V roce 1729 bylo v Anglii vydáno dílo Atlas Coelestis vzniklé díky spolupráci dvou mužů. První královský astronom John Flamsteed a malíř James Thornhill se zasloužili o vytvoření nejpřesnějšího a nejpodrobnějšího atlasu souhvězdí ve své době. Našli bychom v něm i vyobrazení souhvězdí Herkula, které bylo později znovu přetištěno podle stejné mědirytiny a ručně obarveno. Pro účely našeho článku jsme museli tento přetisk pootočit, aby pozice Herkula odpovídala našim dnešním představám. Najdeme-li toto souhvězdí na obloze, můžeme si v něm prohlédnout hned dvě kulové hvězdokupy a nejen je!
Pojďme se hned na začátku podívat na to, kde souhvězdí Herkula na nebi hledat. Začneme u nám důvěrně známého asterismu Velkého vozu. Podíváme se na jeho zadní kola a pohledem se začneme přesouvat k oji. Tam se však nezastavíme a stejným směrem otáčíme hlavu dál – po chvíli narazíme na seskupení hvězd připomínající velké písmeno P. Jedná se o základ souhvězdí Pastýře, které ale naším cílem není. Proto posuneme pohled (stále ve stejném směru) ještě dál. A po chvíli se už před námi objeví bájný antický hrdina i se svým kyjem:
Herkules (v řecké podobě Hérakles) byl podle pověstí synem nejvyššího boha Dia a pozemské ženy Alkmény. Od mládí vynikal velikou silou. Poté, co mu věštba uložila splnit deset úkolů od svého příbuzného Eurysthea, jenž byl vládcem Mykén, vydal se Hérakles podle přání bohů do jeho služeb. Král Eurystheus byl zbabělý slaboch, který Héraklovi záviděl jeho slávu, a tak na něm chtěl vykonání těch nejobtížnějších skutků. Nejprve musel Hérakles zabít strašlivého nemejského lva, od jehož kůže se odrážely všechny šípy. Hérakles ho nejprve omráčil kyjem a pak zardousil. Následně Eurystheus chtěl, aby Hérakles zabil hydru od města Lerny. Ten jí musel useknout devět hlav a rány spalovat hořící větví, aby místo uťaté hlavy hned nenarostla nová. Dalšími jeho úkoly pak bylo přinést do Mykén divokého kance z hor, dovést králi laň bohyně Artemis, vyhnat z Řecka stymfalské ptáky s kovovými drápy, vyčistit chlévy krále Augiáše, přivléct do Mykén býka z ostrova Kréty a pak zuřivé koně krále Dioméda pojídající lidské maso. Králově dceři musel Hérakles donést pás královny bojovných Amazonek a z daleké Afriky přivést do Řecka stáda obra Géryóna, Král Eurystheus však Hérakla ani poté nechtěl ze svých služeb propustit a dal mu ještě další dva úkoly – přinést zlatá jablka ze zahrady Hesperidek a nakonec přivést z podsvětí tříhlavého psa Kerbera hlídajícího vstup do říše mrtvých. Poté jej strachy se třesoucí Eurystheus konečně propustil. Hérakles v životě vykonal ještě mnoho dalších hrdinských skutků a nakonec sám usedl na svou pohřební hranici a nechal ji zapálit. V tu chvíli jej bohové přijali mezi sebe a odnesli na Olymp.
V souhvězdí Herkula se nachází 15 hvězd, u kterých byly objeveny exoplanety. Nejznámějšími strukturami v tomto souhvězdí jsou ale dvě kulové hvězdokupy – M 13 a M 92.
Hvězdokupu M 13 objevil Edmund Halley v roce 1714. Pokud vyjedeme daleko za město, na tmavé místo s čistým vzduchem (tedy například na hory), můžeme ji s trochou snahy spatřit pouhým okem. Najdeme ji na Herkulově levém boku, zhruba v polovině výšky jeho trupu (na obrázku ji vyznačuje modrý hranatý rámeček):
Jedná se o oblast ve vesmíru vzdálenou od nás asi 25 tisíc světelných let. Obsahuje více než 300 tisíc hvězd a v průměru má asi 145 světelných let – z těchto čísel je tedy jasné, že hvězdy jsou tu k sobě doslova natěsnány. Vědci se domnívají, že jejich hustota výskytu je asi 100x větší než v okolí Slunce a že se spolu dokonce občas srážejí, což vede ke vzniku hvězd nových. Zkoumáním tzv. „modrých opozdilců“, jak říkají, došli totiž k závěru, že tyto hvězdy jsou mnohem mladší než jiné v jejich sousedství.
