Tisková zpráva Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích a Astronomické společnosti Pardubice č. 29 ze dne 4. ledna 2012.

Petr Komárek z pardubické hvězdárny celou akci uvádí slovy: „Z pohledu pozemšťana jsou jasně zářící Venuše či Jupiter, které můžeme v současné době spatřit na večerní obloze, obrovskými světy. A co naše Slunce? Může vůbec existovat hvězda ještě větší, jasnější nebo snad jinak barevná hvězda než ta naše nejbližší? Po celý leden vám budeme na pardubické hvězdárně ukazovat vzdálené a exotické světy, které jsou mnohdy zcela odlišné od našeho poklidného koutu Sluneční soustavy.“

Planety Venuše a Jupiter jsou nyní kromě Měsíce nejvýraznějšími objekty Sluneční soustavy. Malý dalekohled u Venuše odhalí fázi podobnou Měsíci před úplňkem. V průběhu následujících měsíců se Venuše bude k Zemi přibližovat a zároveň svou osvětlenou polokouli bude stále více natáčet od nás, takže na konci května už z ní zbude jen úzký srpeček. Jupiter zase uchvátí svými čtyřmi měsíčky a atmosférickými pásy, které člověk může obdivovat už ve výkonném triedru. Obě planety budou ve středu zájmu (nejen) hvězdárny letos ještě jednou – v polovině března. Tehdy se po dlouhých letech tyto nejjasnější planety Sluneční soustavy „setkají“ v těsné blízkosti na večerním nebi.

Click here to view the embedded video.

Ačkoliv je Jupiter na obloze o něco slabší jak zářivá „večernice“ Venuše, je ve skutečnosti oproti ní asi 12x větší. Půjdeme-li s porovnáním dále, je i Jupiter jen trpaslíkem. Naše Slunce je co do průměru asi desetkrát větším tělesem a Sluneční soustavě tak dominuje. Mezi hvězdami ve svém bezprostředním okolí je ovšem velikostně i to mírně podprůměrné. Na noční obloze, zejména teď v zimě, najdeme hvězdy, které jsou až stonásobně větší. Pozorování na hvězdárně tak ukáže, jak je vše jen relativní a silně ovlivněné tzv. výběrovým efektem.

Po dlouhé době se na večerní oblohu vrací planeta Venuše. Její následující večerní viditelnost, při které ji jako večernici snadno rozeznáme hned za soumraku, bude velmi příznivá. Jasná planeta se v průběhu tohoto a následujícího měsíce postupně vyhoupne poměrně vysoko nad jihozápadní obzor posoumračného nebe a setrvá tam až do třetí dekády května příštího roku. V červnu pak svou pozornost završí úkazem století – přechodem přes Slunce. V průběhu viditelnosti planety se také naskytnou mimořádné příležitosti k zapojení se do soutěže Pardubický Měsíc!

Planeta Venuše je na obloze notoricky známým planetárním objektem pro svůj mimořádný jas. Stojí za tím její hustá a oblačná atmosféra odrážející sluneční svit a nepříliš velká vzdálenost od Země, zejména při maximálním přiblížení. To z ní už zpravidla činí po Slunci a Měsíci třetí nejjasnější objekt na obloze. Jako večernice se v následujících měsících rychle stane dominantním tělesem večerního nebe.

Atypický pohyb

Oproti jiným planetám Venuši nikdy nespatříme například v opozici se Sluncem. Spolu s Merkurem koná planeta na obloze odlišný pohyb. Země totiž od Slunce leží a obíhá dál než Venuše, kterou tak pozorujeme z vnějšku její dráhy. V průběhu večerní viditelnosti se proto planeta nejdříve ukazuje jen krátce po západu Slunce a po nějaké době se její viditelnost prodlužuje, až planeta dosáhne tzv. maximální elongace, tedy největší úhlové vzdálenosti od naší mateřské hvězdy. Poté se začne ke Slunci opět úhlově přibližovat, až se po nějaké době ztratí na soumračné obloze. Po několika dnech se pak vyhoupne nad obzor před východem Slunce, kde vykoná podobný pohyb na ranní obloze. A tak je to stále dokola.

Zatímco u Merkuru je taková večerní nebo ranní viditelnost otázkou jen několika týdnů, Venuše je od Slunce dál a tudíž je pozorovatelná několik měsíců. Ačkoliv půlka oběhu Venuše kolem Slunce trvá asi 120 dní, její viditelnost je o asi polovinu té doby delší. Je to způsobeno tím, že během této doby se pohybuje stejným směrem kolem Slunce i naše Země. Pohyb naší planety nám tak viditelnost Venuše prodlužuje.

Velmi příznivá pozorovatelnost

Velkou roli v pozorovacích podmínkách Venuše hraje sklon ekliptiky vůči obzoru. Blízko roviny ekliptiky totiž leží většina velkých těles Sluneční soustavy včetně Venuše. V České republice je ekliptika nejvíce od obzoru vykloněna v době jarní rovnodennosti na večerní obloze, kdežto na té ranní se „plazí“ nízko u jihovýchodu. Na podzim je to naopak. Za vším stojí sklon zemské osy vůči ekliptice. Může se tedy stát, že se Venuše po většinu doby své viditelnosti ztrácí na soumračné obloze, neboť vychází či zapadá jen o pár desítek minut jindy jak Slunce. Když se ale se svou maximální elongací „trefí“ do správného období – tedy na jaře je vidět večer nebo na podzim ráno, jsou její pozorovací podmínky velmi příznivé. A právě to nás čeká. Zájem však vzbudí především svou viditelností na večerní obloze v následujících měsících.

Ač se jasná planeta v tuto dobu za soumraku skrývá ještě dost nízko nad obzorem, už na konci roku se situace začne měnit. Venuše bude pozorovatelná po západu Slunce přes dvě hodiny, přičemž za soumraku ji najdeme asi 15° vysoko nad jihozápadním obzorem. V té době už bude mít okolo -3,9 magnitudy, což ji učiní po večerním Měsíci nejjasnějším objektem. Její viditelnost se ještě rapidně zlepší na konci ledna a v únoru příštího roku, kdy bude zářit vysoko nad západo-jihozápadem. Pozorným hledačům v té době neunikne také níže položená planeta Merkur, jejíž pozorovací podmínky budou rovněž příznivé. Maximální elongace pak dosáhne 27. března 2012, tedy týden po jarní rovnodennosti. Venuše bude ležet 46° daleko od slunečního disku. Od té doby se začne její viditelnost pozvolna zkracovat. O měsíc později bude ovšem nejjasnější, okolo -4,6 magnitudy. Naposledy ji jako večernici vyhledáme nesmírně nízko nad západním obzorem ve třetí dekádě května příštího roku.

