Pokud by si někdo chtěl stěžovat na nějaký rok, ve kterém nebyla volným okem viditelná žádná kometa, tak rozhodně nebude mluvit o letošním a pravděpodobně ani příštím roce. Vždyť na počátku května bylo možno sledovat hned dvě takové vlasatice. Na jižní obloze se rozjasnila C/2002 T7 LINEAR a severní nebe patřilo o trochu slabší C/2001 Q4 NEAT. V létě potom na okamžik převzala toto symbolické žezlo kometa C/2003 K4 LINEAR. Ta byla sice na hranici viditelnosti okem, ale přesto se objevila ojedinělá pozorování, která kometu k dvěma předešlým bezkonkurenčně přiřadila. Po kratší časové odmlce se na obloze ukázala další kometa, která by se mohla do zmíněného seznamu přidat, a to nejen na letošní rok 2004, ale i nadcházející rok 2005.
Kometu objevil vizuálně Donald E. Machholz, ostřílený kometářský veterán, který má tímto na kontě již 10 komet. Devět předchozích objevil v letech 1978 až 1994. Na svůj poslední objev si však musel počkat 1457 hodin čistého pozorovacího času, plného záviděníhodné trpělivosti a zkušenosti.
Kometu objevil 27. srpna pomocí 15-cm reflektoru při třicetinásobném zvětšení v Colfaxu (území Kalifornie). Průměr komy určil svým 25-cm reflektorem na 2`. O několik hodin později jeho objev potvrdil G. Garradd (observatoř Siding Spring, Austrálie, 0.5-m Uppsale Schmidt teleskop), který dále uvedl, že zaznamenal ohon dlouhý 3` v pozičním úhlu 320°. Mezi další první pozorovatele patřil R. H. McNaught (který je mimochodem stejně znamenitý pozorovatel komet jako samotný objevitel) a vizuálně ji prvně spatřil 28. srpna J. J. Gonzales (Alto dle Castro, Španělsko, 20-cm reflektor). Jasnost komety určil na 10.9 magnitudy, což je jasnost, za které by se kometa dala sledovat i menšími hvězdářskými dalekohledy. Kometa tedy právem získala po svém objeviteli jméno a předběžné označení C/2004 Q2 Machholz.
Z výpočtů dráhy vychází, že kometa projde periheliem (bodem nejbližším ke Slunci na své dráze) 24. ledna roku 2005 ve vzdálenosti 1.2 AU (astronomická jednotka; 1 AU je asi 150 milionů km). V průběhu ledna také proletí ve značné blízkosti vůči Zemi ve vzdálenosti asi 0.35 AU. A právě v té době dosáhne svého nejvyššího jasu (asi 4.5 magnitudy). Pravděpodobně to nebude žádný výrazný objekt, ale bude-li se kometa držet své předpovědi, mohla by již koncem prosince roku 2004 být pěkným objektem na neosvětlené noční obloze v zajímavém hvězdném pozadí zimního nebe. Navíc je jednou z mála, které mají tolik příznivé podmínky pro pozorování při maximu své jasnosti.
V polovině listopadu ještě nejsou pro pozorování komety příznivé podmínky. Nachází se velice nízko v souhvězdí Holubice, později v souhvězdí Rydlo a je pozorovatelná nejlépe po jedné hodině ranní, kdy dosahuje nejvyššího bodu při průchodu nad obzorem. Pomalu však stoupá výše, na přelomu listopadu a prosince vstupuje do jihovýchodní části souhvězdí Eridanus a je již viditelná triedry (má kolem 6 magnitudy). Zde se pohybuje severně po dobu takřka celého měsíce prosince. V polovině prosince se její podmínky ke spatření radikálně zlepšují, protože část souhvězdí s kometou je bezpečně vysoko nad obzorem již kolem osmé hodiny večerní. Vpravo od souhvězdí Eridanus je mimochodem proslulé a krásné souhvězdí Orion. Jako „Vánoční kometu“ lze kometu spatřit poněkud obtížněji, protože Měsíc je 26. prosince v úplňku, od komety zhruba 40° severovýchodně. Na Štědrý den je asi o 10° blíže. Dne 27. prosince vstupuje vlasatice do jihozápadního okraje souhvězdí Býk a její pohyb na obloze už je značný, poněvadž kometa se rychle přibližuje k Zemi. Zajímavou podívanou nabízí v sobotu 8. ledna roku 2005, kdy se za bezměsíčné noci přiblíží velice těsně k jasné a bohaté otevřené hvězdokupě M45-Plejády v Býku. Od objektu ji dělí necelé 3°. Pokud má dostatečně dlouhý a výrazný chvost, tak ten již v malém dalekohledu hvězdokupu překvapivě „protíná“. Kometa má pravděpodobně jasnost kolem 5 magnitudy a mimo městské osvětlení je již pěkným, byť poněkud slabým objektem pro volné oko. Avšak v malém dalekohledu nabízí určitě nedocenitelnou podívanou. To nejlepší přichází o několik dní později. Dne 10. ledna vlasatice vstupuje do jižního okraje souhvězdí Perseus a začíná být cirkumpolární (viditelná po celou noc). Po setmění bývá velice vysoko nad obzorem, téměř v nadhlavníku, a zároveň dosahuje nejvyššího jasu. Teď již není žádné větší zábrany k jejímu spatření. Prochází Mléčnou dráhou (mimo město je to její poměrně jasný úsek). Z jasných hvězd míjí 16. ledna beta Persei – Algol, známou zákrytovou dvojhvězdu, těsně se setká s iota Persei 21. ledna a 24. ledna s gamma Persei. Do Kassiopei vstupuje 26. ledna a pomalu slábne. Nachází se asi 5° východně od známé dvojité otevřené hvězdokupy c a h Persei. Dále 18. února vstupuje do Kefea a v první dekádě měsíce března míjí o 5° severní pól z východní strany. Zde její viditelnost malými dalekohledy patrně končí a kometa dále slábne. Jinak bude od nás sledovatelná do září roku 2005.
Vzhledem k tomu, že je kometa v maximu jasnosti zároveň v oblasti nadhlavníku po setmění, nebude až tolik obtížné ji najít ani v blízkosti většího města. Je také nutno podotknout, že vývoj jasnosti je u komet, jako u jedněch z mála objektů oblohy, velice těžko předznamenatelný. Zvláště pak, když kometa míjí Zemi z tak malé vzdálenosti. Jak se bude tedy chovat v budoucnu, je skutečně „ve hvězdách“. Jisté ale je, že vlasatice skýtá krásný pohled už nyní.
Dráha komety C/2004 Q2 Machholz na obloze do dosažení perihelia. Pozice je vždy pro 21.30 hodin středoevropského času.
Zdroje: Zpravodaj Společnosti pro výzkum meziplanetární hmoty č.11 a č.13, Hvězdářská ročenka 2004, P.Příhoda a kol., Praha