Na světě asi není žádné jiné povolání, které by lákalo tolik jako práce astronauta. Piloti a dnes už i pilotky kosmických lodí jsou pro nás zosobněním dobrodruhů a odvážlivců. Sebejistí, elegantní, pohotoví, ledově klidní… Ve svých bleskurychlých strojích se dostávají na místa, o kterých se nám ostatním často ani nesní. Ať už na naší planetě nebo dokonce mimo ni. Při ovládání těchto strojů se musejí umět rozhodovat okamžitě a správně, což většina z nás při své práci přece jenom nemusí. I proto v nich vidíme své hrdiny. Je to přirozené, když někdo jiný dokáže něco, co my sami nedokážeme. Jak se tedy na takové povolání lidé připravují a co všechno obnáší?
V počátcích kosmického věku si museli plánovači (na obou stranách Železné opony) položit základní otázku: kdo vesmírný let uskuteční? Bylo jasné, že musí jít o člověka schopného přečkat nehostinné podmínky, neztratit orientaci v prostředí bez pevných bodů nebo ovládat zařízení zcela nového druhu. Uvažovalo se o lidech různých profesí, kteří by na takové činnosti mohli být zvyklí – za možné adepty byli považováni horolezci, potápěči, cirkusoví artisté atd. Nakonec ale na obou stranách volba padla na piloty stíhacích letadel.
V Americe bylo stanoveno, že uchazeči musí být maximálně 40 let. Vzhledem k rozměrům kabiny Mercury měl měřit nanejvýš 180 cm, být naprosto zdravý a měl mít odpovídající vzdělání. Tím bylo absolvování jedné z obou škol pro testovací vojenské piloty, buď u letectva nebo u námořnictva (denním chlebem zkušebních pilotů je létat s novými a nevyzkoušenými stroji a pohotově reagovat na jejich nedostatky, musejí tedy dosahovat ještě vyšších kvalit než piloti „obyčejní“). Dále měl adept být držitelem bakalářského titulu nebo mít takovou praxi a znalosti, aby se bakalářskému titulu vyrovnaly. Nepsaným, ale bohužel platným pravidlem také bylo, že o pozici astronauta se může ucházet pouze bílý muž – nikdo jiný totiž tehdy nebyl přijímán právě do výcviku zkušebního pilota.
Dnes je pro nás něco takového těžko pochopitelné. V 50. a 60. letech ale Amerika (navzdory svému budovanému veřejnému obrazu) skutečně měla v otázkách rovnosti obyvatel co vylepšovat. Asi netřeba zdůrazňovat, že podobné snahy jsou velmi patrné i dnes – a to jaksi přesto, že už jsme od té doby nesmírně pokročili.
Poté se požadavky na astronauty v různé míře proměňovaly. A tak v roce 1964 se NASA poprvé rozhodla zařadit do výběru i absolventy jiných vysokoškolských oborů než jen leteckého inženýrství. Jak se totiž naplno rozběhl závod o Měsíc, začalo být jasné, že bez příslušně vzdělaných odborníků lunární povrch neprozkoumáme. Kromě toho ale podpora vědecké komunity byla pro NASA zásadní v době, kdy Kongres kritizoval množství peněz, které dostávala.
Jestliže se i Vy dnes chcete stát americkými astronauty, musíte:
- být občany USA
- mít vysokoškolské vzdělání v oboru přírodních věd, výpočetní techniky, inženýrství nebo matematiky
- ve svém oboru mít minimálně dva roky odborné praxe, případně odlétáno alespoň 1 000 hodin na proudových letadlech v roli pilota
- být v dostatečně dobré fyzické kondici na to, abyste přestáli dlouhodobý pobyt ve vesmíru
Pokud si tedy oprášíte znalosti z hodin informatiky a seženete vlastní tryskáč, potřebujete už jen americký pas a cesta do vesmíru je volná!
Výcvik pro měsíční mise
Tým astronautů pro program Artemis má v současné době 18 členů. Pokud aspirujete na devatenáctého, kontaktuje Vás zaměstnanec NASA a informuje Vás, že jste byli vybráni pro výcvik. Je Vám přidělen titul „Astronaut Candidate“ a máte za úkol se dostavit do Johnsonova vesmírného střediska v texaském Houstonu. Před Vámi je dva roky trvající studijně-výcvikový program.