Nebeská setkání

V průběhu její večerní viditelnosti se také odehraje hned několik fotogenických nebeských setkání. Kromě úzkého Měsíce, který bude planetu míjet vždy okolo 26. dne v měsíci, to bude i jasná planeta Jupiter. S tou Venuše utvoří dvojici neobvykle výrazných zářících bodů přesně nad západním obzorem 13. března příštího roku. Planety od sebe budou dělit asi 3°. Nezvykle fotogenická seskupení pak s Jupiterem a Venuší utvoří již zmíněný měsíční srpek 26. února a 26. března. V obou případech bude Měsíc ve fázi jen několik dní po novu, tudíž jej bude zdobit i výrazný popelavý svit. Během březnového seskupení se po setmění vyjeví překrásný pohled – Venuši a Měsícem a Jupiterem najdeme ve společnosti překrásných otevřených hvězdokup Hyády a Plejády. Ve středu 4. dubna se také jasná planeta octne velmi blízko zmíněných Plejád, kde mine o 0,3° jižně nejjasnější hvězdu „Kuřátek“ – Alcyone. Naposledy se takto blízký průchod Venuše Plejádami odehrál přesně osm let před tím nastávajícím, tedy 4. dubna 2004. Na přelomu února a března také bude příležitost spatřit najednou hned čtyři z pěti očima viditelných planet Sluneční soustavy. Chybět bude jen Saturn, který vyjde nad obzor až v druhé polovině noci.

Z této přehlídky právě setkání Venuše s Měsícem můžete využít k zapojení se do soutěže Pardubický Měsíc!

Pozorujte srpeček

Při použití malého dalekohledu můžeme u planety pozorovat fáze jako u Měsíce. Čím víc se od Slunce úhlově vzdaluje na západ, tím víc se na její osvit díváme z boku a planeta má fázi první čtvrti. Při tom se bude přibližovat k Zemi a její úhlový průměr se výrazně zvětší. Nejzajímavější jsou pak poslední týdny před jejím opětovným přiblížením se ke slunečnímu disku na soumračné obloze. Tehdy se dostává téměř mezi Zemi a Slunce, k Zemi je nejblíže a září jen velmi úzkým srpkem podobně jako Měsíc krátce po novu. V kombinaci s polohou úhlově nedaleko od Slunce a zemskou atmosférou pak úzký srpek přinese tradiční pohled pro fajnšmekry – vlivem rozdílného lomu vlnových délek jednotlivých barev spektra Venušin srpek krásně „duhovatí“.

Proměnu tváře Venuše z malého kotoučku ve výrazný srpeček lze pozorovat už relativně malým dalekohledem, například loveckým triedrem. Úhlový průměr Venuše se totiž při každém jejím přiblížení k Zemi dostává na hodnotu okolo 40 úhlových vteřin, tedy jen něco málo pod rozlišovací schopnost lidského oka. Pro lepší pozorování je ale samozřejmě vhodné mít dalekohled upevněný na nějakém stativu. Zcela nejlepší ovšem bude navštívit především od února do dubna naši hvězdárnu.

Úkaz století

A (nejen) za návštěvu hvězdárny bude stát i počátek června. Celou svou jarní viditelnost na večerním nebi Venuše zakončí třešničkou na dortu. Ještě předtím, než se v červenci vyhoupne na ranní nebe opět ve společnosti hvězdných kup a planet v souhvězdí Býka, předvede spektakulární divadlo za denního světla. Ve středu 6. června totiž dojde doslova k úkazu století – poslednímu přechodu Venuše přes Slunce na dlouhých 105 let. Při něm se temný Venušin kotouček promítne jako pomalu se sunoucí piha na slunečním disku a z České republiky uvidíme poslední asi 2 hodiny úkazu po východu Slunce. Celý úkaz spatří lidé ve východní Asii či východní polovině Austrálie a na většině ostrovů v Pacifiku.

Na pozorování postačí jen bezpečný filtr k pozorování sluneční skvrn nebo zatmění, přes který Venušin kotouček bez obtíží rozeznáme. I přes ponurou viditelnost na našem území se úkaz rozhodně vyplatí pozorovat. Jednak proto, že už východ Slunce s temným kroužkem na tváři bude stát za pamětní fotografii, a za druhé kvůli jeho výjimečnosti. Další přechod Venuše přes sluneční kotouč totiž nikdo současně žijící nejspíš nespatří – odehraje se 11. prosince 2117.

Související:
[1] Pro fajnšmekry: Asii a USA ohromí na konci jara 2012 tři výjimečné úkazy (Petr Horálek)
[2] Poslední SOHO pohled na Venuši před mimořádným úkazem (Petr Horálek)
[3] Stránka o přechodu Venuše přes Slunce 6. června 2012 na Astro.cz

 V sobotu 10. prosince 2011 v podvečer se odehraje nad východo-severovýchodním obzorem zatmění Měsíce. Ačkoliv půjde o zatmění úplné, na většině našeho území spatříme pouze závěrečnou fázi částečného zatmění. Měsíc při úkazu bude zrovna vycházet nad obzor, když začne vystupovat ze zemského stínu. Díky své poloze mezi hvězdami nabídne částečně potemnělý měsíční úplněk zajímavou fotogenickou podívanou. Půjde o poslední úplné zatmění Měsíce do roku 2015 pozorovatelné alespoň z části z České republiky. Pardubická hvězdárna, Astronomická společnost Pardubice a Europe Direct Pardubice zvou veřejnost na pozorování úkazu od 15:30 do 18:00.

Tisková zpráva Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích a Astronomické společnosti Pardubice č. 27 ze dne 4. prosince 2011.

Zatmění Měsíce vzniká, když se Měsíc v úplňku octne v zemském stínu. Pokud je jen velmi blízko tohoto stínu, mohou si lidé na Zemi všimnout slabého potemnění na některé části měsíčního okraje. V takovém případě mluvíme o zatmění polostínovém. Je-li ovšem úplňkový Měsíc aspoň zčásti ponořen v zemském stínu, pozorujeme zatmění částečné. Neboť je průměr zemského stínu ve vzdálenosti Měsíce asi trojnásobně větší než disk Měsíce, může se náš přirozený souputník ponořit do stínu i celý. V takovém případě pak nastává úplné zatmění Měsíce.

