Astronomická společnost Pardubice spolu s Europe Direct v Pardubicích ve spolupráci s Českou astronomickou společností a Hvězdárnou a planetáriem Brno vyhlašují fotografickou soutěž pro širokou veřejnost z Pardubicka a okolí na téma „Pardubický Měsíc“. Soutěž potrvá od 23. května do 31. srpna 2011 a její slavnostní vyhodnocení proběhne v pátek 23. září 2011 během Noci vědců na Hvězdárně barona Artura Krause DDM DELTA Pardubice. Nejlepší snímky budou použity k nové fotografické výstavě v mezipatře hvězdárny.

Tisková zpráva Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích a Astronomické společnosti Pardubice č. 18 ze dne 20. května 2011.

Náš kosmický soused nad Pardubicemi

Hlavním cílem je zachycení našeho nejbližšího kosmického souseda, a to z Pardubic či okolí nebo rovnou s nějakým pardubickým motivem. Fantazii se meze nekladou, ovšem pardubické reálie v popředí nebeské klenby, jíž vévodí náš fascinující kosmický souputník, nebo krása detailu kráterového a hornatého světa Měsíce pořízená z Pardubic je nejočekávanějším tématem. Zájemci proto do soutěže mohou zasílat snímky „obrovského“ Měsíce u Zelené brány, načervenalý Měsíc „plavající“ na obzoru vedle Kunětické hory nebo i měsíční krátery zachycené fotoaparátem z pardubické hvězdárny. Rozhodně však budou velmi ceněny i nápadité experimenty. Nesmí však jít o fotomontáž!

„Rudý“ Měsíc 15. června 2011 bude jeden z nejlákavějších

Ve středu 15. června večer se nízko nad jihovýchodním obzorem Měsíc ponoří do zemského stínu a lidé na celé noční zemské polokouli budou svědky pátého nejdelšího úplného zatmění Měsíce v tomto století. Měsíc se octne mezi 21:22 a 23:03 letního času v plném zemském stínu a během této chvíle bude mít nesmírně neobvyklou narudlou barvu. U nás bude nejzajímavější druhá polovina úkazu, kdy již bude obloha tmavá a kromě „krvavého“ Měsíce se na obloze bude nízko nad jihovýchodním obzorem rozkládat i nejjasnější „šňůra“ hvězd překrásného souhvězdí Štíra.

Rozhodně se však fotografové nemusí omezovat jen na tento úkaz. Měsíc nabízí spoustu dalších příležitostí k fotografování. Za úplňku například Měsíc vychází zpoza obzoru díky zemské atmosféře neobvykle zdeformovaný. Lze také využít divokého počasí a pokusit se Měsíc zachytit například s přicházející bouřkou. Občas se kolem Měsíce ukáže i velký kruh zvaný halo. Výjimečně může měsíční svit po dešti vykouzlit i noční duhu. Existuje tedy nesmírně bohatý výběr příležitostí.

Měsíc přímo z hvězdárny!

Měsíc si mohou lidé nafotit přímo na pardubické hvězdárně. Tam jim navíc poradí, jak správně ustavit fotoaparát, umožní fotografovat hvězdárenskými přístroji a mimo Měsíc si budou moci zachytit (či si aspoň prohlédnout) jiné nebeské objekty.  Bližší informace získají e-mailem na info@astropardubice.cz nebo telefonicky na čísle 603 165 366.

Dvě kategorie

Do soutěže se může zapojit skutečně každý. A aby se někdo necítil být znevýhodněn, soutěží se hned ve dvou věkových kategoriích.

• dětská kategorie od 8 do 13 let

• kategorie pro zkušené od 14 let

V každé kategorii budou vyhlášena první tři místa.

Termíny, adresy a vyhlášení výsledků

Soutěž probíhá od 23. května 2011 do 31. srpna 2011. Důležité je, aby byl snímek pořízen v tomto období, jinak do soutěže nebude zařazen. Snímky pak stačí zaslat e-mailem na adresu soutez@astropardubice.cz nebo poštou (případně donést osobně) na adresu Astronomická společnost Pardubice, Gorkého 2658, 53002 Pardubice. Do hlavičky e-mailu nebo na obálku je nutné připsat „Fotosoutěž – Měsíc 2011“. Ke každé fotografii je nutné uvést JMÉNO a PŘÍJMENÍ, VĚK, DATUM a ČAS POŘÍZENÍ SNÍMKU, příp. TECHNICKÉ INFORMACE.

Vyhlášení vítězů proběhne v pátek 23. září 2011 jako součást večerního programu Noci vědců na pardubické hvězdárně. Vítězové soutěže o tom budou předběžně informováni.

Ceny a fotogalerie

Na vítěze prvních tří míst čekají hodnotné ceny, které do soutěže poskytla Astronomická společnost Pardubice, Europe Direct Pardubice, Česká astronomická společnost a Hvězdárna a planetárium Brno. Vítězové se mohou těšit například na jedinečné knihy od známých českých popularizátorů astronomie Pavla Gabzdyla a Jiřího Duška, dárkové poukazy pardubické hvězdárny nebo zajímavé hříčky pro dětské vítěze. Hlavní cenou obou kategorií je malý hvězdářský dalekohled Firstscope. Avšak ani ostatní soutěžící nebudou muset nutně sklápět hlavu. Ze širšího výběru soutěžních fotografií bude na počátku roku 2012 v mezipatře pod hvězdárnou vytvořena unikátní fotografická výstava pro veřejnost, která bude samozřejmě opatřena jmény jejich autorů snímku případně názvy, které jim sami autoři vtiskli.

Další informace jsou na internetové adrese www.astropardubice.cz/soutez.

 V Sovětském svazu byla 12. dubna 1961 vypuštěna na oběžnou dráhu kolem Země první kosmická loď „Vostok“ s člověkem na palubě. Kosmonautem pilotem kosmické lodi „Vostok“ je občan Svazu sovětských socialistických republik letec major Jurij Alexejevič Gagarin.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 156 ze 6. 4. 2011.

Takto zní první věty zprávy Tiskové agentury Sovětského svazu TASS, která o cestě prvního člověka do vesmíru informovala celý svět krátce po startu Jurije Gagarina ve středu 12. dubna 1961 dopoledne. V Československu tuto zprávu jako první přinesl deník Rudé právo ve svém zvláštním vydání, které vyšlo již krátce po poledni, ve 12:30.

