Historie

Baron Artur Kraus (1854 – 1930)

Průkopník, vizionář a především astronom…

[singlepic id=3 w=320 h=240 float=left]Artur Kraus, a abychom byli přesní, baron Artur Kraus, je dozajista významnou a jednou z nejvýraznějších osobností města Pardubic, která na své odhalení a znovu nabytí ztracené slávy ještě čeká.

Život pana barona byl vskutku pestrý a každá jeho etapa znamenala pro něho samotného rozšíření a objev nových obzorů. Bohužel každý takovýto v pravdě vizionář nebývá za svého života plně pochopen a nejinak tomu bylo i v případě Artura Krause.

Artur Kraus se narodil 1. srpna 1854 v Pardubicích v zámožné rodině podnikatele a svého času vlivného komunálního politika Josefa Krause, na kterého přešel baronský titul z jeho bezdětného strýce barona Alfréda Krause, jenž dosáhl až na funkci místodržitele Království českého. Z podnikatelských aktivit Josefa Krause, otce Artura, mluví za všechno zřízení pošty a využití nově stavěné železnice.

Vzdělání

Artur Kraus začal v deseti letech navštěvovat pardubickou reálku. Tu ovšem nedokončil. Vzdělání získal až ve Francii. Stěžejním a zlomovým obdobím pro mladého Artura Krause bylo studium u Camilla Flamariona, francouzského astronoma a známého popularizátora, který u něj podnítil zájem o astronomii. Ta se mu pak až do konce života stala vášní a zálibou.

Artur Kraus – sport a další záliby

[singlepic id=6 w=320 h=240 float=left]Artur byl jedním z devíti dětí početné Krausovy rodiny. Většina z nich našla své místo v armádě, nebo ve státních službách a budovali si poměrně slušnou kariéru.

Jen Artur zůstal věrný městu Pardubice. V Pardubicích se opět objevuje koncem 80. let 19. století, kdy mu bylo asi 25 let. Pamětníci prý znali Artura Krause jako gentlemana každým coulem. Působil tak svým vystupováním, upraveným zevnějškem i oblečením. Velmi si zakládal na svém titulu a těžce nesl, když zákonodárci po vzniku Československa, hned v roce 1919, zakázali jejich užívání.

Doba, ve které žil, mu naskytla mnoho příležitostí a věcí, které bylo třeba ozkoušet. Bohužel k nepochopení svého okolí, které ho na svou dobu díky výstředním zálibám nazývalo „Bláznivým baronem“ a samozřejmě ku ne přílišné radosti svých rodičů.

Stal se zakladatelem a předsedou několika spolků a organizací v Pardubicích. Byl vášnivým vyznavačem všeho nového, zvláště novinek technického pokroku. Roku 1885 se stal zakládajícím členem zdejší odbočky České ústřední jednoty velocipedistů. Když bylo nařízeno, aby velocipedisté měli jakýsi řidičský průkaz, jako první ho obdržel právě Artur Kraus. Patřil k zakladatelům cyklistické dráhy, která stávala v dnešní městské části Dukla. Poprvé se zde závodilo v roce 1889.

Roku 1896 si nechal z Anglie poslat pravidla tenisu, která jako první přeložil do češtiny a vydal je tiskem. Ještě téhož roku uspořádal tenisový turnaj o titul mistra Pardubic.

O dva roky později si napsal do Norska o lyže. Na tehdejší poště příchod neobvykle tvarovaného balíku s nápisem SKI vzbudil rozruch a zvědavost. Artur Kraus se tak stal jedním z prvních u nás, kteří vlastnili lyže. Tajně s nimi trénoval okolo zámeckých valů a údajně za jasných úplňkových nocí i na Kunětické hoře. S přáteli a průkopníky tohoto sportu pak jezdíval lyžovat do Harrachova.

[singlepic id=4 w=320 h=240 float=right]

Byl to právě baron Kraus, který do Pardubic přivezl motocykl. Koupil ho v Německém Mnichově u firmy Hildebrant a WolfMüller. Byl to údajně první motocykl nejen v Pardubicích, ale i v celém tehdejším Rakousko-Uhersku. Dnes můžete tento stroj shlédnout v expozici Národního technického muzea na Hradě Kámen u Pelhřimova.

Další jeho velkou vášní bylo fotografování. Ačkoli byl prý velmi plachým romantikem, který se opravdu jen nerad fotografoval, založil v Pardubicích fotografický spolek. Je jen velmi málo dokladů o tom, jak Artur Kraus vlastně vypadal, neboť se fotografům obezřetně vyhýbal a pokud nebylo zbytí, vyžádal si negativ, který ihned zničil. Jedním z mála dokladů o jeho podobizně je tak fotografie z jeho řidičského průkazu.