Ani při úplném zatmění však Měsíc zcela nezmizí z oblohy. Do zemského stínu totiž proniká slabé sluneční záření lomené přes zemskou atmosféru. Náš vzdušný obal ovšem nejvíce rozptyluje krátkovlnné záření, tedy modrou barvu, zatímco červená složka viditelného světla se pouze mírně odchyluje směrem do zemského stínu. Měsíc proto chytá zvláštní načervenalý nebo naoranžovělý nádech. Úkaz je poměrně vzácný. Měsíční dráha je vůči rovině dráhy Země skloněna přibližně o 5°, ovšem úhlový průměr zemského stínu je přibližně třikrát menší. To je důvod, proč k zatmění nedochází při každém úplňku. Do jednoho roku může dojít maximálně ke třem měsíčním zatměním různého druhu. Úplné zatmění je ještě méně obvyklé – nastává průměrně jednou za jeden a čtvrt roku a je pozorovatelné jen z té polokoule, kde je v době úkazu zrovna noc. V České republice tak můžeme spatřit 4-6 úplných zatmění Měsíce za jedno desetiletí.

 Sobotní zatmění je sice úplné, ale fáze úplného zatmění proběhne ještě pod obzorem. Měsíc vychází v Pardubicích v 15:57 středoevropského času, tedy právě v době konce úplného zatmění. Jak bude stoupat nad obzor a vystupovat ze zemského stínu, soumračná obloha bude plynule tmavnout a v okolí částečně potemnělého úplňku se objeví zajímavé nebeské objekty. Měsíc totiž při úkazu najdeme v souhvězdí Býka, které mimo jiné nabízí pohled na dvě výrazné a bez dalekohledu pozorovatelné otevřené hvězdokupy – Hyády a Plejády. Vysoko nad východo-jihovýchodním obzorem spatříme i jasnou planetu Jupiter a velmi nízko nad jihozápadním obzorem se ukáže nápadná planeta Venuše.

Samotný východ Měsíce bude opravdu neobvyklý, neboť při výstupu ze zemského stínu se náš vesmírný soused začne vynořovat vůči obzoru spodním okrajem. Bude se tedy zdát, jakoby těsně nad obzorem ležela jakási „vanička“. S postupem Měsíce výš nad obzor se za stmívání již malým dalekohledem bude odhalovat i načervenalý odstín zakryté části Měsíce. Výstup ze zemského stínu potrvá přes čtvrt druhé hodiny, částečné zatmění skončí v 17:18. V té době najdeme úplněk přibližně 12° nad obzorem. Ještě asi 20 minut se bude zdát, že je Měsíc z horního pravého okraje mírně tmavší. Celý úkaz pak končí v 18:32 očima již nepozorovatelným výstupem Měsíce ze zemského polostínu.

Na pozorování tohoto zatmění je třeba si najít místo s co nejvíce odkrytým východním a severovýchodním obzorem. Kvůli začínajícímu soumraku také doporučujeme pozorovat alespoň malým dalekohledem, například loveckým triedrem, se kterým budou na Měsíci patrné i barevné odstíny v zemském stínu. Vzhledem k typickému inverznímu charakteru prosincového počasí je ideální volbou na pozorování místo v nějakých horách.

Zájemci mohou využít mimořádné pozorovací akce pro veřejnost na pardubické hvězdárně. Ta bude mít své dveře otevřené od 15:30 do 18:00. Neboť půjde o velmi fotogenickou podívanou, mohou návštěvníci využít této příležitosti k fotografování úkazu a zapojit se tak do velké fotografické soutěže „Pardubický Měsíc.“ Kromě samotného pozorování úkazu bude připraven doprovodný program v podobě kvízů a poznávacích her pro velké i malé návštěvníky hvězdárny ve spolupráci s Europe Direct Pardubice. Akce je tedy především příležitostí pro fotografy či pro ty, kteří si chtějí užít netradiční předvánoční úkaz.

Další, ne tak výrazné zatmění Měsíce nastane v České republice 25. dubna 2013. Půjde o velmi malé částečné zatmění, při němž se Měsíc ponoří do zemského stínu pouhými dvěma procenty svého průměru. Na úplné zatmění Měsíce si jako středoevropané budeme muset počkat až do ranních hodin 28. září 2015.

Další informace:

[1]   www.astro.cz/rady/ukazy/zatmeni/mesic/20111210
- Stránka o tomto zatmění na serveru České astronomické společnosti

[2]   www.astro.cz/rady/ukazy/zatmeni/mesic/prehled
- Měsíční zatmění v ČR do roku 2060

[3]   astro.sci.muni.cz/zatmeni/
- Nejbližší zatmění Slunce a Měsíce nad územím České republiky

[4]   www.astropardubice.cz/soutez
- Informace o soutěži „Pardubický Měsíc“

[5]   www.europe-direct.cz/strediska/pardubice
- Stránky Europe Direct Pardubice

 V sobotu 10. prosince se krátce po čtvrté hodině večerní nad východo-severovýchodní obzor z hvězdárny vyhoupne velmi zvláštní Měsíc. Bude shora silně potemnělý a až v malém dalekohledu se za postupného soumraku ukáží odstíny narudlé barvy. Bude právě probíhat závěrečná fáze posledního úplného zatmění Měsíce do roku 2015, které od nás aspoň z části spatříme. I když fáze úplného zatmění končí právě s východem Měsíce a my úplněk zcela ponořený v zemském stínu již nespatříme, půjde o nesmírně fotogenickou podívanou. Měsíc bude stoupat nad obzor a zároveň vystupovat ze zemského stínu za pomalého stmívání. V jeho okolí se ukáží dvě otevřené hvězdokupy – Hyády a Plejády. Zveme tak především všechny zájemce o fotografování úkazu.

Představení na obzoru

Sobotní zatmění je sice úplné, ale fáze úplného zatmění proběhne ještě pod obzorem. Měsíc vychází v Pardubicích v 15:57 středoevropského času, tedy téměř přesně v době skončení úplného zatmění. Jak bude stoupat nad obzor a vystupovat ze zemského stínu, soumračná obloha bude plynule tmavnout a v okolí částečně potemnělého úplňku se objeví zajímavé nebeské objekty. Měsíc totiž při úkazu najdeme v souhvězdí Býka, které mimo jiné nabízí pohled na dvě výrazné a bez dalekohledu pozorovatelné otevřené hvězdokupy – Hyády a Plejády. Vysoko nad východo-jihovýchodním obzorem spatříme i jasnou planetu Jupiter a velmi nízko nad jihozápadním obzorem se ukáže nápadná planeta Venuše.