Jurij Gagarin v kabině kosmické lodi Vostok oblétl jednou Zemi a po letu trvajícím 1 hodinu a 48 minut úspěšně přistál nedaleko města Saratov na břehu řeky Volhy. Za 108 minut jeho kosmického letu se ze sedmadvacetiletého neznámého ruského pilota stala největší světová celebrita své doby.

Jurij Alexejevič Gagarin se narodil 9. března 1934 ve vesnici Klušino v západní části Ruské federace. Vyučil se jako slévač a vystudoval střední školu. V roce 1955 byl přijat na Vojenskou leteckou školu v Orenburgu, kterou o dva roky později ukončil s vyznamenáním. Jako stíhací pilot sloužil následující tři roky na vojenské základně Severního loďstva za polárním kruhem nedaleko Murmansku. Od tohoto leteckého pluku odešel až v březnu 1960 do nově sestaveného oddílu sovětských kosmonautů. Již během studií na letecké škole v Orenburgu se Jurij Gagarin oženil s Valentinou Ivanovnou Gorjačevovou. V roce 1959 se jim narodila dcera Jelena a v roce 1961 dcera Galja.

Ke svému historickému kosmickému letu odstartoval Jurij Gagarin ve středu 12. dubna 1961 v 6 hodin 7 minut světového času (07:07 SEČ) z kosmodromu Bajkonur v kulové kabině o průměru 2,3 metru kosmické lodě Vostok (jako Vostok-1 začala být jeho loď označována až později). Po minutě letu dosáhlo přetížení působící na kosmonauta nejvyšší hodnoty necelých 4G, po 8 minutách a 36 vteřinách od startu dohořel motor třetího stupně nosné rakety a Jurij Gagarin se ocitl ve stavu beztíže. Rychlost letu byla v tom okamžiku 28 260 km/hod. V padesáté sedmé minutě letu se dostal Vostok do maximální výšky své dráhy – 327 km nad zemským povrchem a začal se vracet zpět k Zemi. Brzdící motor se zapnul 78 minut po startu. Po problémech s oddělením již nepotřebného přístrojového úseku kosmické lodě Vostok se kabina začala nořit do hustých vrstev atmosféry, teplota na povrchu kulové kabiny vystoupila nad 1800 stupňů Celsia a na kosmonauta uvnitř působilo přetížení až 10G. Ve výšce 7000 metrů nad Zemí se automaticky odhodil kryt vstupního průlezu a kosmonaut byl z kabiny katapultován ven. Vlastní přistání absolvoval Jurij Gagarin na svém padáku, stejně tak jako jeho již prázdná kosmická loď. Na břeh řeky Volhy nedaleko vesnice Smelovka v Saratovské oblasti Sovětského svazu dopadl kosmonaut v 7 hodin 55 minut světového času (08:55 SEČ). Jeho kabina dosedla o 8 minut dříve ve vzdálenosti přibližně dvou kilometrů. První záchranný oddíl byl na místě přistání za 18 minut.

Již během svého historického letu 12. dubna 1961 byl Jurij Gagarin povýšen z nadporučíka na majora, následně se mu dostalo celosvětových formálních i neformálních poct. Jeho první zahraniční cesta vedla 28. dubna 1961 do Československa.

Jurij Gagarin zůstal i nadále členem oddílu kosmonautů a od roku 1963 byl jeho velitelem. Připravoval se ve skupině kosmonautů pro lety na kosmických lodích nového typu Sojuz, velice stál i o zařazení do skupiny připravující se pro let na Měsíc.

Od podzimu 1961 studoval Jurij Gagarin na Žukovského vojenské letecké inženýrské akademii v Moskvě. Diplomovou práci obhájil 17. 2. 1968 a od 13. 3. 1968 se vrátil k přerušenému letovému výcviku. Dne 27. 3. 1968 měl Jurij Gagarin naplánován na dopoledne poslední start s instruktorem na cvičném letounu MiG 15 a odpoledne měl poprvé od svého zařazení do oddílu kosmonautů v březnu 1960 absolvovat samostatný let.

Přibližně 13 minut po startu se však dvoumístný cvičný MiG 15 UTI s Jurijem Gagarinem a instruktorem Vladimírem Serjoginem zřítil ve vzdálenosti 65 km od letiště u vesnice Novoselovo. První kosmonaut světa zahynul. Příčiny havárie nebyly nikdy přesně objasněny.

Výběr prvních sovětských kosmonautů začal již v květnu 1959. Z původně vytipovaných více než tří tisíc vojenských pilotů (jako kritéria výběru je většinou uváděn věk do 30 let, výška do 170 cm, váha do 70 kg a výborný zdravotní stav) se postupně skupina adeptů zredukovala na konečný počet dvaceti kandidátů. Ti zahájili svůj výcvik 7. března 1960 v nově vytvořeném Středisku přípravy kosmonautů.

Z tohoto dvacetičlenného oddílu se do vesmíru dostalo celkem 12 mužů – Jurij A. Gagarin, German S. Titov, Adrijan G. Nikolajev, Pavel R. Popovič, Valerij F. Bykovskij, Pavel I. Beljajev, Alexej A. Leonov, Vladimír M. Komarov, Jevgenij V. Chrunov, Boris V. Volynov, Georgij S. Šonin a Viktor V. Gorbatko. Nejmladší člen oddílu Valentin V. Bondarenko tragicky zemřel při výcviku krátce před startem Jurije Gagarina, další tři kandidáti byli vyřazeni z výcviku ze zdravotních důvodů – Valentin S. Varlamov (zranění páteře), Anatolij J. Kartašov (tvorba krevních podlitin) a Dmitrij A. Zajkin (žaludeční vřed).

