Domnívali jste se, že po úspěšném návratu Artemis II od Měsíce nastane v měsíčních výpravách další dlouhá odmlka? Kdepak. NASA myslí svůj návrat na Měsíc zcela vážně a v plném proudu jsou přípravy na misi Artemis III. Měla by startovat v polovině příštího roku a jejím cílem je prověřit kritickou součást budoucích měsíčních letů – měsíční přistávací plavidlo. Právě s ním jsou ale prozatím obrovské potíže…
Astronauti z mise Artemis II se vrátili na Zemi 11. dubna 2026.
A už pět dní nato se prázdná startovní rampa stojící doposud na stanovišti 39B na ostrově Meritt dala do pohybu. Obrovský pásový transportér CT-2, pamětník slavného Apolla, totiž rampu převezl ze startovacího komplexu zpět do budovy Vehicle Assembly Building (VAB). Zde rampa podstoupí nutnou údržbu a opravy předtím, než k ní začne být připevňována další raketa SLS určená pro nadcházející misi Artemis III.
Cesta z komplexu 39B do budovy VAB je dlouhá přibližně šest kilometrů. Transportér ji dokáže urazit zhruba za 8 až 12 hodin. Nutno dodat, že oproti časům Apolla musel být pro převážení raket SLS dosti podstatně vyztužen – může to znít překvapivě, protože raketa SLS je menší a lehčí než Saturn V. Zatímco ale startovní rampy používané v programu Apollo (a pak přebudované pro raketoplány) vážily asi 4 200 tun, ty nové pro mise Artemis váží celých 4 763 tun. Důvodem je například vyšší počáteční tah SLS, který při startu vyvine – odpalovací rampa musí vydržet mnohem větší síly směřující vzhůru, které na ni působí při startu. Jak také víme, raketa SLS má k centrálnímu stupni připojeny dva pomocné motory. Jejich hmotnost tak nespočívá na centrálním stupni, ale přenáší se opět na rampu. Ta proto musí být oproti Apollu podstatně robustnější a transportér si s touto tíhou na svém hřbetě musí umět poradit.
Technické výzvy jsou tu však od toho, abychom je překonávali, takže 17. dubna se na webu NASA objevila zpráva o úspěšném přesunu prázdné rampy do hangáru VAB. O několik dní později se také za přítomnosti médií vydal na cestu i oranžový centrální stupeň nové rakety SLS – ten poputuje z poněkud větší dálky. Nacházel se totiž v New Orleans, v zařízení Michoud Assembly Facility vlastněném NASA, kde jsou už od 60. let minulého století kompletovány díly jednotlivých raket. Zajímavé je, že stejně jako v dobách raketoplánů je tento centrální stupeň dopravován na Floridu lodí. Nejpozději v červenci by pro něj měly být dovezeny jeho motory RS-25.
Plán pro příští let
Jak bylo již uvedeno, Artemis III by měla startovat v polovině roku 2027. Přesnější termín zatím NASA nestanovila, už nyní však známe první fakta o jejím zamýšleném průběhu.
Bude se jednat o let zaměřený na dva cíle. Prvním bude vyzkoušet zcela nové skafandry od společnosti Axiom, které mají být následně používány pro výstupy na povrch Měsíce. Nové kosmické obleky mají být navrženy tak, aby vydržely astronauta chránit i v prostředí měsíčního jižního pólu, kam se jedna z budoucích misí Artemis vydá.
Druhým a ještě důležitějším cílem bude poprvé ve vesmíru otestovat loď, se kterou budou na Měsíci lidé přistávat. Pro přehlednost se přidržme označení z dob Apolla a říkejme jí lunární modul, ačkoli je možné, že výrobci nebo i samotná NASA budou používat jiné pojmenování. A právě zde se nám tak trochu vrací do hry soukromé společnosti. Čtenáři, kteří náš seriál pravidelně sledují, si jistě vzpomenou na jeho druhý díl: padlo v něm rozhodnutí věnovat pozornost především agentuře NASA a soukromníkům přisoudit „vedlejší, ale důležitou úlohu“. Nuže, nyní tedy víme, o jakou úlohu jde – právě společnosti SpaceX a Blue Origin jsou pro NASA hlavními kandidáty na dodavatele lunárních modulů.
Původně měla mise Artemis III mít za úkol měsíční přistání. NASA se však rozhodla plán přehodnotit a zařadit do plánu misí let, který se bude do značné míry podobat misi Apolla 9 z roku 1969. Tehdy se astronauti McDivitt, Scott a Schweickart vydali raketou Saturn V také pouze na oběžnou dráhu Země (přestože jejich kolegové z Apolla 8 už byli u Měsíce) a měli za úkol odpojit lunární modul od mateřské lodi a prověřit jej při několikahodinovém letu asi 185 km od ní. Rusty Schweickart také podnikl výstup do volného vesmíru, během kterého měl vnějším prostorem přestoupit z lunárního modulu do velitelského pro případ selhání spojovacího průlezu. Pro nevolnost však byl jeho výstup nejprve odložen a poté se pohyboval pouze v okolí lunární sekce.
Artemis III bude startovat na své raketě SLS. Na oběžné dráze by se k Orionu měl přidat buď jeden nebo oba zkoušené lunární moduly, jeden od Elona Muska a druhý od Jeffa Bezose. (Muskova SpaceX vyvíjí modul Starship HLS, Bezos se svou Blue Origin zase plavidlo Blue Moon Mk. II.) Je jasné, že společně s Orionem by na jediné raketě SLS letět nemohly, sestava se tedy bude kompletovat až na oběžné dráze. Pilot Orionu, ať už jím bude znovu Victor Glover nebo kdokoli jiný, pak bude mít za úkol provést spojení obou lodí. Zda bude následovat i samostatný pilotovaný let jako na Apollu 9, případně zda se opět uskuteční i výstup astronauta do vesmíru, je v tuto chvíli zatím nejasné.
