Členové Astronomické společnosti Pardubice ukázali na hvězdárně zajímavé objekty na noční obloze za celé prázdniny na čtyřiceti návštěvníkům, z nichž necelou třetinu tvořily děti. Kromě toho se uskutečnily čtyři výjezdy, kdy členové ASP dovezly přenosné dalekohledy přímo na akci, jejíž pořadatelé o to požádali, a ukázali oblohu zájemcům v příznivějších pozorovacích podmínkách mimo město. Takto byla obloha ukázána dalším cca 250 zájemcům.

Návštěvníky na hvězdárně tvořili jak „domácí“ – obyvatelé Pardubic a okolí, kteří si o prázdninách našli čas na návštěvu hvězdárny lépe než ve školním roce, tak i návštěvníci z celé republiky a dokonce i ze zahraničí, pro něž byla návštěva hvězdárny vítaným zpestřením jejich většinou dovolenkového pobytu na Pardubicku. Hvězdárna barona Artura Krause se tak kromě toho, že slouží obyvatelům Pardubic, stává i turistickým cílem, který zvyšuje atraktivitu Pardubic pro jejich návštěvníky.

Prokázala se výhoda pozorování po telefonické domluvě spočívající v tom, že den pozorování bylo možno přizpůsobit předpovědi počasí. Zájemci o pozorování tak nikdy neodešli aniž by dalekohledem objekty noční oblohy spatřili. To neplatí vždy v případě, kdy návštěvníci hvězdárnu navštíví v pravidelných otevíracích dobách, neboť ty přirozeně počasí přizpůsobeny být nemohou. Po většinu roku však má hvězdárna otevřeno tři dny v týdnu a je tak možno vybrat si den, kdy je počasí příznivé. Navíc i v případě návštěvy hvězdárny při zatažené obloze je pro návštěvníky připraven bohatý náhradní program spočívající v prohlídce aktuální výstavy, seznámení s historií hvězdárny, prohlídky přístrojového vybavení a projekce vzdělávacích pořadů.

Kdo chce i ve školním roce na hvězdárnu mimo pravidelnou otevírací dobu, popř. chce mít záruku, že bude mít hvězdárnu jenom pro sebe, může využít pozorovacího poukazu. Tyto poukazy prodává Astronomická společnost Pardubice, u níž je možno si je objednat. Jsou přenosné, proto je možno takovým poukazem i například kohokoliv obdarovat.

Kdy kroužky probíhají a jak

Nabízíme dva druhy kroužků.

Začátečníci

V tomto kroužku se děti populární formou seznamují se základními fakty o vesmíru. Jaký je rozdíl mezi hvězdou a planetou, jak daleko je k nejbližší hvězdě či základní orientaci na obloze. Kroužku se mohou děti účastnit již od první třídy ZŠ

Kroužek probíhá každý čtvrtek od 16:00 do 17:00 hodin

Pokročilí

Astronomický kroužek „Pokročilí“ je více soustředěn na praktickou astronomii, fyziku a fyzikální experimenty, kterými se členové zájmového útvaru dozvídají podrobnosti o úkazech či procesech probíhajících v kosmu.

Kroužek probíhá každý čtvrtek od 17:00 do 18:00 hodin

Oběma kroužkům je k dispozici počítačem řízený zrcadlový dalekohled typu Cassegrein, se kterým se postupně naučí pracovat a provádět vlastní pozorování.

Součástí Astronomických kroužků jsou rovněž výpravy na známé astronomické observatoře v ČR.

Do astronomického kroužku se můžete přihlásit  již od 6. září

v ICM DDM DELTA

1. den, 11. srpna 2010

Vyrazili jsme ve středu 11. srpna 2010 asi tak o půl deváté ráno od Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích ve složení Pavel Štys, Petr Musil, Honza Kříž a Martin Slezák. Spolu s námi jela doprovodným motorovým vozidlem, vezoucím i veškerou bagáž, Anna Slezáková se synem Antonínem.