Samotný východ Měsíce bude opravdu neobvyklý, neboť při výstupu ze zemského stínu se náš vesmírný soused začne vynořovat vůči obzoru spodním okrajem. Bude se tedy zdát, jakoby těsně nad obzorem ležela jakási „vanička“. S postupem Měsíce výš nad obzor se za stmívání již malým dalekohledem bude odhalovat i načervenalý odstín zakryté části Měsíce. Výstup ze zemského stínu potrvá přes čtvrt druhé hodiny, částečné zatmění skončí v 17:18. V té době najdeme úplněk přibližně 12° nad obzorem. Ještě asi 20 minut se bude zdát, že je Měsíc z horního pravého okraje mírně tmavší. Celý úkaz pak končí v 18:32 očima již nepozorovatelným výstupem Měsíce ze zemského polostínu.

Měsíční stínohra

Neboť k zatmění dojde při východu Měsíce ještě za soumraku, nabízí se během něj zajímavý pohled. Pokud bude vzduch čistý, tak se po západu Slunce na opačné straně oblohy začne zvedat poměrně výrazná tmavá hrana oblohy. Tento celkem běžný jev je způsoben postupným stoupáním zemského stínu promítajícího se do naší atmosféry. Rozhraní mezi stínem a světlou oblohou se nazývá Venušin pás. A právě pod touto oponou najdeme potemnělý Měsíc, na nějž dopadá ten samý stín Země, akorát přes 350 tisíc kilometrů dál. Díky tomu budeme moci zatmění pozorovat docela dobře už krátce po východu Měsíce, protože obloha v okolí potemnělého úplňku nad severovýchodním obzorem bude o dost tmavší než soumračná obloha na jihozápadě.

Další, ne tak výrazné zatmění Měsíce nastane v České republice 25. dubna 2013. Půjde o velmi malé částečné zatmění, při němž se Měsíc ponoří do zemského stínu pouhými dvěma procenty svého průměru. Na úplné zatmění Měsíce si jako středoevropané budeme muset počkat až do ranních hodin 28. září 2015.

Všechny zájemce proto zveme na hvězdárnu ož od 15:30, kdy budeme za jasného počasí vyhlížet vycházející Měsíc. Neboť je úkaz velmi fotogenický, zveme též všechny fotografy, kteří by si rádi úkaz nasnímali z úrovně hvězdárny, případně přes hvězdárenské přístroje. Fotografování úkazu mohou všichni využít k zapojení se do velké fotografické soutěže Pardubický Měsíc. Ta je určena pro širokou veřejnost a jejím cílem je nafotit jakoukoliv možnou formou Měsíc s nějakým Pardubickým motivem nebo z Pardubic. Přijďte si užít netradiční a takřka předvánoční úkaz!

Další informace o zatmění najdete na stránkách České astronomické společnosti. Na našich stránkách Vás ještě budeme rovněž ještě informovat.

 Rok se nám pomalu schází s rokem a je proto již tradičně nejvyšší čas vás informovat o dění na hvězdárně i na obloze v následujícím období. Přinášíme proto novou Baronesu na následující tři měsíce. Na obloze bude největším lákadlem planetární „stálice“ – obří Jupiter se svými čtyřmi nejjasnějšími měsíci. V průběhu února na severní obzor poměrně rychle vystoupá dlouhodobě pozorovatelná kometa C/2009 P1 Garradd a v té době zárověň dosáhne maximálního jasu. Podle současných předpovědí by měla být mimo města viditelná slabě i pouhýma očima bez dalekohledu. Ovšem – popřeje-li počasí – absolutně největší špičkou mezi úkazy bude blížící se zatmění Měsíce 10. prosince večer. Do roku 2015 to bude poslední úplné, které z našeho území aspoň z části sptatříme. Baronesa Vás však také ani nyní neochudí o stručný soupis nejbližších akcí a přednášek, kterých je na nejbližší měsíce bohatě. Elektronickou verzi Baronesy můžete stahovat na obvyklé stránce.

Přesně za rok a půl by obyvatelé severní polokoule měli být obzvláště naladěni na kometární frekvenci. V březnu 2013 se totiž ukáže kometa, která by podle současných „hyperoptimistických“ předpovědí mohla předvést ve vší parádě divadlo dokonce ne nepodobné tomu, jaké v lednu roku 2007 zahrála kometa století C/2006 P1 McNaught. Akorát s tím rozdílem, že výsadu pozorování vlasatice po průchodu přísluním „shrábneme“ my – ti severně nad rovníkem.

V pondělí 6. června 2011 byla teleskopem Pan-STARRS 1 (Haleakala; Havaj) objevena nenápadná kometka o jasnosti 19.4 magnitudy. Po svém objevu získala kometární pořadové označení C/2011 L4. Tato prozatím jen mlžka na CCD snímcích z velkých světových teleskopů by ale s určitou pravděpodobností mohla být dostatečnou satisfakcí za kometu století C/2006 P1 McNaught. Kdo zapátrá v paměti, zcela jistě si vzpomene na několik unikátních záběrů, které poskytovali především nadšení pozorovatelé z jižních zeměpisných šířek. Robert H. McNaught, australský objevitel své „komety století“, si mnul ruce blahem, neboť jeho ledoprachové jádro to nejlepší předvedlo nad obzorem McNaughtova domova.

Výjimečná „McNaughtka“

Kometa C/2006 P1 McNaught, nebo také „Velká kometa roku 2007″ všem pozemšťanům splnila nad-generační sen – 14. ledna 2007 se stala po dlouhých 40 letech vlasaticí viditelnou na denní obloze (naposledy takovou parádou lidstvo překvapila v roce 1967 kometa Ikeya-Seki). V České republice bylo bohužel v době „severní“ viditelnosti vlasatice povětšinou špatné počasí, a tak i přes pár informačních výkřiků a nakonec i nesmírně šťastné pozorování na jasné denní obloze onoho 14. ledna vesměs upadla v zapomnění. Až dokud se na Astronomickém snímku dne nezačaly zjevovat úchvatné pohlednice komety mimo jiné také od skvělého českého fotografa, prof. Miloslava Druckmüllera, který byl tou dobou v Chile. Mnoho nadšenců na severní polokouli doslova zaplakalo. Ovšem, jak se zdá, na obzoru se skrývá nadějná satisfakce v podobě právě zmíněné, zatím mlhavé skvrnky s označením C/2011 L4 Pan-STARRS.