Problémy, problémy…
Nedávno byla zveřejněna zpráva Úřadu generálního inspektora NASA (OIG). Agentura v dokumentu sklízí poměrně značnou kritiku za způsob, jakým přistupovala k objednání a vývoji nových skafandrů. V roce 2022 se rozhodla oslovit dva různé výrobce, Axiom Space a Collins Aerospace, ale zvolila poměrně velmi nešťastný způsob zadání: nechala si u obou vyvíjet hned dva typy nových skafandrů s tím, že jeden z nich bude určen pro Měsíc a druhý pro výstupy ze stanice ISS. Na vývoj přidělila každé z firem konečnou částku peněz. Představovala si, že tím podpoří jejich konkurenční soutěž a že hotové obleky nakonec nebude sama vlastnit, nýbrž si je od výrobce bude pouze pronajímat. V roce 2024 se však věci zvrtly – firma Collins Aerospace ze soutěže odstoupila, protože prý nedokáže včas dodat skafandry odpovídající kvality. Z obou firem byl přitom právě Collins tím, který měl se výrobou skafandrů zkušenosti z dřívějších dob. Stalo se tak to, že vývoj skafandrů měla najednou na starosti jediná nezkušená společnost, která navíc neměla peníze nazbyt a nemohla do vývoje (a nevyhnutelných přešlapů) investovat tolik, kolik by bylo třeba. Kromě toho v podstatě neexistuje žádný jiný zákazník, který by o pronájem tak specifického zboží jako kosmických skafandrů měl zájem. Hrozí proto, že na ISS budou muset astronauti nadále používat dosluhující skafandry EMU vyvinuté v 70. letech, u nichž už se objevují úniky vody v přilbách nebo poruchy regulace teploty uvnitř, ale co je horší – pokud zbylý výrobce Axiom skafandry včas nedodá, zpozdí se plán na přistání člověka na Měsíci kolem roku 2028. Posunul by se možná až na rok 2031.
Navzdory nelichotivé zprávě se ale NASA snaží pesimismus mírnit a tvrdí, že zpoždění přistání na Měsíci podle ní nenastane. S výrobcem skafandrů prý intenzivně spolupracuje a věci nejsou tak černé, jak se zdají. Nezbývá než doufat, že má pravdu.
Ještě mnohem méně jasná je ovšem situace okolo lunárního modulu. SpaceX na sebe vzala téměř nemožný úkol a navrhla variantu plavidla Starship HLS, které má být vysoké 52 metrů a vážit 100 tun. Představuje si, že až tento obr doletí bez lidské posádky a bez paliva k Měsíci, bude přímo na oběžné dráze dotankován 10 – 20 tankovacími Starshipy a teprve u Měsíce se spojí s mateřskou lodí Orion z dílen NASA. Potom prý bude moci v nákladní variantě na Měsíc dopravit asi 100 tun nákladu, astronautům poskytnout obytný prostor 600 m3 (tedy jako dvě třetiny stanice ISS) a měl by být vybaven dvěma přechodovými komorami a výtahem na měsíční povrch.
Jistě bychom inženýrům v tomto směru přáli úspěch. Do mysli se ale chtě nechtě vkrádají pochybnosti, zda je takový cíl možné naplnit – vždyť už na počátku kosmického věku zavrhl Wernher von Braun přistání na Měsíci s takto velkou lodí jako neproveditelné. Poukazoval například na to, že na měsíčním povrchu prakticky není možné najít větší rovnou plochu (Neil Armstrong po návratu od Měsíce prohlásil, že si nikdo nedovede představit, jak hrbolatý a kamenitý terén zde je). Kdyby se tedy velké a těžké těleso pokoušelo zde přistát, stačilo by pouze dosednout jednou vzpěrou na kameni a loď se převrátí. Pro astronauty by to byl rozsudek smrti. Firma SpaceX sice prohlašuje, že každá přistávací vzpěra bude vybavena vlastními motorky a toto riziko nehrozí, ale faktem zůstává, že NASA chce na Měsíci přistát v roce 2028 a Elon Musk zatím nedokončil ani prototyp svého plavidla. Neproběhl ještě ani zkušební let zaměřený na tankování Starshipu ve vesmíru.
Ani Blue Origin zatím se svým lunárním modulem příliš nepokročila. Oproti Elonu Muskovi se sice má jednat o loď skromnějších rozměrů (plně natankovaná má vážit asi 45 tun a má být vysoká 16 metrů, tj. jako dva lunární moduly Apollo na sobě), i Jeff Bezos ale plánuje tankovat tento stroj na měsíční orbitě a ani on ještě prototyp nedokončil.
Nechceme se samozřejmě pouštět do spekulací, ale není vyloučeno, že NASA nakonec bude nucena tyto velkolepé projekty opustit a pro přistání na Měsíci použít menší plavidlo. Nezbývá než si počkat, jak se bude situace vyvíjet.
Zdroje:
https://static01.nyt.com/newsgraphics/documenttools/0657da14494de5be/1b2dc889-full.pdf
https://en.wikipedia.org/wiki/Blue_Moon_(spacecraft)
https://www.axiomspace.com/release/axemu-first-uncrewed-thermal-vacuum-test
https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/apollo/ap-9/obr.htm
https://www.nasa.gov/humans-in-space/exploration-ground-systems/the-crawlers