Začátkem všeho je jakýsi přijímač. Budete navštěvovat přednášky z meteorologie, systémů lodi, inženýrství, geologie, ruštiny (co kdybyste někdy letěli na ISS?), z kosmických věd, astronomie atd. Kromě teorie však absolvujete i trénink přežití na vodní hladině (musíte uplavat 3 délky v bazénu s nazutými teniskami a v letecké kombinéze), naučíte se poradit si v liduprázdné divočině nebo opustit potápějící se kabinu. Až se ocitnete v kosmické lodi nabírající vodu dírou v trupu, plavte tam, kam vidíte směřovat vzduchové bubliny! Kromě toho podstoupíte pobyty v tlakových komorách se zvýšeným nebo naopak sníženým tlakem. Nebudete v nich přitom jen klidně sedět – naopak Vás tu čekají simulované poruchy a nouzové situace, které musíte vyřešit i s bolavou hlavou, zhoršeným viděním, mravenčením v prstech nebo s křečemi.
Nádavkem ke všem těmto disciplínám se musíte bezchybně naučit létat na proudových letounech (pokud s nimi doposud nemáte zkušenosti) a čeká Vás i slavná „Vomit Comet“. V průběhu historie se tímto titulem pyšnily různé typy letadel, které ale mají stále tentýž účel – na krátkou chvíli navozují beztížný stav během přeletů nahoru a dolů několikrát dokola. Ne nadarmo se dá termín přeložit jako „Blicí kometa“.
V neposlední řadě se věnujete potápění. Musíte totiž získat průkaz potápěče, abyste mohli postoupit k nácviku úkonů při výstupech do volného vesmíru ve vodní nádrži NBL. Kdysi se astronauti připravovali na práci mimo loď na palubě letadla, tato metoda však nebyla účinná a astronauti se vinou špatně koncipované přípravy několikrát dostali ve vesmíru do ohrožení života. Proto Eugene Cernan, který měl české a slovenské předky a byl posledním člověkem na Měsíci, doporučil pronajmout pro výcvik plavecký bazén. Tento postup se osvědčil a používá se dodnes.
Přijímač jste přestáli a před Vámi je specializace na konkrétní funkci v budoucí posádce, pro kterou budete (možná) vybráni. Jste-li zařazeni mezi piloty, zaměříte se na ovládání kosmických lodí a velení. Pokud se stanete letovými specialisty, v popisu práce budete mít výstupy do volného vesmíru nebo ovládání robotických ramen a vědecké experimenty.
Teď už se dostanete k práci na simulátorech. NASA pochopitelně vlastní různé, zaměřené na úkony během jednotlivých fází letu. V dobách raketoplánů byl jeden z nich dokonce zaměřen na co nejvěrnější napodobení hluku a vibrací během startu a přistání. Před prvním letem v nich strávíte asi 300 hodin.
Budete-li nakonec vybráni pro let na některém Orionu, Vaši kolegové zodpovědní za simulace Vám na nich budou připravovat scénáře blížící se přesně konkrétnímu průběhu Vaší mise včetně všemožných poruch a selhání. Například na dno bazénu NBL pro Vás připraví písek a kameny a na sebe dostanete zátěžovou vestu, která bude simulovat šestinovou gravitaci na povrchu Měsíce. Nakonec byste tak měli mít každý okamžik svého letu mnohokrát nacvičený a nemělo by Vás při něm nic překvapit. Zbývá jen připravit se na dechberoucí výhledy a úžasné prožitky, které Vás zanedlouho čekají.
A pak už jen – 3, 2, 1… A odstartováno!
Zdroje:
„https://www.youtube.com/watch?v=835gDWZ481M&t=5740s“
„https://www.nasa.gov/humans-in-space/astronauts/astronaut-requirements/“
„https://www.nasa.gov/humans-in-space/practical-advice-for-aspiring-space-explorers/“
„https://www.nasa.gov/humans-in-space/astronauts/astronaut-selection-program/“
„https://spacecenter.org/artemis-i-dive-into-artemis-training/“
„https://spacecenter.org/theyre-going-to-the-moon-artemis-astronauts-announced/“
„https://www.nasa.gov/humans-in-space/astronauts/become-an-astronaut/“
„https://www.pbs.org/spacestation/station/training_2.htm“
„https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2015/10/160410main_space_training_fact_sheet.pdf“
„https://www.nasa.gov/humans-in-space/practical-advice-for-aspiring-space-explorers/“