Rajská to představa

Kometa se nyní nachází na jižní obloze a jen pozvolna zjasňuje. Je v dosahu velkých přístrojů, vizuálně by mohla být pozorovatelná až na počátku příštího roku. Přibližně od konce února 2013 by pak mohla prolomit hranici viditelnosti pouhýma očima a následně se přiblížit ke Slunci. Průchod perihelem ji čeká 10. března 2013 ve vzdálenosti asi jako Merkur (tj. asi 0.3 AU). K Zemi se bude dál přibližovat a ve vzdálenosti 1.1 AU ji „odbude“ až 5. května toho roku. A teď to hlavní: kometa v době průchodu perihelem bude na obloze asi 15° daleko od Slunce a v dalších dnech se od něj bude rychle úhlově vzdalovat. Při svém pohybu severovýchodním směrem se rychle dostane do pozice, kdy ji najdeme nad západním obzorem hned za soumraku. V té době bude mít kolem 0. – 1. magnitudy (možná i větší – kometa je ve Sluneční soustavě poprvé a vypadá to na poměrně velké jádro, čili by se nemuselo hned rozpadnout).

 Ještě zajímavější budou další dny, kdy se kometa bude postupně přesouvat po západu Slunce nad severozápad a při své pozici vůči Zemi a Slunci by mohla „natáhnout“ velmi pěkný chvost. V průběhu dalších cca 20 dnů bude prudce slábnout, pod 6. magnitudu se dostane v polovině dubna, tj. měsíc po jejím přesunu na severní oblohu. Od průchodu přísluním bude v dobře poloze pro večerní i časně ranní pozorování (západně vždy průchodem pod severním obzorem) a pro milovníky nostalgických chvilek nabídne nedaleký průlet kolem M31 v Andromedě okolo 4. dubna 2013. Ano, pamětníkům potvrzujeme – bude to zcela přesně 11 let po úchvatném průletu komety Ikeya-Zhang kolem stejné galaxie, čili deja vu jak vyšité. Podobně jako kometa McNaught se i Pan-STARRS bude pohybovat k nebeskému pólu (jen však k severnímu) a ještě v první dekádě dubna 2013 se stane cirkumpolární.

Vzhledem k současně spočtenému oblouku dráhy komety, jejímu chování i pravděpodobným rozměrům je tu velmi mnoho ukazatelů činících tuto kometu velmi podobnou velké kometě z roku 2007, co se pozorovatelnosti týče. Akorát s tím rozdílem, že tentokráte slízneme smetanu my, protinožci se budou jen kochat z internetu. A kdo ví – třeba podobně jako vlasatice z roku 2007 svou předpovězenou maximální jasnost překoná a dožene „McNaughtku“ i v pozorovatelnosti na denní obloze.

Raději zůstat nohama při zemi

Velmi důležitá poznámka na závěr: Vše výše zmíněné je jen velmi optimistický předpoklad, který vychází z doposud neupřesněných dráhových i fyzikálních vlastností komety. Jak se už mnohokrát ukázalo, tato ošidná data mohou krátce před příletem komety příslib představení zhatit, a tak nezbývá, než vývoj očekávané vlasatice nadále sledovat. Stávající pesimistická varianta ukazuje, že přísluním kometa Pan-STARRS proletí s jasností okolo 4. magnitudy a pozorovatelná začne být za soumraku při svém slábnutí až na sklonku viditelnosti pouhýma očima. Takže přehnaný optimismus zatím stranou, ale držme „Pan-STARRSovi“ pěsti – jde doposud o nejzajímavější kometární objev za poslední léta.

Průběžné informace o této kometě i ostatních v současnu i budoucnu viditelných najdete na webu Společnosti pro Meziplanetární Hmotu www.kommet.cz.

Za podnětné připomínky děkuji Jakubu Černému.

Zdroje a doporučené:
[1] Informace o kometě Pan-STARRS na stránkách Seiichi Yoshidy
[2] Informace o kometě Pan-STARRS na Cometography.com
[3] Fotogalerie komety C/2006 P1 McNaught na Spaceweather.com
[4] Snímky komety C/2007 P1 McNaught na APOD
[5] Snímky komety C/2007 P1 McNaught pořízené prof. M. Druckmüllerem

 Letní prázdniny se chýlí ke konci a s počátkem školního roku opět otevírá své dveře veřejnosti Hvězdárna barona Artura Krause. Zářijový program čítá pozorování noční oblohy včetně objektů v Mléčné dráze, zjasňující komety C/2009 P1 Garradd nebo jasné planety Jupiter, která se pomalu stává pozorovatelnou celou noc. V pátek 23. září se také uskuteční velkolepá Noc vědců, která je tu již 7. rokem. Neposledně je tu nabídka astronomických kroužků pro děti a mládež.

Tisková zpráva Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích a Astronomické společnosti Pardubice č. 22 ze dne 31. srpna 2011.

Pozorování na hvězdárně

Hvězdárna začíná zářijová pozorování pro veřejnost jako každý rok vždy v pátek od 20 do 22 hodin. V září se zkracují noci a blíží se podzimní rovnodennost. Je proto v průběhu noci pozorovatelná velká část noční oblohy. Podzimní obloha je však ideální v tom, že soumrak je čím dál dříve a zvečera jsou tak stále pozorovatelná souhvězdí letní oblohy včetně na mlhavé objekty bohatá část Mléčné dráhy. Návštěvníci si tak mohou vychutnat skvosty, jako je mlhovina Laguna, barevná hvězdokupa Albireo nebo otevřená hvězdokupa Divoká kachna. K pozorování těchto objektů je však zapotřebí obloha nerušená Měsícem.

Měsíc dorůstá na počátku září a nejlepší období k jeho pozorování proto nastává v prvních dvou týdnech, kdy se na jeho osvětlené části dají pozorovat hvězdářskými dalekohledy krásné plastické útvary jako krátery nebo měsíční pohoří. Úplněk připadá na 12. září v poledne. Od té doby bude náš kosmický souputník čím dál více doménou ranní oblohy. Rušit při pozorování bude zejména v polovině září.

Z planet se na večerní obloze v otevíracích dobách hvězdárny dá najít Uran. Ten leží nízko nad východním obzorem a odhalí jej až dalekohled. Byť je planeta plynným obrem, je od Země již tak vzdálená, že její nazelenalý kotouček očima nikdy nespatříme. Ke konci září se pak značně zlepší viditelnost planety Jupiter, která je krom Měsíce v současnu nejjasnějším objektem noční oblohy. Již malý dalekohled pak odhalí její 4 velké měsíce, objevené v roce 1610 Galileem Galileim, nebo atmosférické pásy na jejím kotoučku. Ve velkém přístroji, který skrývá kopule pardubické hvězdárny, budou moci někteří návštěvníci spatřit i obří Jupiterovu bouři zvanou Velká rudá skvrna. Největší planeta Sluneční soustavy bude krášlit především pozdní podzimní a zimní oblohu, takže se jí návštěvníci pardubické hvězdárny i v dalších měsících jistě dočkají.