Tři kandidáti byli z oddílu vyloučeni pro disciplinární prohřešky, spojené s alkoholem. Byl mezi nimi i jeden z vážných kandidátů na místo v první kosmické lodi Grigorij G. Neljubov. Těmi dalšími dnes neznámými byli Ivan N. Anikijev, Valentin I. Filatev a Mars Z. Rafikov, který byl z oddílu odvelen pro nedostatečné zvládání výuky. Krátce po zahájení výcviku byla z dvacetičlenného prvního oddílu vyčleněna šestičlenná skupina určená pro první starty, která procházela intenzivnějším a přednostním výcvikem. Byli v ní Jurij Gagarin, German Titov, Grigorij Neljubov, Andrijan Nikolajev, Valerij Bykovskij a Pavel Popovič. Následně byla určena trojice pro první start – Gagarin, Neljubov a Titov. V konečném rozhodování potom sehrála pro Jurije Gagarina jednu z hlavních rolí jeho přátelská a dobrosrdečná povaha a skromnost.

Krátce po historickém kosmickém letu Jurije Gagarina se objevila celá řada konspiračních teorií o tom, zda byl Jurij Gagarin opravdu prvním sovětským kosmonautem ve vesmíru. Postupně bylo uváděno více než 10 jmen mužů, kteří měli být „tím prvním“ ještě před Gagarinem, ale jejich kosmický let buď skončil tragédií a kosmonaut zahynul, nebo se vrátil na Zemi ve stavu, ve kterém nemohl být sovětskou propagandou představen světu. Část z těchto jmen byla identifikována především jako muži, kteří se podíleli na testování kosmické techniky při jejím vývoji a zkouškách, případně šlo o muže, na kterých se testovaly zdravotní limity (přetížení, tlak, teplota), kterým potom mohou být vystaveni skuteční kandidáti vesmírných letů.

Jedněmi z nejznámějších „hledačů konspiračních teorií“ byli například italští bratři, radioamatéři Achille a Giovanni Battista Judica-Cordigliaovi, kteří údajně již 2. 2. 1961 zachytili z oběžné dráhy kolem Země dech a tep srdce umírajícího neznámého sovětského kosmonauta. Další teorie uvádí, že první sovětský kosmonaut se do vesmíru vydal již 7. 4. 1961. Měl jím být pilot Vladimír Iljušin, syn prominentního sovětského konstruktéra letadel Sergeje Iljušina. Ten sice údajně svůj kosmický let přežil, ale při přistání havaroval v Číně, kde byl zadržen. Jeho zdravotní a psychický stav neumožnil jeho představení celému světu jako velkého hrdiny kosmu a proto musel o pět dní později usednout do své kosmické lodě Vostok Jurij Gagarin. Většina těchto konspiračních teorií byla již dávno vyvrácena – buď za přispění informací ze Spojených států, které měly k dispozici detailní zprávy o provozu na Bajkonuru ze svých sledovacích stanic v okolních státech, nebo získaných pomocí špionážních letounů U2, případně z odtajněných archivů v Rusku.

Jurij Gagarin ve své kosmické lodi Vostok pouze jedenkrát obletěl Zemi. Přesto to však byla událost, která změnila svět!

Zdroje:
[1] Encyklopedie Astronautix
[2] Jurij Gagarin – Wikipedia
[3] Malá encyklopedie kosmonautiky

 Fotografická soutěž, vyhlášená k příležitosti částečného zatmění Slunce 4. ledna 2011 Astronomickou společností Pardubice, Českou astronomickou společností, Českým rozhlasem Leonardo a Hvězdárnou b. A. Krause DDM DELTA Pardubice, má již své vítěze. Po nesnadném vyhodnocení šestičlenná porota vybrala jako nejlepší snímek soutěže elegantní „postupku“ průběhu zatmění Ľubomíra Janoštiaka ml. ze slovenského Brezna. Tomu i dalším pěti vítězům srdečně gratulujeme a všem ostatním autorům překrásných a nápaditých soutěžních snímků děkujeme.

Porota byla v následujícím složení: Marek Bálský (Astronomická společnost Pardubice), Petr Horálek (Astronomická společnost Pardubice), Petr Komárek (Hvězdárna b. A. Krause DDM DELTA Pardubice), Kateřina Majorová (DDM DELTA Pardubice), Martin Myslivec (Astrofotograf roku 2007) a Petr Sobotka (Česká astronomická společnost a Český rozhlas Leonardo). Už pár minut po skončení jedinečného lednového úkazu bylo jasné, že bude mít porota nesmírně obtížný úkol. Do soutěže bylo zasláno nad 300 nápaditých amatérských i profesionálněji laděných snímků. Počet snímků v kategorii Zatmění jako astronomický úkaz dosáhl přibližně dvou třetin počtu přírůstků ve „svobodnější“ kategorii Zatmění jako inspirace.

V první kategorii porota hodnotila především provedení, užitou techniku, ale i estetickou stránku kvality. Nezapomněla též zohlednit patřičnou míru originality a práci, kterou si autor s finální úpravou snímku musel dát. Ve druhé kategorii pak hrál hlavní roli nápad. Estetická stránka však nezůstala ani v této kategorii pozadu. V některých případech členy poroty zamrzelo, že autoři svou fotografii nezařadili do té opačné kategorie.

Výsledky soutěže jsou následující:

Kategorie Zatmění jako astronomický úkaz

1. místo: Ľubomír Janoštiak 2. místo: Milan Petr 3. místo: Zbyšek Prágr

Kategorie Zatmění jako inspirace

1. místo: Jiří Zach 2. místo: Petr Drábek 3. místo: Lukáš Kříž

Jednotlivé snímky byly z širšího výběru poroty též automaticky obodovány (dle pořadí) a maximální počet bodů získal Ľubomír Janoštiak. Stal se tak absolutním vítězem soutěže. Všechny snímky došlé do soutěže můžete shlédnout ve fotogalerii na picasaweb.google.com.

Porota tímto děkuje též všem zúčastněným, neboť snímků bylo opravdu hodně. Samozřejmě je na místě oslavit i mimořádně příznivé počasí, které během úkazu s ohledem na jeho datum zavládlo nad českou i slovenskou kotlinou. S dalším slunečním zatměním ve střední Evropě můžeme počítat až za necelé čtyři roky, v pátek 20. března 2015. Tehdy nám příroda připraví neméně zajímavé nebeské představení hodné podobnému fotografickému snažení.