Povinná zastávka byla v Chrudimi pro turistickou známku, které Pavel sbírá, pak až v Luži, kde jsme měli pod slunečními hodinami sraz s Annou na oběd. Další postupový cíl pak byl v Nových Hradech, kde jsme si s nadšením prohlédli museum cyklistiky. Krásná sbírka různých slepých uliček technického vývoje bicyklu, často jsou zde však k vidění i různá technická řešení z dob dávno minulých, která se jako novinky prezentují i v současné době. Ze zajímavých exponátů lze jmenovat např. přenos výkonu kardanovým hřídelem, dvojstupňovou převodovku ve šlapacím středu, cyklistickou sajdkáru, kloubové dvoukolo, přívěsný vozík pro dítě, tříkolky s diferenciálem, vojenské kolo s nosiči granátů, či dvoukolo, na němž bylo podle konstrukce rámu pro dámu vyhrazeno přední místo, ale aby nešlo o kolo bez řidiče, bylo řízení svěřeno zadnímu jezdci, ve kterém byl předpokládám muž (obě řidítka byla důmyslně spřažena, takže případné řidičské chyby dámy mohl napravit skutečný řidič).

Z Nových Hradů již to bylo jen kousek, byť prudce do kopce, do Proseče, kam jsme jeli kvůli její vyhlášené planetární stezce (tato obec je jinak proslulá též svojí fajfkařskou tradicí). Spokojili jsme se jen se Sluncem a vnitřními planetami, Jupiter jsme již nenašli a další planety jsme předem vzdali, neboť jsme měli zprávy o tom, že stezka vede zarostlými cestami až necestami, které jsou v případě mírně vlhkého počasí značně rozbahněné, prakticky nesjízdné a velmi těžko schůdné. Navíc stezka vedla jistě strmě do kopce, protože Pluto mělo být až u rozhledny Terezka, která je samozřejmě na kopci. Kromě toho jsme si byli vědomi toho, že Pluto je od Slunce asi tak 40x dále než Země a dneska jsme ještě museli dojet do Poličky.

Na Terezce jsme se nakonec ještě přece jen stavili, dojeli jsme tam však pohodlnější cestou po silnici. Pak už to bylo jen kousek na vrchol stoupání v nějakých 700 m.n.m.a pak už prakticky z kopce až do Poličky.

Zde jsme spali v kempu na fotbalovém hřišti.

2. den, 12. srpna 2010

Hned další den ráno se k nám připojil Marek, který náš jednodenní náskok dojel za necelé dvě hodiny vlakem. Po prohlídce města, zejména monumentálního opevnění, jsme vyrazili směr Jimramov a Bystřice nad Pernštejnem. Cesta byla občas do kopce, občas z kopce, jak už to na vysočině bývá. Z Bystřice, kde jsme se naobědvali, jsme jeli dále na Dolní Rožínku, kde jsme chtěli vidět alespoň něco ze zdejších uranových dolů. Viděli jsme jen nějaké již nepoužívané těžební věže a ohromnou fotovoltaickou elektrárnu postavenou na březích retenční nádrže. Ta patrně s ohledem na současnou energetickou politiku státu vydělává víc než celé doly.

V samotné Dolní Rožínce jsme pak navštívili Muzeum veteránů, kde mají krásnou sbírku zejména vozidel značky Tatra. Jako suvenýr jsme si zakoupili asi metr dlouhou hadici typu „krkavice“ zakončenou jakýmsi primitivním rezonátorem. Ta když se roztočí, tak podle počtu otáček (podle obvodové rychlosti rezonátoru) vydává zvyky různých diskrétních tónů. Šlo jich vyloudit až šest a intervaly mezi nimi byly od nejnižšího: čistá kvinta, čistá kvarta, velká tercie, malá tercie a ještě jedna malá tercie, ta ale byla ještě trochu menší než ta „normální malá“. Tedy poměry mezi jednotlivými tóny (jejich frekvencemi) byly 2:3:4:5:6:7. Tato skutečnost zjevně nějak souvisí s vroubkováním hadice, nicméně přesná podstata nám zůstala přes vzrušené debaty utajena. Pythagoras by za takovou hadici jistě dal celé jmění, nás stála 30 Kč.

Večer to vypadalo na zataženo, tak jsme vytáhli společenské hry – Bang a Transameriku. Kolem půlnoci se však krásně vyjasnilo. Dalekohled, který jsme si přivezli, jsme sice sestavený neměli a teď v noci se nám do toho už nechtělo, zato zrovna nastávalo maximum Perseid. Měsíc nesvítil, světelné znečištění na velmi nízké úrovni, takže létaly jedna za druhou, včetně několika krásných bolidů, jejichž dráha byla zřetelná ještě i několik desítek vteřin. Nějak jsme se ale tak nechávali unášet kouzlem okamžiku, že jsme nečinili o naších pozorováních vůbec žádné záznamy, ať už by šlo alespoň o počítání či zaznamenávání časů průletu. Třeba příště.