Přijďte se podívat na kometu

Zdaleka největším lákadlem by však nejen v září, ale až do konce února příštího roku měla být kometa C/2009 P1 Garradd. Kometu objevil před dvěma lety 13. srpna australský astronom Gordon Garradd na observatoři Sidding Spring. Již v průběhu léta se stávala vlasatice stále více vyhledávaným objektem, ačkoliv není a nejspíš až do konce roku nebude vidět pouhýma očima. Důvodem zájmu o ní je poměrně výrazná hlava pozorovatelná už v malém dalekohledu jako mlhavá hvězdička a ve větších přístrojích poměrně nápadný ohon. V průběhu září bude kometa nejlépe pozorovatelná právě na večerní obloze.

V předposlední zářijový pátek bude noc patřit vědcům

Ačkoliv název akce „Noc vědců“ zní, jako by se jednalo o událost pro zasvěcené, rozhodně tomu tak není. Noc vědců je celoevropská akce pro veřejnost, při níž mnohá vědecká a vzdělávací střediska otevírají dveře široké veřejnosti a ukazují jim populární formou různé experimenty, objekty či úkazy, které by jinak nejspíš nikdy nespatřili. V České republice se do tohoto významného projektu i letos zapojují desítky zařízení včetně lidových hvězdáren a i ta pardubická bude u toho.

Letošní Noc vědců se uskuteční v pátek 23. září a pardubická hvězdárna s Europe Direct Pardubice pro veřejnost připravují opravdu bohatý program, který začíná již v 19 hodin a končí až s úderem půlnoci. Návštěvníci si budou moci vyzkoušet své znalosti, osahat pravý železný meteorit nebo soutěžit o hvězdářský dalekohled. Po celou dobu bude za jasného počasí probíhat pozorování noční oblohy.

Rozjíždějí se astronomické kroužky

V rámci nabídky DDM DELTA Pardubice, kde pardubická hvězdárna sídlí, se mohou zvídaví nadšenci z řad dětí a mládeže přihlásit do kroužků astronomie. V nich se pomocí svých nebo hvězdárenských dalekohledů seznámí s noční oblohou, nejzajímavějšími objekty i s pozorovací technikou samotnou. Pomocí zajímavých experimentů pochopí principy jevů ve Sluneční soustavě i v blízkém vesmíru a budou moci sami rozvíjet své hvězdářské nadání, případně se naučit základům vystupování před veřejností v rámci provázení po hvězdárně.

Kroužky jsou pro začátečníky (každý čtvrtek od 16 hodin) nebo pro pokročilé (každý čtvrtek od 17 hodin). Bližší informace vám podá vedoucí kroužků pan Petr Komárek na telefonním čísle 603 165 366 nebo je najdete na webu pardubické hvězdárny.

Další informace:

[1] www.astropardubice.cz (oficiální web pardubické hvězdárny)
[2] www.kommet.cz (aktuální informace o kometách a meteorech
[3] www.noc-vedcu.cz (oficiální stránka Noci vědců)
[4] www.europe-direct.cz/strediska/pardubice (Europe Direct Pardubice)
[5] www.ddmdelta.cz (oficiální stránka DDM DELTA Pardubice)

 Tradičně s koncem čtvrtletí přinášíme novou Baronesu, tentokráte na podzim 2011. Čekají vás dvě nesmírně zajímavé přednášky a – jak už víte z předchozího článku – tradiční Noc vědců. Obloha nabízí především planetu Jupiter se svými 4 měsíci, podzimní Mléčnou dráhu s mnoha objekty vzdáleného nebe a dvě poměrně jasné komety. Obě by mohly být vidět i pouhýma očima (ačkoliv jedna z nich nás touto výsadou potěší až na počátku příštího roku a druhá nemá jistou šanci na průlet kolem Slunce, po němž se na noční obloze octne). Baronesu opět můžete stahovat na obvyklé stránce v barevné i čenobílé verzi pro tisk. O obou kometách se ve zkratce dočtete v pokračování tohoto článku.

Kometa C/2009 P1 Garradd byla objevena australským astronomem Gordonem J. Garraddem na observatoři Siding Spring 13. srpna 2009. V současnosti se pohybuje souhvězdími letní oblohy a poměrně znatelně zjasňuje. V průběhu září postupně přeletí ze souhvězdí Orla do Herkula, kde díky geometrii své dráhy vůči Zemi na obloze prudce zpomalí a setrvá v jihovýchodním cípu tohoto souhvězdí až do počátku prosince. Do té doby bude pozorovatelná na večerní obloze po západu Slunce s jasností kolem 7. magnitudy. To z ní činí objekt pozorovatelný už malými dalekohledy, kde se bude jevit jako mlhavá skvrnka protažená svým chvostem. Ve městech bude pozorovatelné především její kondenzované centrum komy, mimo města se bude pyšnit chvostem postupně se stáčejícím vůči obzoru. Teprve v prosinci svou pohybovou „stávku“ přeruší postupným přesunem k severnímu nebeskému pólu a od počátku února začně být cirkumpolární (viditelná celou noc, neboť nezapadne vůbec pod obzor). V té době také dosáhne maxima své jasnosti kolem 5. magnitudy a měla by být tedy pozorovatelná i pouhýma očima. Na severní obloze setrvá ještě do poloviny roku 2012, kdy se ztratí v soumračné obloze a přesune se na jižní nebe. Kometa má poměrně velké jádro a letí nepříliš blízko k Slunci. To z ní činí stabilní vlasatici. Více na kommet.cz nebo v článku na astro.cz.

Kometa C/2010 X1 Elenin je ve Sluneční soustavě nová. Jde o poměrně malou kometu s jádrem průměru přibližně jednoho kilometru. Objevil ji 10. prosince minulého roku ruský astronom Leonid Elenin na observatoři Lyubertsy. Kometa prožívá své nejnejistější období, neboť prolétá celkem blízko Slunce. Nejblíže k němu bude 10. září na vzdálenost 0.5 AU (tedy v poloviční vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem). Při její aktivitě a prvním průletu vnitřní částí Sluneční soustavy není dopředu jisté, zda svůj průlet kolem naší životodárné hvězdy pod náporem slunečního větru přežije. Pokud ano, můžeme se tešit na poměrně pěkné divadlo. Kometa se kolem 14. října „vyhoupne“ na ranní oblohu (bohužel rušenou měsíčním úplňkvým svitem) a postupně se „poveze“ po zvířetníkových souhvězdích od Lva přes Raka do Blíženců, kde se na konci října dostane do Vozky a bude pozorovatelná prakticky celou noc velmi vysoko nad obzorem. V říjnu by pak mohla mít kolem 4.5 magnitudy a být tak se svým chvostem nejvýraznější vlasaticí tohoto roku. V pondělí 17. října proletí kolem Země ve vzdálenosti 0.23 AU, což je přibližně 91-násobek vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Další informace najdete v článku na kommet.cz.