Související:
[1] Zatmění Slunce 4. ledna 2011: Fotogalerie čtenářů
[2] Fotografická soutěž k zatmění 4. ledna 2011
[3] Fotografie částečného zatmění Slunce z Česka
[4] Fotogalerie na Astronomie.cz
[5] Fotogalerie na Spaceweather.com
[6] Přehled všech zatmění Slunce do roku 2060

Za porotu:
Petr Horálek a Marek Bálský

Každá věda má své kořeny, svou historii a v ní své hrdiny či významné osobnosti, které utvářely její podobu z jejichž odkazu dnes můžeme čerpat. Nejinak je tomu i v případě astronomie na území Pardubického kraje, která je svými kořeny velmi úzce propojena s astronomií na Královéhradecku.

Ale pěkně po pořádku…

Když se řekne astronomie a Pardubice, mnozí si vybaví osobnost barona Artura Krause, což je naprosto správně, nicméně pan baron nás opustil na počátku roku 1930 a od té doby se na budování jeho odkazu a popularizace vědy vystřídal zástup skvělých lidí, kterým ležel na srdci památný baronův citát, že astronomie neměla by být pouze v hlavách povolaných, nýbrž jako věda sloužit ku prospěchu kultury národa. Tito lidé tedy astronomii jako vědu popularizovali jak v rámci kroužků dětí a mládeže, tak při pravidelných pozorování noční oblohy pro širokou veřejnost.

Po dlouhých šesti letech druhé světové války se tak opět začaly vynořovat vzpomínky na barona Krause, první lidovou hvězdárnu v Čechách a s návratem normálního života i první zájmová i společenská činnost, mezi kterou neodmyslitelně patřila i astronomie. Pozvolna, možná i účelně zapomínaná osobnost barona Krause tak opět získala reálné obrysy a sním i pardubická astronomie.

Ze vzpomínek paní Vaněčkové – vedoucí přírodovědného oddělení tehdejšího Krajského domu pionýrů (KDP).

„Při nástupu tehdy do KDP jsem dostala na starost naukové oddělení – později přejmenované na přírodovědné. Kolem 60. let se uvažovalo o postavení „Okresního domu pionýrů a mládeže“. Součástí tohoto se počítalo s výstavbou zařízení pro astronomii. Vedla nás k tomu skutečnost, že o astronomii mezi dětmi byl velký zájem. Zájem byl o exkurze do hvězdárny v Hradci Králové o astronomické přednášky a otevření astronomického kroužku.

Již v druhé polovině 50. let se nám podařilo získat přednášející a vedoucího kroužku. Tím byla navázána spolupráce s dospělými odborníky. Byl to především pan profesor Skalický z „Pedagogické školy“ v Pardubicích. Pan profesor byl žákem a hlavním spolupracovníkem barona Artura Krause. Dalším nadšencem byl pan ředitel ZŠ v Hrobicích Novák. Na jeho doporučení se ujal vedení astronomického kroužku pan Ing. Václav Hübner – pracovník Chirany v Sezemicích (a pozdější dlouholetý předseda Astronomické společnosti v Hradci Králové pozn. red.). Pan ing. byl velkým obdivovatelem pana barona. Často nám vypravoval o 1. lidové hvězdárně pana barona Krause v Čechách – v Pardubicích. Ukázal nám fotografie Dalekohledů a i balkon na budově č. 62 na třídě Míru – vedle pasáže.Podařilo se nám získat povolení, že balkon k pozorování budou moci využívat členové astronomického kroužku, pod vedením pana Hübnera. Pan Hübner pracoval na vybavení kroužku – např. sestavil přesný čočkový dalekohled. Dalekohled členové kroužku přenášeli na balkon a pozorovali hvězdnou oblohu.Pan ing. byl pro tuto vědu velmi zapálený, takže získat nejen děti, ale i dospělé pracovníky našeho zařízení. Dal vlastně 1. návrh k tomu, aby se vybudovala hvězdárna. Nejen návrh, ale byl i radou nápomocen k vybudování hvězdárny. Sám byl velmi dobrý technik a přesně věděl, co je třeba zajistit. Návrhů na nový ODPM bylo několik a pan Hübner po celou dobu spolupracoval. Teprve v 80. letech se v rámci akce „Z“ podařilo postavit DDM Delta a později byla na DDM dokončena dnešní observatoř v Pardubickém kraji. Již dříve, ale hlavně v 80, letech se velkou měrou podíleli manželé Maturovi na výchově mladé astronomické generace. Ve dvou kroužcích bylo zapojeno kolem 50 dětí. Starší zájemci o astronomii mohli pokračovat v klubech pro mládež. Kluby vedl pan Ruprecht a Knoll.Astronomie v kroužcích a klubech se začala ubírat i moderním směrem, kdy pan ing. Kubík z Vysokého Mýta, spolupracovník manželů Maturových programoval kalkulátor SHARP. Ten pomáhal při práci v kroužcích. Po několik let manželé Maturovi pro členy kroužků pořádali letní astronomické tábory.

Postavení hvězdárny nebylo jednoduché. Bránil v tom nedostatek peněz. Finanční náročnost byla tak veliká, že musela být zrušena objednávka na kopuli a optické přístroje v tehdejší NDR. Celá operace byla přenesena na několik nadšenců. Kopuli na základě plánů pana architekta Petrase sestavili zaměstnanci TMS v Pardubicích. V roce 1988 byla stavba DDM DELTA dokončena, kopule umístěna na budově, ale nebyla v provozu. Do provozu ji měli dát pracovníci TMS. Po tři roky do kopule dokonce pršelo. Tepve, když se celé záležitosti ujal pan Bohumil Ruprecht byla kopule zprovozněna. Na dokončení se také nemalou měrou podílelo „Materiálové středisko“ pod vedením pana Andra.

Dalekohledy do kopule sestavil pan Jiří Drbohlav ze Ryzně v Podkrkonoší a spolu s panem Ruprechtem je umístil. Jednalo se o zrcadlový dalekohled o průměru zrcadla 420 mm, dále čočkový dalekohled a hledáček.“

Po dokončení hvězdárny pokračovala činnost zájmových astronomických kroužků a klubů. Byla rozšířena přednášková činnost doplňovaná výstavami a diapozitivy pro děti z mateřských škol, pro děti ZŠ, pro středoškolskou mládež a veřejnost. Do dnes tak vděčíme především nadšencům, kteří pardubickou hvězdárnu i přes objektivní potíže pomáhali vybudovat.