3. den, 13. srpna 2010

Další den byl již třetí, tedy odpočinkový. Vyrazili jsme do blízkého Tišnova, což bylo v podstatě pořád z kopce. V Tišnově byl oběd v Hotelu Květnice a pak jsme se vyvalili u zdejšího koupaliště. Teda až na Pavla. Ten potřeboval ukojit svoji sběratelskou vášeň, takže se vydal na sólový výlet do Veverské Bitýšky a na Šajcovnu. Voda byla ledová, počasí nijak horké. Nejvíc si tedy koupání asi užil Toník, ten byl po většinu času v dětském brouzdališti, které bylo přece jen o něco teplejší. Po zastávce v Penny Marketu a v cukrárně jsme se na zpáteční cestu vydali raději vlakem. Z logiky věci by to bylo skoro pořád do kopce, což by nám jistě nepřineslo žádný požitek. Ze zastávky Níhov, kam jsme vlakem dojeli, to bylo naopak prakticky po rovině a jen asi 4 km. A večer pak vaflapárty a pak zase Bang a Transamerika. Svým herní stylem všechny překvapoval zejména Honza, který střílel hlava nehlava, a to zejména do vlastních řad. Pravda, hra tím byla o to napínavější. Večer bylo bohužel zataženo, takže na pozorování nedošlo.

4. den, 14. sprna 2010

Protože příliš fyzické aktivity skutečně škodí, a navíc jsme podle údajů z předpovědních modelů usoudili, že bude pršet, zvolili jsme i po třetím odpočinkovém dni pro čtvrtý den program ještě odpočinkovější. Naším cílem byl cca 4 km vzdálený Ranč u Bizona, kam jsme hodlali dorazit na oběd. To vše pěšky, abychom cestou mohli sklidit nějaké ty houby, co se v Rojetínských lesích urodily. Cestou jsme mohli obdivovat další železniční viadukty, kterými je tento úsek trati Tišnov – Křižanov proslulý, cestu zpět jsme si pak zpestřili hledáním krabičky zvané cash nacházející se na skalním výchozu nad naším údolím. Úroda hub byla dostatečná, zejména Anna se z každé odbočky z cesty do Lesa vracela s kapitálními úlovky. Večeře tedy byla po pravěkém způsobu uspořádána z toho, co jsme nasbírali (neulovili jsme bohužel nic). Večer bylo opět zataženo, tak jsme zůstali při společenských hrách.

5. den, 15. srpna 2010

A přišel pátý den, kdy jsme se museli vydat na cestu domů. Anna s Toníkem opět vyrazili autem, k nim si přisedl i Petr, který si stěžoval na bolesti v noze, které mu znemožňovaly další jízdu vlastní silou. My ostatní jsme dlouze přemítali, jak se zpět do Pardubic dostat. Nejjednodušší by samozřejmě bylo sjet těch zhruba 100 km na kole, na to si ale někteří netroufali. Tak byla možnost jet vlakem do Žďáru, odkud je to do Pardubic již jen cca 60 km převážně z kopce. Nakonec jsme zvolili variantu třetí, tedy jeli jsme cca 50 km do Brna (vlastně přesně opačným směrem než jsou Pardubice) a odtud 151 km vlakem. Cesta byla sice z počátku (do Tišnova) v podstatě z kopce, ale pak už se jelo zvlněnou krajinou, navíc směr a síla větru nám cestu značně ztěžovaly, Pavel přesto cestou stačil ještě ulovit nějaké ty známky. Po příjezdu do Brna jel vlak asi za hodinu a za další dvě už jsme byli v Pardubicích. Na nádraží jsme kolem sedmé hodiny výpravu ukončili. Za rok jistě budeme v podobném duchu pokračovat, třeba příště i obohatíme astronomický program.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti číslo 139 ze 25. 3. 2010. (autor Pavel Suchan, Tiskový tajemník České astronomické společnosti)

Slavnostní předání ceny proběhne 27. března 2010 v 16:15 na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově na 18. sjezdu České astronomické společnosti. Po předání ceny bude přednesena laureátská přednáška přístupná také novinářům a hostům.