 V sobotu 13. srpna v časných ranních hodinách nastane maximum známého a každoročně aktivního meteorického roje Perseidy. „Slzy svatého Vavřince,“ jak se roji z historických pramenů přezdívá, však letos budou padat za poměrně dosti nepříznivých podmínek. Slabé meteory se ztratí na světlé obloze ozářené téměř úplňkovým Měsícem. Přesto se především k ránu před rozbřeskem roj vyplatí pozorovat.

Perseidy jsou jeden z nejznámějších meteorických rojů. Zmínky o něm pochází už z dob přísné perzekuce křesťanů ve 3. století našeho letopočtu. Za krutovlády římského císaře Valeriána odmítl sv. Vavřinec, jeden ze sedmi diákonů (něco jako hlavní kněží), odevzdat svému vládci majetek z církevní pokladny a bohatství raději rozdal chudým. Za svůj přečin byl prý umučen opečením na rožni 10. srpna 258 a lidé si všimli, že na obloze padají „zářivé slzy“. Z této legendy se pak zrodily „Slzy svatého Vavřince“.

Původ roje

Když na obloze „padá hvězda“ roje Perseid, ve skutečnosti jsme svědky zrnka meziplanetárního prachu, který prolétá atmosférou a třením za sebou vytváří světelnou stopu. Když člověk sleduje tyto záblesky delší dobu, zjistí, že vylétají z jednoho místa v souhvězdí Persea. Tomuto místu se říká radiant a jeho poloha na obloze je původcem názvu roje. Během noci obecně nepadají jen meteory z roje Perseid, ale i z několika dalších. Ty ovšem vykazují tak málo meteorů, že je aktivita Perseid doslova přebíjí.

Že meteory vylétají z jednoho místa na obloze, je způsobeno prostou perspektivou. Meteory k pozorovateli letí z velké vzdálenosti. Začínají zářit ve výšce mezi 75 až 120 km nad zemí a pohasínají někdy i ve výšce jen 15 km nad povrchem. Podobně jako u kapek deště na předním skle za jízdy autem nebo při pohledu na koleje se počátky jejich drah sbíhají v dalekém bodě. Jejich společnou vlastností je rychlost, která se u meteorů z roje Perseid pohybuje kolem 60 km/s a činí je tak jedněmi z těch nejrychlejších ze všech rojů. Právě tahle vlastnost donutila astronomy v 19. století pátrat po původu těchto částeček. Ukázalo se, že jejich „rozsévačkou“ je kometa 109P Swift-Tuttle, kterou objevili nezávisle na sobě američtí astronomové Lewis Swift (1820 – 1913) a Horace Parnel Tuttle (1837 – 1923) v červenci roku 1862. Pouhé 4 roky po jejím objevu známý italský astronom Giovanni Schiaparelli spočetl, že její dráhové vlastnosti se shodují s vlastnostmi drah meteoroidů. Naposledy se vlasatice u Slunce ukázala v roce 1992. Ačkoliv se k Zemi znovu vrátí až v červenci roku 2126, prach z jejího aktivního jádra nám svým divadlem zkrášluje noční oblohu každý rok.

Aktivita roje a letošní podmínky

Aktivita Perseid se vyznačuje pomalým nástupem a prudkým poklesem. První meteory Perseid můžete spatřit už kolem 17. července, odkdy se Země postupně dostává do hustší části proudu meteoroidů a den za dnem lze meteorů spatřit více. Tento postupný trend umožní hlavně letos pozorovatelům sledovat Perseidy i několik dní před maximem, kdy Měsíc ruší jen v první polovině noci, zatímco radiant Perseid stoupá výše nad obzor až ráno. Frekvence meteorů se pohybuje v desítkách za hodinu. Při maximu, které letos nastane v sobotu 13. srpna v ranních hodinách, se frekvence meteorů v České republice vyšplhá přibližně k 70 meteorům v hodině. Bohužel nemalá část z nich se ztratí v měsíčním svitu. V dalších dnech pak meteorů znatelně ubude a poslední z nich uvidíme už okolo 24. srpna.

Jak bylo zmíněno, letos bude během maxima silně rušit Měsíc krátce před úplňkem. Fáze úplňku připadá na 13. srpna ve 20:57 letního času. V noci ze 12. na 13. srpna, kdy nastane maximum roje, se bude nacházet v souhvězdí Kozoroha a vrcholit bude krátce po půlnoci ve výšce okolo 24° nad obzorem. K ránu, kdy bude aktivita růst díky stoupajícímu souhvězdí Persea s radiantem roje, se Měsíc přesune nízko nad jihozápadní obzor. Přesto však bude i dále poměrně citelně rušit. Svou září tak přesvítí většinu Mléčné dráhy a také slabší meteory. Ty jasnější ovšem nikoliv.

Kdy a jak pozorovat?

 Meteory vylétají zdánlivě z jednoho místa po celé obloze. Jsou zcela náhodné a poměrně rychlé, takže použití jakéhokoliv přístroje je zcela zbytečné. Ty jasnější z nich jsou navíc pohodlně pozorovatelné i z měst, i když vydat se pryč z aglomerace je jen výhodou. Na pozorování je třeba vyhledat místo s co největším rozhledem, tedy nejméně krytým obzorem. Nejvhodnější je si lehnout do spacáku nebo na lehátko a pak už se stačí jen kochat. Nejlepší období pro pozorování je přibližně od půlnoci do půl páté ráno, kdy už začne sílit rozbřesk.

Pokud nechcete usnout, není dobré si zařídit místo pro ležení úplně pohodlně. Některým často pomáhá hudba poslouchaná osobním přehrávačem nebo čiperná společnost. Vybavte se také vlažným nápojem a teplými ponožkami. Ačkoliv je léto, ranní teploty zejména v horách mohou klesnout k nepříjemným hodnotám. Stejně tak se mohou náhodně v přízemní mlze objevit mrazíky.