V příštím díle se podrobněji podíváme za jednotlivými osobnostmi a uskupeními „pokrausovské“ astronomie.

 Právě dnes, 29. března 2011, uběhlo půl desetiletí od dosud posledního úplného zatmění Slunce pozorovatelného z evropských končin. Měsíční stín se po přechodu přes jižní Atlantik a Afriku nasunul nad „zemi půlměsíce“, tedy Turecko, aby tam na několik minut ukázal do dnešních dnů jeden z nejproslulejších tvarů sluneční koróny v historii „zatměňových“ fotografií. Živé vzpomínky na poměrně dlouhé sluneční zatmění leží v hlavách nemálo Čechů a Slováků, kteří se za ním vydali zejména do Turecka, Egypta či Libye. Slávu tomuto zatmění vdechla i řada jedinečných digitálních snímků pořízených či zpracovaných revoluční metodou brněnského profesora Miloslava Druckmüllera a jeho dcery Hany.

Nebývale zajímavé a poměrně dlouhé zatmění Slunce se odehrálo ve středu 29. března 2006. Dráha úplného zatmění, za kterého spustil zákryt Slunce obrovské ovace, začal v ranních hodinách v nejvýchodnějším cípu Argentiny. Dále stín Měsíce přecházel přes jižní a střední Atlantik do centrální Afriky, kde zatmění dosáhlo maximální délky (4 minuty 7 vteřin v Libyi). Z Egypta se přes Středozemní moře přesunul do Turecka, kde jej s nadšením sledovalo i nejvíce českých a slovenských expedic. Poté se v tamních odpoledních a večerních hodinách nasunul nad Rusko, Kazachstán, opět Rusko a skončil na rusko-mongolské hranici. Šlo historicky o jedno z nejlépe pozorovaných zatmění, neboť po délce pásu totality z velmi velké části vládlo příhodné či dokonce absolutně ideální počasí.

Sluneční aktivita v době úkazu byla již 4 roky po svém maximu, nicméně i přesto se na kotouči nacházely dvě skupiny slunečních skvrn. Nevídaný pohled však nabídla dvojice obrovských protuberancí, které při počátku zatmění vypadaly jako dva narůžovělé rohy u okraje měsíčního kotouče. Na mnoha místech se podařilo pozorovat neobvyklé a doposud zcela nevysvětlené letící stíny, které vypadaly jako dlouhé pruhy táhnoucí se podobně jako obrazce vln na dně plaveckého bazénu. Naprosto nejvýraznější dojem však v člověku zanechal samotný tvar sluneční koróny, který již ukazoval Slunce jako magnetický dipól (četné radiální paprsky u pólů Slunce, dlouhé koronální jehlice v rovníkových oblastech) nicméně i očima byly patrné jasné smyčky uzavřených magnetických polí na okraji slunečního kotouče. Samotná koróna byla tak veliká, že při pohledu okem její úhlový průměr (od okraje k okraji) přesahoval pětinásobek měsíčního kotouče. „Býčí“ protuberance a „pavoučí“ koróna se ode dne zatmění staly jedním z nejfrekventovanějších zjevů slunečních zatmění na internetu vůbec.

V České republice nastalo zatmění částečné zatmění o velikosti kolem 49 procent (velikost zakrytí slunečního průměru). Počasí úplně nepřálo, ale přesto jev mnoho lidí spatřilo. Do Turecka však zamířilo několik desítek oficiálních i spontánních expedic, vědeckých i veřejných. Jmenujme například expedici Hvězdárny v Úpici, Pražské pobočky ČAS či IV. expedici SAROS pořádanou pardubickou hvězdárnou.

Video: Sestřih z IV. expedice SAROS se zatměním Slunce v závěru

Zatmění, které nám „představilo“ Druckmüllery

Pokud si dneska do internetového vyhledávače vepíšete „solar eclipse“ nebo prosté „zatmění slunce“, nepochybně na vás vyskočí přinejmenším několik dechberoucích fotografií sluneční koróny obklopující kupodivu ne až tak temný Měsíc, jak by se při jeho novu čekalo. V okolí zakrytého Slunce budou rozloženy slaboučké hvězdy. Výraz „unikát“ je v tomto případě na místě hned v několika rovinách, přičemž pro nás je nejdůležitější nejspíše ta, že jejich autory jsou čeští matematici Miloslav a Hana Druckmüllerovi, otec a dcera, kteří do světa přišli se skutečně revolučním a vědecky nesmírně cenným nápadem, jak úspěšně přejít problém nesmírně nesnadného zachycení všech částí sluneční koróny najednou (kvůli jejímu vysokému kontrastu) a posunout tak navzdory pesimistickým názorům vědeckých kapacit výzkum Slunce dál i při tomto jedinečném úkazu. Bylo to právě toto zatmění, jehož snímky vměstnaly jméno Miloslava a Hany Druckmüllerových do povědomí české i zahraniční veřejnosti, a to vědecké i laické.

Pan profesor a jeho dcera se mají tendenci vždy při zatmění rozdělit, aby jednak eliminovali neúspěch v případě zataženého počasí na jedné z lokalit a druhak aby byli v případě úspěchu a větší vzdálenosti mezi oběma lokalitami schopni zachytit případné drobné změny ve sluneční koróně za dobu, která dělí obě místa časem okamžiku úplného zatmění. Zatímco Miloslav byl v africké Libyi, Hana se zúčastnila zájezdu Slovenské astronomické společnosti při Slovenské akademii věd do Cappadocie v Turecku. Počasí vyšlo na obou lokalitách naprosto skvěle a první kardinální úspěch byl na světě. Nejen, že se po několika týdnech náročného zpracování objevily na internetu první unikátní snímky „pavoučí“ koróny, ale díky rozestupu obou lokalit se podařila zachytit i kýžená změna v koróně. Samozřejmě úspěchů při tomto zatmění bylo značně více.