 Martin Lehký (nar. 1972) je typ velmi pečlivého a soustavně pracujícího astronoma, jehož pozorovací výsledky patří k nejrozsáhlejším na poli CCD astrometrie komet a planetek nejen v České republice, ale i ve světě. Astrometrii komet a NEO planetek se věnuje od roku 2002, kdy byl nainstalován v Hradci Králové plně funkční reflektor o průměru 40 cm se CCD kamerou ST7, zvaný JST (Jan Sindel Teleskope – pojmenován po Janu Šindelovi). Sám se na koupi a montáži dalekohledu podílel. V roce 2003 se mu podařilo získat tímto přístrojem v MPC stanici 048 celkem 3591 proměřených pozic, z nichž 3533 pozic patřilo 32 kometám a zbytek planetkám. Dostal se tak na druhé místo ve světovém žebříčku MPC stanic v počtu získaných pozorování (hned po Kamilu Hornochovi – také z ČR). Touto prací přispívá nemalým dílem do celosvětového monitorování komet a Zemi nebezpečných planetek, čímž se tak přímo podílí na zpřesňování charakterů jejich drah.

V roce 2006 se mu podařilo v rámci jeho „druhotného programu“ – určování minim jasnosti kriticky málo pozorovaných proměnných hvězd – objevit 4 nové zákrytové dvojhvězdy (většinou typu EW), a to v okolí proměnných OQ Cas a RV Tri. Ve svém trpělivém proměřování minim dalších proměnných hvězd uspěl s objevy i v letech následujících. V roce 2009 publikoval v OEJV (Open European Journal on Variable Stars) objev tří nových zákrytových proměnných hvězd v okolí OP Lac.

Kromě CCD astrometrie a fotometrie je i jedním z nejaktivnějších vizuálních pozorovatelů komet, aktivních galaxií, nov a supernov v jiných galaxiích v České republice a jeho data jsou pro velkou přesnost odhadů žádaná i v předních astronomických pozorovacích databázích. Ročně průměrný počet jeho vizuálních pozorování komet (pozitivních i negativních) přesahuje 200 odhadů celkových jasností komy.

Martin Lehký je též autorem a spoluautorem dvou hojně používaných příruček. První z nich je příručka s názvem „Návod na pozorování komet a jiných mlhavých objektů“, která vyšla v roce 2000 v členském časopise Astronomické Společnosti v Hradci Králové (ASHK). O rok dříve se stal spolu s Václavem Knollem z Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích spoluautorem příručky nazvané „Úplné zatmění Slunce 11. srpna 1999“ vydané v dubnu roku 1999 při příležitosti tohoto jevu. I když je tato příručka určena konkrétně slunečnímu zatmění z roku 1999, najde se v ní nejedna pasáž, kterou lze brát s obecným nadhledem k jakémukoliv úplnému zatmění Slunce.

V neposlední řadě je Martin Lehký vynikajícím vychovatelem astronomické mládeže, pod jehož záviděníhodným individuálním přístupem vyrostlo nebo roste několik mladých nadějných astronomů, kteří se zabývají buďto pozorováním komet, proměnných hvězd nebo popularizací astronomie.

Spojení na laureáta: makalaki@astro.sci.muni.cz

RNDr. Zdeněk Kvíz, CSc. (1932-1993) se narodil v Třebíči 4. března 1932. Po maturitě odešel studovat fyziku a astronomii na přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Již během studií se věnoval výzkumu proměnných hvězd a meteorů a patřil k zakladatelům meteorické sekce při tehdy vznikající Lidové hvězdárně na Kraví Hoře v Brně. Po ukončení studií pracoval v Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově v odd. vysoké atmosféry Země. Později učil fyziku na stavební fakultě ČVUT a Univerzitě 17. listopadu v Praze. V r. 1969 odjel na studijní pobyt na Univerzitu v Sydney v Austrálii, kde spolupracoval s prof. E. G. Bowenem při výzkumu atmosférických efektů meteorických rojů. Zde se pak rozhodl zůstat v exilu a věnoval se zejména pozorování zákrytových dvojhvězd na jižní polokouli na observatořích Siding Spring v Austrálii a ESO v La Silla v Chile. Při zpracování pozorování spolupracoval rovněž s Observatoří v Ženevě. Zemřel v Sydney 21. srpna 1993. Během svého působení v Československu patřil k prvním organizátorům meteorických expedic, byl členem redakční rady Kosmických rozhledů, proslovil řadu velmi přitažlivých přednášek pro veřejnost a napsal populárně-vědecký spisek Jak astronomové zkoumají vesmír (1958). Svůj vřelý vztah k rodné zemi a jazyku si uchoval i po celou dobu exilu a po převratu v r. 1989 se domů často vracel. Je po něm pojmenována planetka č. 8137. V r. 2001 byl jmenován osobností města Třebíče in memoriam.