Artur Kraus – Letový ředitel

Doba, ve které Artur Kraus žil, nabízela možnost dobývání i jiných než pozemních cílů. Někdy na začátku 90. let 19. stol. se baron Kraus pokusil jít ve šlépějích svého přítele, německého vzduchoplavce a průkopníka v oblasti aviatiky Otto Lilienthala, který však při svých pokusech dobýt oblaka dopadl neslavně.

[singlepic id=11 w=320 h=240 float=left] Stejně jako Lilienthal se i Artur Kraus pokusil postavit kluzák, takzvanou „ornitoptéru“ – letoun poháněný lidskou silou, který by napodoboval let ptáků. Zcela se ponořil do studia pohybu a letu ptáků a podle pamětníků prý o nich dokázal velmi poutavě vyprávět. V záznamech v jeho denících z oné doby nalezneme zmínku o v pravdě badatelských počinech, kdy s takřka dychtivostí zoologa zkoumal jejich stavbu a kostru.

Nakonec se mu podařilo kluzák opravdu postavit. K jeho ovládnutí však potřeboval poměrně dost fyzické síly a tak tajně trénoval a běhal mimo zraky lidí za svým kočárem, který využíval jako vodiče. Zrakům všetečných obyvatel však zcela neunikl a tak pro ně nepochopitelné počínání pana barona dalo vzniknout oné přezdívce „Bláznivý baron“.

Zdálo se, že i tuto obtíž překonal. Nakonec však, jak již tušíte, let skončil neúspěchem. Celkem ozkoušel ornitoptéry dvě. Po druhém neúspěšném pokusu se o další let již nepokusil. Nicméně stále věřil, že je to možné. Nakonec se stal věrným pozorovatelem a příznivcem aviatiků, jako byl Jan Kašpar a Evžen Čihák.

Jeho zkušenosti v oblasti aviatiky a výborné organizační schopnosti nezahálely dlouho. Pro mladého Jana Kašpara byl Artur Kraus tím pravým člověkem na svém místě.

Z různých pramenů můžeme číst, že Artur Kraus byl pro Jana Kašpara mecenášem a sponzorem. Není to však úplně přesné. Sám Kašpar nazýval Artura Krause mecenášem a dobře věděl proč. Kašparův otec měl s mladým Janem velké plány. Byl zámožným hoteliérem a ani v nejmenším si nechtěl připustit, že by jeho syn jednou nepřevzal podnik a věnoval se něčemu tak odlišnému, jako je právě aviatika. Právě v tom tkvěla neuvěřitelná schopnost barona Krause. Nejen že dokázal přesvědčit Kašparova otce aby mu povolil věnovat se letectví, ale navíc ho přesvědčil, aby ho v jeho snažení plně finančně podporoval.

Byla tu avšak ještě jedna obtíž, která stála v cestě letcům té doby a právě Jan Kašpar měl to ohromné štěstí, že Artur Kraus byl jeho věrným spojencem. Rakouská monarchie nebyla příliš nakloněna faktu, že se v Čechách rozmáhá letectví, a tak byl vydán výnos, který ukládal každému aviatikovi mít vlastního letového ředitele, který mu bude sjednávat vystoupení a zajišťovat jeho činnost finančně. Zde se plně projevil talent a skvělé organizační schopnosti barona Krause. Ač byl o mnoho let starší než Kašpar a motorové létání nazýval jakýmsi vozením, byl Kašparovi vždy nápomocen jak radou, tak i skutkem.

Byl to právě baron Kraus, který 16. 4. 1910 podal zprávu o Kašparově prvním vzletu a nastartoval tak cestu k dobývání českých nebes.

Artur Kraus a astronomie

Astronomie byla Krausovou celoživotní zálibou již z dob studií u Flamariona. Avšak až o mnoho let později se mu podařilo realizovat jeho sny.

Již v roce 1895 si pronajal předposlední patro hlásky Pardubického zámku a odtud prováděl svá první astronomická pozorování. Poté roku 1912 ve svém domě č. p. 62, (kde kdysi jeho otec založil poštu) zřídil malou observatoř. Na paměť nechal vytvořit štít, na kterém byl nápis „Na staré poště“.

Hvězdárnu, kterou založil po vzoru svého učitele a popularizátora astronomie Camilla Flamariona, nazval „Lidová hvězdárna v Pardubicích“. Ta se tak stala první lidovou hvězdárnou v českých zemích vůbec.

