Trojici vědců z univerzity v nizozemském Leidenu zaujala spektra světla červených trpaslíků nacházejících se v naší galaxii. K jejich výzkumu použili data nasbíraná kanadsko-francouzským teleskopem CFHT a zaměřili se hlavně na hledání vzácných izotopů uhlíku a kyslíku. Díky tomu našli nástroj pro lepší porozumění procesu tvorby chemických prvků uvnitř hvězd.
V pátek 16. ledna 2026 přinesl web Universe Today novinu ze světa kosmonautiky. Vědcům z Institutu geologie a geofyziky spadajícího pod Čínskou akademii věd se podařilo vyvodit pozoruhodné závěry o historii odvrácené strany Měsíce, protože provedli analýzu vzorků měsíčních hornin dopravených na Zemi před dvěma lety v rámci mise Čchang-e 6. Ukázalo se, že zhruba před 4,25 miliardami let muselo do našeho vesmírného souputníka narazit obrovské těleso, které nejen že vyrylo kráter o průměru 2 500 kilometrů, ale síla nárazu dokonce pozměnila i jeho vnitřní složení. Následkem toho pak na té straně Měsíce, kterou dnes známe jako odvrácenou, ustala sopečná činnost. Celý příspěvek
23. ledna 2026 dojde v podvečerních a večerních hodinách ke konjunkci Měsíce a Saturnu. Obě tělesa budou viditelná nad jihozápadním obzorem od 17. do 21. hodiny, než zapadnou.
Termínem konjunkce (z lat. coniungere, tj. spojit) rozumíme situaci, kdy se k sobě dvě nebeská tělesa při pohledu ze Země zdánlivě přiblíží. Nejčastější pak je konjunkce Měsíce s některou z planet naší Sluneční soustavy, a to proto, že Měsíc je od Země vzdálen pouze zhruba 400 tisíc kilometrů. Ve vesmírném měřítku se tedy nachází velmi blízko a obíhá okolo ní poměrně rychle (přestože některé cizí měsíce obíhají kolem svých planet ještě mnohem blíže a rychleji – například měsíc Io obkrouží kolem plynného obra Jupiteru za pouhých 1,8 dne). Celý příspěvek
1. ledna 2026 vyšla v prestižním vědeckém časopise Science zpráva o mimořádně významné události ve světě astronomie. Mezinárodnímu týmu vědců se podařilo objevit exoplanetu, která není gravitačně svázána s hvězdou a volně pluje vesmírem. Přítomnost takových planet ve vesmíru byla sice již dlouho mezi astronomy diskutována, neboť známe mechanismy, kterými se planeta může z gravitačního pole hvězdy vymanit; protože však pozorování takových objektů je mimořádně obtížné a vyžaduje použití těch nejcitlivějších přístrojů, doposud jsme neměli jistotu, zda se skutečně jedná o planety. To se však nyní změnilo. Celý příspěvek
Krátce po začátku roku 2026 se planeta Jupiter dostane do opozice se Sluncem. Stane se tak dne 10. ledna v 10 hodin dopoledne, což je úsměvná a pozoruhodná shoda. My samozřejmě to nejpůsobivější nebeské divadlo spatříme po západu Slunce. Den předtím se totiž navíc Jupiter ocitne k naší planetě nejblíže: bude od nás vzdálen 633,1 milionu kilometrů, jeho vzdálenost od Země tedy bude jen asi čtyřikrát větší než mezi naší planetou a Sluncem.
V pátek 14. listopadu, tradičně od 19:00 hodin vás srdečně zveme na přednášku fotografa, cestovatele a prvního českého fotografického ambasadora Evropské jižní observatoře, Petra Horálka – KLENOTY MALEDIVKÉHO NEBE“ sám Horálek k tématu své přednášky dodává:
„V Indickém oceánu leží rajské souostroví Malediv známé pro své rozsáhlé atoly s tyrkysovými lagunami, nekonečně bílé pláže a nesmírně romantické západy Slunce. Málokdo ale ví, že tento ráj, který není určen jen těm nejbohatším nabízí také úchvatné pohledy do nočního nebe. Jaké skvosty můžete i na cenově dostupných maledivských ostrovech vyhlížet, když zapadne Slunce. Proč se vyplatí vyrazit na liduprázdné pláže uprostřed noci? A proč je noční koupání v laguně mnohem úchvatnější než to běžné denní? Vydejte se na nezvyklou pouť za klenoty Maledivského nebe.“
V neděli 7. září nastane úplné zatmění Měsíce. Náš kosmický soused vyjde již ponořen do zemského stínu v 19:30 se bude nacházet poblíž vzestupného uzlu své oběžné dráhy, a promítat do souhvězdí Vodnáře. Dráha povede měsíční disk skrz spodní polovinu zemského stínu, přičemž v plném zemském stínu náš Měsíc setrvá dlouhých 82 minut. Zveme širokou veřejnost i školní skupiny na pozorování tohoto krásného úkazu.
7. a 8. června se uskuteční další ročník tradiční a skvělé akce AVIATICKÁ POUŤ a protože baron Artur Kraus byl letovým čředitelem ing. Jana Kašpara, je náš astronomický stánek na této akci skoro každoroční, milou povinností. V letošním roce ovšem velmi rádi sdílíme a zveme nejen na naše astro stanoviště, ale především na program který se bude doslova dotýkat hvězd. Nevříte? Co byste řekli setkání s budoucím českým kosmonautem? Nebo vynikajícím chirurgem a polotem? Rozhodně si letošní program nenechte ujít včetně našeho malého příspěvku ?
Druhá polovina dubna bývá pravidelně obdobím viditelnosti meteorického roje Lyridy. Nejinak tomu bude i v roce letošním. Přitom právě podmínky pro vyhlížení meteorů příslušejících k tomuto roji jsou jedny z nejlepších za dlouhou dobu. Pojďme ale, pěkně popořadě. Zdrojem částic, které vytvářejí každoroční jarní podívanou je dlouhoperiodická kometa C/1861 G1 (Thatcher) s periodou návratu 415 let. Její nejbližší návrat je tak očekáván roku 2283. Právě 
prachová stopa, kterou za sebou tato kometa zanechává je zdrojem dubnového meteorického roje, který má svůj radiant, tedy bod odkud díky perspektivě zdánlivě meteory vylétávají umístěn poblíž souhvězdí Lyry. Tohoto fenoménu si všimli pozorovatelé již velmi dávno. Už před více než 2600 roky byl tak tento roj lidem velmi dobře známý.
Každý tak nějak tušíme, že 20. dříve 21. března nastává astronomické jaro. Co se ale, musí stát, abychom mohli skutečně tvrdit, že na minutu přesně nastala jarní rovdonennost? Dle definice je příchod astronomického jara, tedy jarní rovnodennost okamžik, kdy je Slunce v rovině zemského rovníku, takže jeho paprsky dopadají na Zemi kolmo k její ose. Abychom mohli určit přesný okamžik příchodu astronomického jara, potřebujeme průsečík dvou rovin. Tou první je nebeský rovník. Ten je v rámci rovníkových souřadnic průmětem pozemského rovníku na oblohu. Druhá promítnutá rovina je rovina oběžných drah planet Sluneční soustavy. Tu nazýváme Ekliptika. Průsečíky těchto dvou rovin určují právě rovnodennosti.