Výběr z programu (podrobný program najdete na http://www.astro.cz/cas/dokumenty/sjezd/2010):

Sobota 27. března 2010

11:00 – Zahájení, přivítání hostů (RNDr Eva Marková, CSc. – předsedkyně, RNDr. Jiří Grygar, CSc. – čestný předseda)
Přivítání na Astronomickém ústavu AV ČR (Doc. RNDr. Petr Heinzel, DrSc. – ředitel)
Vystoupení hostů

13:00 – Zpráva o činnosti ČAS za období mezi sjezdy

16:00 – Slavnostní předání ocenění Astrofotograf roku 2009
16:15 – Předání Kvízovy ceny 2010 a přednáška laureáta
17:30 – Nahlédnutí do sjezdu a organizace Polské astronomické společnosti – Dr. Arkadiusz Berlicki
18:30 – Přednáška: Výzkum Slunce z kosmu – Doc. RNDr. Petr Heinzel, DrSc.

Neděle 28. března 2010

8:30 – Volba čestných členů ČAS
Volba předsedy ČAS a členů Výkonného výboru České astronomické společnosti
Informace o připravovaných akcích v roce 2010
Usnesení 18. sjezdu ČAS
Exkurze po vybraných pracovištích Astronomického ústavu AV ČR

Ke stažení
[1] Tiskové prohlášení ve formátu DOC (84 kB)
[2] Tiskové prohlášení ve formátu PDF (82 kB)

Václav Knoll se narodil 11. května 1964 v Pardubicích. Ve svém útlém věku se aktivně věnoval sportu a k astronomii ho zavedla až na středoškolských studiích kniha Huberta Slouky „Pohledy do nebe“ (z roku 1942). Kniha ho uchvátila natolik, že i přes Vaškovo původní středoškolské vzdělání (zaměřené na opravu zemědělských strojů) a tehdejší zaměstnání v JZD Živanice se v roce 1987 zapsal na tehdejší pomaturitní studium astronomie ve Valašském Meziříčí. To úspěšně absolvoval v letech 1988 – 1990 a krátce poté začal pracovat v Domě dětí a mládeže Delta v Pardubicích jako vedoucí kroužků. V roce 1994 se stal vedoucím tehdejšího oddělení astronomie a sportu (dnes známého jako Hvězdárna barona Artura Krause).

Od toho roku se aktivně věnoval popularizaci astronomie i astronomické výuce mládeže. Nepůsobil však jen v DDM Delta v Pardubicích, ale i v Lázních Bohdaneč, Slavňovicích a Varvažově (táborové základny v jižních a západních Čechách) nebo Jánských Lázních a Žamberku. Všude, kam se vydal, budil v laicích jakéhokoliv věku pozornost či dokonce pozdější vážný zájem o astronomii a poznávání noční oblohy. V roce 2001 se také velmi výrazně zasadil o vznik Astronomické společnosti Pardubice.

V letech 2003 – 2005 se věnoval technickému a estetickému zdokonalení pardubické hvězdárny. Zrealizoval několik projektů, jejichž cílem byla především stavba a instalace nového automatizovaného reflektoru o průměru 0,45 m (tento dalekohled se tak stal druhým největším přístrojem v České republice ve své kategorii – pro veřejná pozorování oblohy). Za jeho bezprostřední pomoci také vznikly na stěně DDM Delta sluneční hodiny a zrenovovala se pozorovací terasa (určená rovněž veřejnému pozorování noční oblohy). Jeho cílem však nebylo pouze zdokonalení pardubické hvězdárny, ale i výpravy za účelem pozorování noční oblohy pro veřejnost v širokém pardubickém okolí. S dalekohledy tedy jezdil například na zámeckou zahradu do Žamberka, kde ukazoval hvězdné nebe žákům jedné místní základní školy. Jednou z nejunikátnějších akcí tohoto typu však bylo sledování ranního částečného zatmění Slunce 31. května 2003 na otevřeném prostranství pod vrcholem Kunětické hory.

Jeho největší astronomickou vášní byla úplná zatmění Slunce. V roce 1995 zorganizoval první mezinárodní expedici SAROS do Thajska za pozorováním tohoto mimořádného nebeského úkazu. Založil tak tradici expedic soustředících se na tyto jevy, a to jak z vědeckého tak z estetického hlediska. V České republice stejně zaměřené expedice v té době pořádala jen hvězdárna v Úpici. V organizaci expedic SAROS pokračoval neméně úspěšnými cestami do Venezuely (1998), Maďarska (1999) a Turecka (2006). Dalších dvou expedic (do Ruska v roce 2008 a Číny v roce následujícím) se už kvůli svému vážnému zdravotnímu stavu zúčastnit nemohl. V srpnu roku 2007 mu totiž lékaři objevili zhoubný nádor na mozku.

