý kousek od sebe.
A proč je na Marsu tak vysoká sopka? Proč Mars můžeme pozorvat při jeho opozicích různě veliký? Mohl na Marsu být život? Je tam voda? Jaké družice jej navštívily a jaké má lidstvo s Marsem ještě plány? Toto i spoustu dalšího se dozvíte na hvězdárně při pozorování Rudé planety. Mars pozorujeme cíleně celý únor a březen od 19 do 21 hodin. Vše pak završí přednáškou o Marsu Jan Veselý, pracovník královéhradecké hvězdárny, v pátek 26. března od 19 hodin. Přijďte se podívat!
Další informace:
[1] O Marsu na Wikipedii
[2] Článek o letošní opozici na www.astro.cz
[3] Tiskové prohlášení České astronomické společnosti
Nahrávání ...