Kulové hvězdokupy obsahují tolik hvězd proto, že jsou velmi staré. Formovaly se asi před 10 – 13 miliardami let, tedy nedlouho po Velkém třesku, kdy byla všude hojnost mezihvězdného plynu. Ve vznikající galaxii Mléčné dráze spolu oblaka tohoto plynu interagovala a vzniknout mohlo mnoho hvězd na poměrně velmi malém prostoru. Hvězdy jsou tak k sobě také velmi pevně gravitačně vázány a kulové hvězdokupy jsou velmi stabilními kosmickými strukturami. Většinou se nacházejí mimo hlavní rovinu Mléčné dráhy, v tzv. galaktickém halu, protože v době jejich zformování ještě ani samotná galaxie nebyla tím, čím je dnes. Teprve vznikala postupnou rotací a zplošťováním ohromných mas mezihvězdného plynu. Když se tedy objevila hlavní rovina výskytu hvězd v galaxii, kulové hvězdokupy už nebyly vychýleny ze svých původních drah.
Druhou kulovou hvězdokupu najdeme nad Herkulovým trupem. Jedná se o M 92, kterou na konci prosince roku 1777 objevil německý astronom Johann Elert Bode. Leží ještě o dva tisíce světelných let dál než M 13, ale obsahuje prakticky stejný počet hvězd – a v průměru má jen asi 100 světelných let. Hvězdy jsou tedy k sobě navzájem ještě blíž. Také ji spatříme za velmi tmavé noci pouhým okem.
Tím však zajímavosti spojené se souhvězdím Herkula zdaleka nekončí. Jsme-li majiteli dalekohledu o průměru alespoň 75 mm, můžeme se pokusit najít planetární mlhovinu NGC 6210 přezdívanou „Želva“. V okuláru se nám bude jevit jako eliptický modrozelený obláček. Pro její nalezení však už jsou potřeba dobré oči, protože její zdánlivá magnituda je 9,65.
V roce 2018 byl v souhvězdí Herkula pozorován mimořádně silný výbuch supernovy. Událost dostala označení SN 2018cow (šlo o náhodně vygenerovaná písmena, ale astronomové jí nyní vtipně přezdívají „Kráva“) a ve vědeckých kruzích vzbudila rozruch, protože exploze proběhla zcela jinak než u ostatních supernov. Těm trvá řádově týdny, než dosáhnou svého maximálního jasu, tato to ale dokázala za pouhých 1,5 dne a produkovala také modré světlo, což naznačovalo, že exploze byla nesmírně žhavá.
V souhvězdí Herkula se pro zdatné (nebo profesionální) pozorovatele nachází i několik dalších zajímavých objektů. Jsou to například další kulová hvězdokupa a další planetární mlhovina nebo eliptická galaxie Herkules A vysílající rádiové pulzy natolik silné, že je lze zachytit ze vzdálenosti 2,1 miliardy světelných let. Pro nás je však zajímavá ještě kupa galaxií označovaná Abell 2151. Pravda, její spatření už patří mezi obtížnější výzvy – potřebujeme k tomu dalekohled o průměru alespoň 15 cm, velmi tmavou oblohu a alespoň půlhodinovou adaptaci zraku na tmu, než se do lovu pustíme. Pokud však tímto vybavením disponujeme a vydáme se za město, může se nám podařit pod Herkulovou levou nohou spatřit přibližně tři až osm slabých mlhavých skvrnek. Rozhodneme-li se navštívit namísto toho některou hvězdárnu, kde můžeme využít dalekohledy ještě větší, těchto obláčků můžeme zahlédnout až desítky.
Pro znázornění umístění vesmírných objektů v souhvězdí Herkula na obloze bylo využito programu Stellarium.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/SN_2018cow
https://noirlab.edu/public/education/constellations/hercules
https://en.wikipedia.org/wiki/Hercules_(constellation)
https://www.sothebys.com/en/buy/_antique-john-flamsteed-hercules-corona-and-lyra-7f23