Samotná práce Druckmüllerových se však datuje už s tím předchozím evropským zatměním v roce 1999. Důvod, proč museli čekat 7 let na uznání alespoň vyvažující s jejich úsilím, byl počáteční silný odpor vědců v oboru k této nové metodě zpracování digitálních snímků. Vědecké kapacity, především v Americe, zabývající se léta sluneční korónou při zatměních Slunce na přelomu milénia ztratily víru v hlubší vědecký význam slunečních zatmění při nástupu nových družicových technologií, které snímaly Slunce (včetně koróny) v podstatě nepřetržitě a ve vysokém rozlišení. Největší měrou (téměř monopolní) se na tom podílela družice SOHO, společný projekt ESA a NASA. Když však, odlehčeně řečeno, přišel nějaký profesor matematiky (se svou dcerou) z malé evropské země, kterou si v zámoří žel kolikrát pletou s Čečenskem, s něčím naprosto odlišným od desetiletých standardů, musel zákonitě narazit. Nevýhodou pro něj bylo i to, že jako matematik povoláním zdaleka nespadal do komunity odlišně přemýšlejících astronomů. Při prvních marných pokusech o publikaci vědeckého článku prezentujícího nové metody, které se svou dcerou vyvinuli, mu bylo okamžitě vyčteno, že se neopírá o starší metody, nevychází ze zaběhlých postupů a především problematice nemůže jako člověk mimo obor rozumět. Těžko však mohl navázat na starší metody, když přišel se zcela novým přístupem k věci. Díky obrovské vytrvalosti, píli, otevřenosti i přístupnosti však tito dva čeští matematici krůček po krůčku začali získávat důvěru ve vědecké komunitě, byť ti nejzaujatější odborníci na ně stále pohlíželi se značným skepticizmem. Sám prof. Druckmüller však stále říká, že se jenom snaží docílit toho, aby snímek co nejvíce odpovídal realitě, tedy tomu, co je během zatmění vidět očima. A že komerční programy k tomu nehodlá používat, neboť nezná jejich vnitřní algoritmy a nemůže se proto opřít o svou milou matematiku. Nejjednodušší pro něj proto je si vytvořit program svůj, neboť přesně ví, jaké matematické procesy v něm probíhají a může je spolehlivě popsat. Jinými slovy: Nekreslí a neupravuje si jen tak podle oka, ale vnáší matematiku do služeb astronomie.

Dnes se oba těší ze spolupráce s mnoha odborníky i nadšenými astrofotografy, kteří jim po každém úplném zatmění zasílají dle jejich propozic získané digitální snímky. A nejen to. Zasílají i fotografie z dob, kdy byla éra digitálního zpracování ještě v plenkách, a fotilo se na klasický film. I s tím si profesor se svou dcerou vědí rady a podařilo se jim tak s pomocí autorů snímků z celého světa vytvořit řadu přinejmenším kvalitních a v době svého vzniku již téměř vědecky nepřínosných snímků skoro všech úplných slunečních zatmění od roku 1980! Navíc „turecko-libyjské“ zatmění byl jen začátek. O dva roky později si již oba mohli své vynaložené úsilí vybrat i s úroky z mnohonásobně většího úspěchu při pozorování slunečního zatmění 1. srpna 2008. Tehdy již detailní snímek koróny šel přímo na obálku prestižního časopisu Nature.

Bez nadsázky si tedy troufnu říci, že stejně jako české pivo, krása českých žen, lední hokej, Čapkův „robot“ či historická Praha jsou i snímky slunečních zatmění díky rodině Druckmüllerů tím světovým unikátem, kterým se Česká republika může chlubit. A že si toho nejen naše vědecká obec nesmírně váží, dokazují i četná ocenění, která Miloslav i Hana Druckmüllerovi s poctou získali. Jmenujme alespoň umístění prof. Druckmüllera v síni slávy České astrofotografie měsíce coby Astrofotografa roku 2006, ocenění Kopalovou přednáškou za rok 2010 a u jeho dcery Hany kupříkladu Ocenění ministra školství, mládeže a tělovýchovy za tentýž rok. Děkujeme za váš přínos!

Video: Pasáž z filmu „Tajemná zatmění“ o vzniku a jedinečnosti zatmění Slunce s četnými fotografiemi Miloslava a Hany Druckmüllerových

Malý přehled do budoucna

Evropa má na úplná zatmění spíše smůlu. Nicméně v následujících dvou dekádách let se můžeme těšit na tři tyto skvostné jevy probíhající alespoň na pomyslném pevninském či mořském území našeho kontinentu. První z nich se odehraje již za necelé 4 roky, 20. března 2015. Stín Měsíce se ale posune velmi nešikovně v Severním ledovém moři, severně od britských ostrovů. Pevninu zastihne pouze na Faerských ostrovech a na Špicberkách. V České republice spatříme podobně jako letos výrazné částečné zatmění v dopoledních hodinách, při němž Měsíc ukousne přibližně 73 procent slunečního průměru. Mnohem větším lákadlem však budou léta 2026 a 2027. V obou případech pás úplného zatmění „střihne“ exotické Španělsko (dvě úplná zatmění za necelý rok v tomtéž státě Evropy tu opravdu dlouho nebyla!). První z nich přejde přes latinský stát v podstatě šikmo, a to 12. srpna 2026. V České republice budeme svědky velmi atypického západu zespod (!) ukousnutého Slunce. Ve vtipnou situaci vyústí pozorování tohoto zatmění ve španělské metropoli, neboť hranice pásu půlí velkoměsto na východní polovinu, v níž bude zatmění úplné, a západní, odkud už jen částečné. O necelý rok později, 2. srpna 2027, bude měsíční stín doslova tečovat jižní Španělsko v Gibraltarském průlivu. Půjde o nejočekávanější sluneční zatmění celých 20. let 21. století, neboť nejdéle potrvá obdivuhodných 6 minut a 23 vteřin, a to v Egyptě. Pás totality bude přecházet přes všechny severské státy Afriky s velmi vysokou šancí jasného počasí a samotný úkaz proběhne dost vysoko nad obzorem (v Egyptě skoro v nadhlavníku!). U nás jej opět spatříme jako výrazné částečné.