V sobotu 21. listopadu 2009 mu byl v Pardubicích slavnostně předán certifikát o pojmenování planetky číslo 80179 jeho jménem.

Václav Knoll se svou nemocí bojoval dva a půl roku. Poslední dny svého života prožil v přítomnosti rodiny a přátel. Adresa pro zaslání kondolencí je: Hvězdárna barona Artura Krause DDM Delta, Gorkého 2658, 53002 Pardubice. Kondolence předáme rodině Václava Knolla.

Poslední rozloučení s Václavem Knollem proběhne v pátek 19. února od 11:15 v obřadní síni pardubického krematoria.

Za pomoc při přípravě článku bych chtěl poděkovat Milanu Halouskovi, Petru Komárkovi, Evě Neureiterové, Martinu Slezákovi a Ladislavu Šmelcerovi.

Na ranní obloze 22. července 2009 bylo v Hangzhou beznadějně zataženo. Přesto jeden člen expedice, Dano Sokol z Trenčína, prohlásil památnou větu: „To sa rozpadne. Cítím to v koleni…“ Ať už Dano cítil v koleni cokoliv, nechápu jak, ale měl pravdu. I z naprosto beznadějné oblačnosti, skrze kterou by Slunce ani náhodou neprosvitlo, se jen pár minut po začátku částečné fáze zatmění stala proděravělá obloha, na níž ve své podstatě vadila jen průhledná vysoká oblačnost. A tak jsme o hodinu a půl později po pronesení Danovy „kolenové“ věty mohli být svědky neuveřitelného a nezapomenutelného 5 minut a 18 vteřin dlouhého zákrytu Slunce Měsícem, při němž přímo nad hlavou zářila jasná Venuše a na jihu nejjasnější hvězda noční oblohy, Sírius. Po úkazu (a patřičné oslavě) padla již potřetí Danova „pozatměňová“ památná věta: „A to bolo strachu…“

Byť davy šílely a atmosféra tak byla opět díky nim úžasná, rozhodl jsem se pro tentokrát ustoupit od přímé reportáže z pozorování úkazu a vzdát stylem videa hold filmu, který získal několik prestižních ocenění za nezpochybnitelnou originalitu, filmu Baraka (z roku 1992). Právě v tomto filmu, který je úchvatným epickým svědectvím o mnoha kulturách a světě okolo nás, byť bez jediného mluveného komentáře, můžeme obdivovat zatmění Slunce z roku 1991. Pakliže jste pozorně četli články před úkazem, víte, že existuje určitá perioda zvaná SAROS, po níž se všechna zatmění ve stejném sledu a za velmi podobných podmínek opakují. Perioda trvá 18 let 10 (11) dní a přibližně 8 hodin. A letošní zatmění nastalo právě po této periodě od zmíněného úkazu v roce 1991. Další této periody spatříme v létě roku 2027 v Egyptě a půjde o druhé nejdelší v tomto století…

Následující video je tedy nejen o samotném zatmění, ale také o střetu vědy a buddhismu, krásné tibetské přírodě versus lidnaté východní Číně, o dracích i střeše světa. K realistickému zachycení sluneční koróny bylo složeno video s unikátní fotografií prof. Miloslava Druckmüllera.

Obec Mokré jak jsme brzy zjistili, dostála hrdě svému jménu a přivítala nás pravým májovým deštíkem. A ačkoli paní Knihovnice, která je srdcem i duší obce tvrdila, že obec je mokrá odspoda, nám se Mokré představilo jako vlahý duhou opentlený svět s krásnými výhledy na okolní hory.

Do Mokrého jsme dorazili již v 17:00, tedy o hodinu dříve než byl začátek programu, a jelikož jsme všichni byli oděni v zářivých žlutých dresech se znakem Astronomické společnosti Pardubice, bylo by s podivem, kdybychom unikli pozornosti místních. A tak po krátké procházce po okolí o nás již všichni věděli a o publikum tedy nebyla nouze. Kéž by to tak jednoduše fungovalo i v Pardubicích…

O půl šesté jsme se dali do příprav a sami byli zvědaví, co jsme při balení techniky zapomněli. I přes menší detaily, jako zapomenutý zvukový kabel od reprobeden a drobnosti z cesty jsem se s pomocí paní knihovnice Dáši Honsnejmanové přenesli a samotný program mohl vesele začít.