K ránu, pokud neusnete, si nenechte ujít východ dvou planet a na otevřené hvězdokupy bohaté hvězdné oblohy. Nad východním obzorem se bude rozkládat vycházející souhvězdí Orionu a Býka s hvězdokupami Plejády a Hyády. Vysoko nad jihovýchodem bude zcela nepřehlédnutelný Jupiter. A nízko nad východo-severovýchodním obzorem v souhvězdí Blíženců najdeme narudlou planetu Mars, která bude svým jasem sekundovat hvězdám jasným hvězdám Castor a Pollux.

Fotografie Perseidy?

 Pokud vás napadlo si úkaz zvěčnit, je to možné. Potřebujete k tomu fotoaparát s manuálně volitelným časem expozice, který by měl být co nejdelší (několik desítek sekund). Foťák upevněte na stativ a v průběhu úkazu zamiřte do libovolného místa na obloze (například do nadhlavníku, kde bude k ránu procházet bohaté hvězdné pole Mléčné dráhy). Nastavte na foťáku nejdelší expoziční čas, minimální clonu a citlivost volte s ohledem na úplňkový jas oblohy do 800 ISO. Pak už jen stiskněte a nechte to na přírodě. Opakujte to tak dlouho, dokud vám inkriminovaným polem proletí jasný meteor. Na snímku se projeví jako přímá úzká stopa, v lepším případě s několika zjasněními nebo může tvarem připomínat protáhlou kapku. Na barevné fotografii může být stopa nazelenalá. Mějte na paměti, že značně ruší Měsíc, takže časy v závislosti na zvolené citlivosti volte tak, abyste jas oblohy neměli příliš silný a případný meteor se v ní neztratil.

O něco lepší podmínky čekají Perseidy příští rok. Měsíc bude ve fázi 4 dny před novem vycházet v ranních hodinách a spolu se 3 planetami – Jupiterem, Venuší a Merkurem – vytvoří nesmírně fotogenické uskupení. S náhodnou „slzou“ z roje Perseid půjde o jedno z nejzajímavějších nebeských představení roku 2012.

Zdroje:
[1] www.imo.net
[2] Hvězdářská ročenka 2011, J. Rozehnal a kol., HaP hl. m. Prahy, 2010

 Na snímcích z korónografu LASCO C3 družice SOHO můžete nyní kromě proměnlivých koronálních výtrysků sledovat i mimořádně jasný bod, který svou září doslova přepaluje citlivé pixely. Je to planeta Venuše, jejíž současný průchod zorným polem zmíněného korónografu je více než symbolický. Jde o poslední maximální úhlové přiblížení druhé planety Sluneční soustavy ke slunečnímu kotouči před nesmírně mimořádným nebeským úkazem, jehož budeme svědky v červnu příštího roku.

Jasnou planetu Venuši můžeme v těchto dnech obdivovat ve zorném poli korónografu LASCO C3. Jeho zorné pole zabírá kruhovou plochu o průměru zhruba 34 průměrů slunečního kotouče. Uprostřed je malý terčík, který zakrývá oslnivý sluneční kotouč a umožňuje tak astronomům sledovat procesy ve vizuálně slabé, ale nesmírně energetické a rozsáhlé vnější obálce Slunce zvané koróna. Kromě této obálky se na pozadí objevují i hvězdy, objekty vzdáleného nebe a samozřejmě planety. Venuše je tak jasná, že dochází k saturaci (přetečení) na pixelech ukazujících její obraz. To je důvod, proč v horizontální rovině nalevo i napravo od Venuše „trčí antény“.

Planeta se vůči slunečnímu kotouči pohybuje zprava doleva. Ve skutečnosti je při pohledu ze Země na opačné straně za Sluncem a naše mateřská hvězda její kotouč osvětluje podobně jako Měsíc v úplňku. Od nás je tedy nejdál, nastává tzv. horní konjunkce. Ke slunečnímu kotouči se úhlově přiblíží nejvíce v úterý 16. srpna odpoledne, a to shora. Obě tělesa bude dělit oblouková vzdálenost jen málo přes 1° a jasná planeta bude proto doslova „lízat“ okraj terčíku. Pro fajnšmekry nesporně velmi zajímavá, byť jen na internetu sledovatelná nebeská událost. Do konce srpna se pak Zemi podobná Venuše bude odsouvat k levému okraji pole, dokud z něj zcela nezmizí. V průběhu maximálního úhlového přiblížení projde i v horní polovině kamery LASCO C2, která snímá sluneční korónu s menším zorným polem. Tento symbolický průchod Venuše v nevelké úhlové vzdálenosti od Slunce bude posledním před na 105 let posledním přechodem Venuše přes Slunce, jehož budeme z části svědky.

 Po srpnové horní konjunkci Venuše se Sluncem se planeta odsune na soumračnou večerní oblohu. Zprvu bude velmi těžko pozorovatelná, neboť kvůli její poloze v nízkých letních souhvězdích bude zapadat jen krátce po západu Slunce a příležitost ji spatřit vám nabídnou jen některé hvězdárny na denní obloze. Situace se ale začne rapidně zlepšovat přibližně v polovině listopadu, kdy už bude planeta krátce zářit za soumraku jako večernice. Od poloviny ledna bude po západu Slunce již tak vysoko, že ji bude těžké po soumraku přehlédnout. V největší úhlové vzdálenosti od Slunce, tzv. maximální elongaci, ji zastihneme 27. března 2012. Od toho dne se pak začne její úhlová vzdálenost od Slunce neúprosně ukrádat a nadšenci tak začnou naplno odpočítávat dny k jejímu postupnému přiblížení ke slunečnímu kotouči. Ve druhé polovině května ji opět najdeme v korónografech, jak se tiše „plíží“ ke Slunci. Odpočet skončí 6. června 2012 kýženým výjimečným úkazem.

Přechod Venuše přes Slunce 6. června 2012 bude poslední až do roku 2117. Nikdo současně žijící se toho úkazu nejspíše znovu nedožije. Češi mohou jásat dvojnásob, neboť tranzity Venuše nastávají vždy dva po 8 letech (v červnu nebo v prosinci) a další dvojici pak dělí 105 nebo 121 let. Z našeho území jsme byli svědky prvního z dvojice přechodů červnu roku 2004, a to v celém jeho průběhu. Ten druhý bude pozorovatelný jen z poslední přibližně čtvrtiny časně ráno po východu Slunce. Avšak i zmíněná chudá čtvrtina znamená téměř dvouhodinový pohled na Slunce s temnou „pihou“ sunoucí se postupně k levému slunečnímu okraji.

Doporučujeme:
[1] Aktuální snímky Slunce
[2] Nejbližší tranzity planet v České republice
[3] Stránka věnovaná tranzitu venuše 6. června 2012