Doporučené odkazy:
[1] Stránky Miloslava Druckmüllera
[2] Miloslav a Hana Druckmüllerovi: Fotografie zatmění z Libye
[3] Miloslav a Hana Druckmüllerovi: Fotografie zatmění z Turecka
[4] Miloslav Druckmüller v síni slávy ČAM
[5] ČAM za duben 2006 – Miloslav Druckmüller: Zatmění
[6] TV Noe: Hlubinami vesmíru s Hanou Druckmüllerovou
[7] Fotogalerie zatmění na Spaceweather.com
[8] Záznam z přímého přenosu projektu Exploratorium v Side
[9] Nejbližší zatmění Slunce v ČR i ve světě do roku 2060

Rok s rokem se opět sešel a vánočně laděná přednáška o hvězdě Betlémské v podání lektora Martina Slezáka pozvolna uzavírá astronomický rok 2010. Ohlédneme li se, zpětně, byl tento rok doslova  nabitý akcemi a příležitostmi, kdy jsme se my, pardubičtí astronomové s Vámi mohli pravidelně setkávat a pořádat mnoho zajímavých akcí jak pro dospělé návštěvníky a příznivce královské vědy – astronomie, tak i pro mladé zájemce o hvězdnou oblohu z řad základních a mateřských škol.

Věříme, že popularizační a osvětová činnost pardubických astronomů vás v tomto roce zaujala a že nám tak i v roce nadcházejícím zachováte svou přízeň, které si velmi Vážíme.

Rádi bychom touto cestou poděkovali Domu dětí a mládeže DELTA Pardubice, pod jehož záštitou hvězdárna i Astronomická společnost Pardubice fungují a v posledních letech jejich činnost nebývale prospívá.

Dále pak Magistrátu města Pardubic, který DDM a tím pádem i hvězdárnu zřizuje a jehož přízně si rovněž velmi vážíme.

Stejnou měrou bychom rádi poděkovali všem mediálním partnerům, a regionálním médiím, která pravidelně uveřejňují naše akce pro širokou veřejnost a významně se tak podílejí na obnově astronomické tradice ve východních Čechách.

Přejeme všem klidné prožití vánočních svátků a úspěšný vstup do nového roku 2011.

 Již od roku 2003 přinášíme informace z dění na hvězdárně a na obloze prostřednictvím čtvrtletníku Baronesa, který vychází vždy na počátku nového ročního období. Baronesu získáte při návštěvě hvězdárny zdarma a můžete si ji stáhnout její elektronickou verzi na našem webu. I na přelom roku 2010 a 2011 tomu není jinak. S nejnovější Baronesou na zimu 2010/2011 však přichází i několik malých změn. Předně si můžete od nynějška stáhnout dvě verze Baronesy – pro černobílý nebo barevný tisk. Dále pak Baronesa trošku změnila kabát a získala opět poněkud úhlednější formu. Doufáme, že se Vám bude líbit.

Aktuální Baronesu si můžete stáhnout zde:

• Zima 2010 – 2011 (barevný tisk)
• Zima 2010 – 2011 (černobílý tisk)

Starší Baronesy a leták hvězdárny jsou ke stažení na obvyklé adrese www.astropardubice.cz/baronesa.

Společnost pro meziplanetární hmotu, o. s. (SMPH) ve spolupráci s Českou astronomickou společností (ČAS) vyhlašuje již 5. ročník výtvarné a fotografické soutěže „Moje vánoční kometa…“ se zaměřením na popularizaci nejznámějšího představitele meziplanetární hmoty ve Sluneční soustavě a ve snaze přinést do předvánočního ruchu trochu klidu a soustředění při zachycení symbolu vánoc ve všech podobách – odborných, uměleckých a lidských vůbec.

Autorem článku je Ivo Míček a Pavel Suchan (převzato z www.astro.cz).

Motto:
…a přede mnou se otevřely hlubiny,
kterým se říká nebe.
(Jaroslav Seifert – Halleyova kometa)

Soutěž je určena pro všechny fotografy a výtvarníky bez rozdílu věku. Uzávěrka této soutěže je 6. ledna 2011 a vyhlášení výsledků proběhne po zhodnocení porotou dne 28. ledna 2011.

Pro zařazení fotografií do soutěže je rozhodující datum odeslání e-mailu se snímky, a to nejpozději 6. ledna 2011 ve 23:59:59 SEČ na adresu soutez@astro.cz.

Kategorie snímků:

1. Kometa – součást Sluneční soustavy
   Snímky komet získané pro astronomické účely – odborné i popularizační, zde nesmí být použita fotomontáž!
2. Kometa inspirující
   Kometa jako znamení a inspirace, vánoční symbol i kýč.
3. Moje vánoční kometa…
   aneb …co není jasné ze snímku doplňte komentářem! Váš smysl pro humor ve spojení se symbolem vánoc a vše co je mimo kategorii 1 a 2.
4. Vánoční hvězda dětskýma očima
   Kategorie pro děti – od komety na obloze přes vánoční hvězdy kolem nás až po vlastní výtvor (kresbu, keramiku, výrobek z modelíny,…), výrobek je však potřeba nafotografovat.

Podmínky soutěže:

Zasláním snímků, jejichž autorem jste vy, nebo osoba, jenž Vám dala právo nakládat s jejími autorskými právy, souhlasíte se zveřejněním a s pravidly fotografické soutěže.

Od jednoho autora očekáváme maximálně 3 snímky ve formátu jpg, jejich jednotlivá velikost nesmí překročit 5 MB. Do soutěže nebudou zařazeny snímky zaslané na disketě, CD či DVD a klasické fotografie.

Každý účastník uvede své jméno, věk, adresu, kontaktní telefon či e-mail, datum, místo a případně další okolnosti pořízení snímku a jeho kategorii. Dále uvede rozsah použitých (počítačových) úprav a též parametry přístroje (např. u skenovaných předloh bez EXIF informace). Zároveň tak dobrovolně vyjadřuje souhlas se zpracováním osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a souhlasí se zveřejněním svého jména ve sdělovacích prostředcích a na internetových stránkách soutěže.

Organizátoři soutěže si vyhrazují právo vyřadit ze soutěže snímky neodpovídající vyhlášeným kategoriím. Přijetí snímků do soutěže bude potvrzeno na e-mail odesílatele.

Všechny snímky budou zveřejněny na stránkách www.astro.cz/galerie/v/projekty/moje_vanocni_kometa/.