Prvním bodem programu byla krátká přednáška Petra Horálka o historii a podstatě vzniku zatmění Slunce, po níž následovala projekce nejnovějšího filmového počinu s názvem „Za černým Sluncem do ruské velkozemě“. Jak jistě tušíte, jedná se o unikátní astronomicko – cestopisný dokument z V. Expedice SAROS za zatměním Slunce do Ruska, kterou jsme podnikli v létě minulého roku. A nejspíše bylo opravdu na co se dívat, neboť mladí a neposední vydrželi nejen sledovat, jak se cestuje do vzdálených krajin, ale navíc se aktivně účastnili besedy, která následovala po skončení filmu.

A protože nejen děti byly zvídavé, měli jsme připraven ještě poslední bod programu a tím bylo večerní pozorování astronomickým dalekohledem. Bohužel počasí nám příliš nepřálo a tak jsme alespoň pro pobavení dětí zamířili dalekohled na vzdálené červeně svítící body na vrcholcích rozhleden a vysílačů zářících na obzoru.

Tak snad příště a s příslibem, že se za občany obce Mokré přijedeme podívat s dalekohledem za jasnějšího počasí, jsme se okolo desáté večerní rozloučili. Tak snad příště a jasné nebe nad Mokrým!

Veškeré fotografie z akce naleznete
ZDE

Pár slov úvodem 21. března tomu bude již 79 let, co nás navždy opustil tento zajímavý a v pravdě renesanční člověk. V létě pak, konkrétně 1. srpna tomu bude krásných 155 let od jeho narození. Pojďme si tedy v krátkém seriálu přiblížit osobu Artura Krause a jeho význam pro Pardubice, pardubickou astronomii a dění v našem městě.

Artur Kraus, a abychom byli přesní, baron Artur Kraus, je dozajista významnou a jednou z nejvýraznějších osobností města Pardubic, která na své odhalení a znovu nabytí ztracené slávy ještě čeká. Pravděpodobně to nebudu já, kdo přinese panu baronovi zpět onu slávu, ale pokusím se Vám tuto dozajista zajímavou osobu našeho města alespoň přiblížit v tomto miniseriálu věnovaném speciálně Arturu Krausovi.

Život pana barona byl vskutku pestrý a každá jeho etapa znamenala pro něho samotného rozšíření a objev nových obzorů. Bohužel každý takovýto v pravdě vizionář nebývá za svého života plně pochopen a nejinak tomu bylo i v případě Artura Krause.

Artur Kraus se narodil 1. srpna 1854 v Pardubicích v zámožné rodině podnikatele a svého času vlivného komunálního politika Josefa Krause, na kterého přešel baronský titul z jeho bezdětného strýce barona Alfréda Krause, který dosáhl až na funkci místodržitele Království českého. Z podnikatelských aktivit Josefa Krause, otce Artura, mluví za všechno zřízení pošty a využití nově stavěné železnice.

Vzdělání Artur Kraus začal v deseti letech navštěvovat pardubickou reálku. Tu ovšem nedokončil. Vzdělání získal až ve Francii. Stěžejním a zlomovým obdobím pro mladého Artura Krause bylo studium u Camilla Flamariona, francouzského astronoma a známého popularizátora, který u něj podnítil zájem o astronomii. Ta se mu pak až do konce života stala vášní a zálibou.

Artur Kraus – sport a další záliby

Artur byl jedním z devíti dětí početné Krausovy rodiny. Většina z nich našla své místo v armádě, nebo ve státních službách a budovali si poměrně slušnou kariéru.

Jen Artur zůstal věrný městu Pardubice. V Pardubicích se opět objevuje koncem 80. let 19. Století, kdy mu bylo asi 25 let. Pamětníci prý znali Artura Krause jako gentlemana každým coulem. Působil tak svým vystupováním, upraveným zevnějškem i oblečením. Velmi si zakládal na svém titulu a těžce nesl, když zákonodárci po vzniku Československa, hned v roce 1919 zakázali jejich užívání.

Doba ve které žil, mu naskytla mnoho příležitostí a věcí, které bylo třeba ozkoušet. Bohužel k nepochopení svého okolí, které ho díky na svou dobu výstředním zálibám nazývalo „Bláznivým baronem“ a samozřejmě ku ne přílišné radosti svých rodičů.

