Krátce po začátku roku 2026 se planeta Jupiter dostane do opozice se Sluncem. Stane se tak dne 10. ledna v 10 hodin dopoledne, což je úsměvná a pozoruhodná shoda. My samozřejmě to nejpůsobivější nebeské divadlo spatříme po západu Slunce. Den předtím se totiž navíc Jupiter ocitne k naší planetě nejblíže: bude od nás vzdálen 633,1 milionu kilometrů, jeho vzdálenost od Země tedy bude jen asi čtyřikrát větší než mezi naší planetou a Sluncem.
Jupiter se nyní nachází na stejné straně od Slunce jako Země. Díky tomu se právě zhruba deset dní po začátku roku při pohledu ze Země objeví nad východním obzorem právě ve chvíli, kdy Slunce bude zapadat. Takovému uspořádání astronomové říkají opozice.
Pro pozorovatele to bude znamenat, že plynný obr bude v těchto dnech viditelný po celou noc. Dokonce ani bez dalekohledu nebudeme zklamáni – uvidíme jej zářit jako velmi jasný světelný bod vysoko nad obzorem. V dalekohledech se pak díky „malé“ vzdálenosti od Země bude jevit větší než obvykle, dokážeme tedy na něm spatřit větší množství detailů.
Mezi ty nejzajímavější bezesporu patří Jupiterovy oblačné pásy táhnoucí se po celém obvodu planety. Vznikají proto, že navzdory své velikosti se Jupiter velmi rychle otáčí – jeden den zde trvá pouze deset hodin. To způsobuje vznik tzv. tryskového proudění, které Jupiterovu oblačnost dělí na světlé a tmavé oblasti.
Dalším zajímavým jevem je slavná Velká rudá skvrna. Jedná se o ohromnou bouři v atmosféře planety, jejíž vír pozorujeme shora a jeví se nám tedy jako oválný terčík na jejím kotoučku. Tuto bouři pozoroval jako první již slavný italský učenec a astronom Galileo Galilei (1564 – 1642) a velmi výmluvným faktem je, že od té doby zuří neustále až do dnešních dnů. Samotná bouře přitom může být ještě mnohem starší než jen čtyři století – víme pouze, že Galileo ji roku 1610 spatřil svým dalekohledem, to ale o jejím skutečném stáří nic nevypovídá. Do této gigantické bouře by se hned dvakrát vešla celá naše Země.
Okolo Jupiteru pak, pokud se podíváme dalekohledem, bude možné spatřit čtyři jeho největší měsíce. I ty budou oproti jiným obdobím letošního roku lépe patrné, a pokud budete mít chuť na naši hvězdárnu zavítat opakovaně, uvidíte je pokaždé v jiných pozicích. Na vlastní oči se tak můžete přesvědčit, že plynnou planetu obíhají, a navíc půjdete ve stopách samotného Galilea. Tomu totiž při opakovaných pozorováních Jupiteru změny v pozicích měsíců neunikly, což mu posloužilo jako významný argument na podporu Koperníkova tvrzení, že Země není středem vesmíru. Galileo tehdy na vlastní oči spatřil kosmická tělesa, která obíhala jinou planetu než Zemi.
Planeta Jupiter nám na počátku ledna připraví podívanou, která bude rozhodně stát za vidění.