Každá kategorie bude oceněna na prvních třech místech věcnými odměnami, porota si vyhrazuje právo neudělit pořadí.

Zaslané snímky zůstávají k disposici SMPH a ČAS a mohou být s uvedením patřičných autorských údajů dále zveřejněny při propagaci a popularizaci astronomie, autor může snímky používat i nadále – tím autorská práva zůstávají nedotčena.

Výsledky budou uveřejněny na internetových stránkách soutěže a na www.astro.cz, výherci budou vyrozuměni podle uvedeného kontaktu.

Soutěžní snímky či další dotazy můžete zasílat na soutez@astro.cz.

Za pořádající:

Ivo Míček, předseda Společnosti pro meziplanetární hmotu, o. s.
Pavel Suchan, místopředseda České astronomické společnosti

Díváte se často na oblohu a popisujete svým přátelům a známým tajuplné příběhy dávných legend, které jsou skryty v souhvězdích? Nebo se jen tak dlouze a zamyšleně koukáte do té přehluboké tmy plné zářících hvězd a přemýtáte nad tím, co tam je? Co když  se právě v té chvíli, kdy takto přemýšlíte, dívá někdo strašně strašně daleko na nějaké cizí planetě rovněž na oblohu a klade si ty samé otázky? Je to vůbec možné!? Zajímalo by vás přijít, jak se říká na kloub záhadám obrovskému vesmíru, jehož jsme my, jen malou součástí?

Pokud jste si nyní sami odpověděli že ano, pak právě pro Vás máme mimořádnou nabídku. Pokud jste dostatečně zvídaví s touhou po poznání, pak se vám možná bude líbit myšlenka ozkoušet si na vlastní kůži práci průvodce po hvězdárně a naučit se tak zacházet s opravdu velkým, hvězdářským dalekohledem, kterým se pak můžete podívat do míst blízkého, ale i velmi vzdáleného vesmíru o kterém tak často přemýšlíte. Ba co víc! Své vědomosti pak můžete dle vašeho uvážení předávat návštěvníkům hvězdárny a zařadit se tak mezi nepříliš početnou, avšak výjimečnou skupinu popularizátorů astronomie, kteří srozumitelnou formou předávají nejnovější vědecké poznatky veřejnosti.

Zdá se vám to složité? Ale kdepak! Přijďte mezi nás, pardubické astronomy, a my Vám vše podrobně vysvětlíme. Pokud jste si do teď mysleli, že pracovat na hvězdárně je jen nesplnitelným snem, tak nyní máte jedinečnou příležitost! Určitě byste měli vědět, že dalekohled, ke kterému jako demonstrátoři hvězdárny budete mít zcela volný přístup, je druhým největším v České republice, který je určen speciálně k popularizaci astronomie.

Nabízíme Vám tak mimořádnou zkušenost s moderní astronomickou technikou.

Pokud Vás naše nabídka zaujala, ještě si pročtěte seznam výhod, které pro průvodce po hvězdárně z jejich činnosti plynou. S jakýmikoli dotazy nás neváhejte kontaktovat.

TĚŠÍME SE NA VÁS!

 S koncem prázdnin se Hvězdárna barona Artura Krause opět otevírá veřejnosti v pravidelných otevíracích hodinách, skončilo tak dvouměsíční období, kdy bylo možno hvězdárnu navštívit pouze v rámci vyhlášené akce „Zavolejte si nás, ukážeme Vám oblohu“. Během ní navštívily hvězdárnu desítky návštěvníků. Členové ASP také zavítali na některé táborové základny a krom přednášek ukázali svými nemalými přístroji skvosty letního nebe nadšeným dětem i jejich vedoucím. Z některých návštěv se dokonce rýsuje dlouhodobější spolupráce. Za ní i za Vaší přízeň mnohokrát děkujeme!

Členové Astronomické společnosti Pardubice ukázali na hvězdárně zajímavé objekty na noční obloze za celé prázdniny na čtyřiceti návštěvníkům, z nichž necelou třetinu tvořily děti. Kromě toho se uskutečnily čtyři výjezdy, kdy členové ASP dovezly přenosné dalekohledy přímo na akci, jejíž pořadatelé o to požádali, a ukázali oblohu zájemcům v příznivějších pozorovacích podmínkách mimo město. Takto byla obloha ukázána dalším cca 250 zájemcům.

Návštěvníky na hvězdárně tvořili jak „domácí“ – obyvatelé Pardubic a okolí, kteří si o prázdninách našli čas na návštěvu hvězdárny lépe než ve školním roce, tak i návštěvníci z celé republiky a dokonce i ze zahraničí, pro něž byla návštěva hvězdárny vítaným zpestřením jejich většinou dovolenkového pobytu na Pardubicku. Hvězdárna barona Artura Krause se tak kromě toho, že slouží obyvatelům Pardubic, stává i turistickým cílem, který zvyšuje atraktivitu Pardubic pro jejich návštěvníky.

Prokázala se výhoda pozorování po telefonické domluvě spočívající v tom, že den pozorování bylo možno přizpůsobit předpovědi počasí. Zájemci o pozorování tak nikdy neodešli aniž by dalekohledem objekty noční oblohy spatřili. To neplatí vždy v případě, kdy návštěvníci hvězdárnu navštíví v pravidelných otevíracích dobách, neboť ty přirozeně počasí přizpůsobeny být nemohou. Po většinu roku však má hvězdárna otevřeno tři dny v týdnu a je tak možno vybrat si den, kdy je počasí příznivé. Navíc i v případě návštěvy hvězdárny při zatažené obloze je pro návštěvníky připraven bohatý náhradní program spočívající v prohlídce aktuální výstavy, seznámení s historií hvězdárny, prohlídky přístrojového vybavení a projekce vzdělávacích pořadů.

Kdo chce i ve školním roce na hvězdárnu mimo pravidelnou otevírací dobu, popř. chce mít záruku, že bude mít hvězdárnu jenom pro sebe, může využít pozorovacího poukazu. Tyto poukazy prodává Astronomická společnost Pardubice, u níž je možno si je objednat. Jsou přenosné, proto je možno takovým poukazem i například kohokoliv obdarovat.