Hlavním cílem této observatoře byla popularizace astronomie a vzdělávání venkovského lidu. Seznamování každého s astronomií, a to bez rozdílu majetku a původu.

Od roku 1913 zavedl baron Kraus na své observatoři odborný program, který se týkal pozorování sluneční činnosti, především pak slunečních skvrn. Doba a obecné povědomí o přírodních zákonech nabádaly k tomu, aby se i sluneční činnost spojovala se zemětřeseními, povodněmi a hurikány. Ačkoli dnes víme, že to byl pohled mylný, byl sluneční program barona Krause jeden z prvních vůbec.

[singlepic id=9 w=320 h=240 float=left] Z počátku používal k zakreslování sluneční fotosféry Colziho olejem plněný hranol. Později přešel na techniku pozorování pomocí projekce, kterou hojně užíváme dodnes.

Pozorování Slunce však nebylo jediným oborem, kterým se Kraus zabýval. Rovněž ho zajímaly meteory, komety a kulové blesky. Vlastním nákladem vydal Příručky s názvem HVĚZDÁŘEM SNADNO A RYCHLE – LÉTAVICE A POVĚTRONĚ, v nichž se čtenář i z řad laické veřejnosti dověděl, jak pozorovat úkazy na obloze. Ačkoli se od těch dob terminologie poněkud změnila, techniky pozorování a postupy jsou stále platné.

Lidová hvězdárna v Pardubicích plnila vzdělávací, informační a osvětovou činnost. Byla první takovou ještě před vznikem České astronomické společnosti v roce 1917 a Pardubice byly v té době centrem astronomie v Čechách.

Hvězdárna vydávala informace o dění na obloze. Dnes bychom toto nazvali tisková prohlášení, která nabádala k pozorování a spolupráci. Za 18 let fungování si tak vybudovala mohutnou téměř dvoutisícovou síť dopisovatelů a pozorovatelů, kteří Krausovi pravidelně zasílali svá pozorování.

Artur Kraus byl v pravdě nadšenec, a tak těm nejúspěšnějším a nejvěrnějším pozorovatelům posílal knihy s astronomickou tématikou, které sám na vlastní náklady kupoval.

[singlepic id=8 w=320 h=240 float=right]Hlavním přístrojem Lidové hvězdárny v Pardubicích byl 150 mm refraktor Merz, který se převážně užíval k pozorování Slunce. Každý, kdo navštívil Lidovou hvězdárnu, si pochvaloval její až kancelářský pořádek a vzorně udržované přístroje, které ač nebyly nejnovější, pracovaly spolehlivě. To dokládá i fakt, že hlavní dalekohled je dodnes funkční na observatoři v Úpici a stále slouží svému původnímu poslání, tedy popularizaci astronomie.

Mnohý pamětník, který navštívil Lidovou hvězdárnu, si rovněž nemohl vynachválit krásu hvězdárenské knihovny. To byla další z mnoha zálib pana barona. Sbíral staré astronomické spisy a nechával je vázat do překrásných kožených vazeb. Knihovna tak byla ozdobou Lidové hvězdárny.

Význam barona Artura Krause v oblasti astronomie spočívá i v jeho tehdejším nezanedbatelném vlivu na rakouské politiky. Byl mezi těmi, kteří umožnili vznik České astronomické společnosti v roce 1917, a i když se díky vzájemným neshodám s ČAS rozešel, stále její činnost sledoval a plně ji podporoval.

Činnost hvězdárny samozřejmě neležela pouze na bedrech Artura Krause. Po boku mu po celá léta věrně stála slečna Gabrielová, která, ač nebyla jeho manželkou, neboť Artur Kraus se díky množství svých zálib nikdy neoženil, mu pomáhala s vedením domácnosti a zpracováváním experimentů. Bohužel o osobě slečny Gabrielové se mnoho neví, a tak maximum informací ze starých novin, kde lze nalézt iniciály A. G., musí bohužel postačit.

Artur Kraus Zemřel 21. března 1930. Od té doby se začal psát na dlouhá léta neslavný osud pardubické astronomie. Pouze nějaký čas po Krausově smrti prováděla slečna Gabrielová meteorologická měření a pozorování Slunce.

Rodina Krausů velkoryse nabídla hvězdárnu městu k užívání. Tehdejší zastupitelstvo však neprojevilo zájem tuto jedinečnou observatoř zachovat, a tak byl její provoz ukončen. Veškerý inventář byl buď darován, nebo rozprodán a rozptýlen. Ani dnes, po téměř 80 letech, se nepodařilo vše dohledat.