Stal se zakladatelem a předsedou několika spolků a organizací v Pardubicích. Byl Vášnivým vyznavačem všeho nového, zvláště novinek technického pokroku. Roku 1885 se stal zakládajícím členem zdejší odbočky České ústřední jednoty velocipedistů. Když bylo nařízeno, aby velocipedisté měli jakýsi řidičský průkaz, jako první ho obdržel právě Artur Kraus. Patřil k zakladatelům cyklistické dráhy, která stávala v dnešní městské části Dukla. Poprvé se zde závodilo v roce 1889. Roku 1896 si nechal z Anglie poslat pravila tenisu, která jako první přeložil do češtiny a vydal je tiskem. Ještě téhož roku uspořádal tenisový turnaj o titul mistra Pardubic.

O dva roky později si napsal do Norska o lyže. Na tehdejší poště příchod neobvykle tvarovaného balíku s nápisem SKI vzbudil rozruch a zvědavost. Artur Kraus se tak stal jedním z prvních u nás, kteří vlastnili lyže. Tajně s nimi trénoval okolo zámeckých valů a údajně za jasných úplňkových nocí i na Kunětické hoře. S přáteli a průkopníky tohoto sportu pak jezdíval lyžovat do Harrachova. Byl to právě baron Kraus, který do Pardubic přivezl motocykl. Koupil ho v Německém Mnichově u firmy Hildebrant a WolfMüller. Byl to údajně první motocykl nejen v Pardubicích, ale i v celém tehdejším Rakousko – Uhersku. Dnes můžete tento stroj shlédnout v expozici Národního technického muzea na Hradě Kámen u Pelhřimova.

Další jeho velkou vášní bylo fotografování. Ačkoli byl prý velmi plachým romantikem, který se opravdu jen nerad fotografoval, založil v Pardubicích fotografický spolek. Je jen velmi málo dokladů o tom, jak Artur Kraus vlastně vypadal, neboť se fotografům obezřetně vyhýbal a pokud nebylo zbytí, vyžádal si negativ, který ihned zničil. Jedním z mála dokladů o jeho podobizně je tak fotografie z jeho řidičského průkazu.

Na pokračování o životě a díle barona Artura Krause se můžete těšit příští měsíc. Do té doby můžete navštívit
naši hvězdárnua shlédnout zde výstavu s unikátními fotografiemi a dokumenty zachycujícími dobu Artura Krause. PŘIJĎTE SE PODÍVAT!

Pokud jste se ještě s tímto skvělým programem nesetkali, jedná se o výborný realisticky ztvárněný simulátor hvězdné oblohy, v němž z pohledu pozemského pozorovatele sledujete své blízké i vzdálené kosmické okolí. Program je tak zvaně Freeware, tak že za jeho používání nemusíte nic platit což je vzhledem ke kvalitě a propracovanosti velmi lákavá nabídka. Zajímavý je i fakt, že program je Opensource. Co to znamená? Jste li alespoň trochu zběhlí v používání PC, nebude Vám činit větších obtíží upravit si program tak zvaně k obrazu svému. Samozřejmě budete li to pavažovat za nutné, ta možnost zde je.

Co je nového? Ihned po stažení a nainstalování instalačního souboru, jehož velikost jen o něco málo překračuje 40 MB, vás potěší fakt, že z obrazovky při načítání programu zmizel nápis BETA. Vývojáři programu si dali záležet a tak kromě této malé kosmetické změny, vás čeká opravdu rychlý běh programu. Zrychlilo se i načítání kreseb souhvězdí a textur mlhovin.

Fajnšmekři si pak pochutnají na ještě lépe ztvárněném zatmění Slunce a Měsíce, která lze stejně jako mnoho jiných nebeských úkazů nasimulovat v jkémkoli čase a na jakémkoli místě na Zemi.

Databázi hvězd si můzete dále rozšířit! Samotný program Vám dává možnost stáhnout si přídavné katalogy a umožnit tak zřít hvězdy až do 16,5 magnitudy. Další doplňky, jako jsou krajiny (kde se jako pozorovatelé nacházíte), skripty, textury atd… naleznete na
oficiálním webu programu.

Stellarium je stále ve vývoji. Podílet se můžete i vy! S každou novou verzí se tak můžeme těšit na krásnější a realističtější pohled. A i kydž tu skutečnou hvězdnou oblohu žádný program nenahradí, můžete si tak alespoň za dlouhých zamračených večerů naplánvat návštěvu
naší hvězdárnyaž bude nějaký zajímavý úkaz.