Nejprve budeme věnovat pozornost čtvrtému dni nového měsíce. Právě 4. října ve 14 hodin se planeta Saturn ocitne v opozici se Sluncem. Naši čtenáři už jistě vědí, co termín opozice v astronomii znamená (jde o situaci, kdy se Země a některá další planeta ocitnou na stejné straně Slunce, takže při pohledu ze Země pak je tato planeta vidět po celou noc a vychází na východě právě tehdy, když Slunce zapadá). Když si však tuto situaci rozebereme ještě podrobněji, zjistíme i další zajímavé věci. Například si musíme připomenout, že jednotlivé planety obíhají okolo Slunce různými rychlostmi. Země, která leží ke Slunci blíž než Saturn, tak slavného „krále prstenců“ díky své vyšší obvodové rychlosti (kterou mít musí, aby vyrovnala silnější gravitaci Slunce a nespadla do něj) pravidelně dostihuje a pak předbíhá. Mimochodem, právě to pak při pohledu ze Země způsobuje ono známé „toulání“ planet po obloze. A 4. října ve dvě hodiny odpoledne naše planeta Saturn dostihne, resp. pro pozemského pozorovatele bude Slunce se Saturnem svírat přesně úhel 180°.
O týden později, mezi 10. a 12. říjnem, nás pak zaujme pohled nad jihovýchodní obzor. V souhvězdí Raka si můžeme najít hvězdokupu M 44 zvanou Jesličky nebo také Včelí úl (například metodou „skákání po hvězdách“, tedy začít u souhvězdí, které poznáme, a od něj se přesouvat dál). Pod tmavou oblohou daleko od světel měst je viditelná i pouhým okem, už s malým triedrem můžeme ocenit zdánlivou velikost její nejjasnější oblasti 1,5° – tedy trojnásobek Měsíce v úplňku – a rozeznat jednotlivé světelné body. Vzájemné přátelské „předjíždění“ planet obíhajících okolo Slunce sehraje svou zajímavou roli i tentokrát, protože Mars se tak zdánlivě ocitne právě obklopen hvězdami z Jesliček. Ano, budeme si muset počkat do brzkých ranních hodin nebo si hodně přivstat, protože předtím bude hvězdokupa schovaná pod obzorem, ale litovat určitě nebudeme. Podívejme se na mapku, která odpovídá situaci dne 11.10.2026 ve 4:30 ráno:
A konečně 21. října se nám o krásné přírodní divadlo postarají drobounké úlomky z ohonu nejslavnější komety ze všech: Halleyovy. Při svých pravidelných návštěvách končin blízko Slunce, které se opakují každých 76 let, chrlí do vesmíru obrovské množství prachových částic a plynu ze svého odpařujícího se jádra. Tyto maličké částečky se během velmi dlouhé doby rozprostírají v podstatě rovnoměrně po celé křivce její dráhy a jednou za rok se stane, že Země vletí do míst jejich výskytu. Proto se pak snadno stává, že některé z těchto drobných úlomků vstoupí do zemské atmosféry a shoří v ní. Lidé začali říkat, že „padají hvězdy“, dnes se můžeme přidržet spíše vědečtějšího označení meteor. A jelikož se to pochopitelně při takto zvýšeném množství částic může přihodit opakovaně, používáme termín meteorický roj.
Jistě nás nepřekvapí, že do blízkosti Slunce se příležitostně dostávají různé komety. Záleží na jejich konkrétním směru a rychlosti, jak přesně jejich dráha vypadá, a od toho se také odvíjí to, do kterého souhvězdí se nám pozemšťanům promítají úlomky z jejich ohonů. Letos v říjnu, tak jako každý rok, budou z našeho pohledu meteory přilétat ze souhvězdí Orionu, takže roj dostal jméno Orionidy. Nepatří k těm s úplně nejvyšší frekvencí, zahlédnout můžeme cca od pěti do deseti meteorů za hodinu, některé z nich však mohou být velmi jasné (tzv. bolidy), když se do zemského ovzduší dostane větší kousek kamene. A zatímco jiné roje mají své jasně vymezené maximum, v pozůstatcích ohonu Halleyovy komety se Země nějakou dobu zdrží. Orionidy totiž budeme moci sledovat až cca do 7. listopadu.
Zdroje:
https://rocenka.observatory.cz/2026/kalendar_ukazu-rijen.html
