Když se začátkem 90. let 20. století sešla skupina astronomů a začali nezávazně debatovat o novém dalekohledu, nikdo netušil, jak významný projekt se právě zrodil. Co začalo jako záměr postavit teleskop na hledání temné hmoty, rozvinulo se postupně do podoby nejmodernější observatoře současnosti s nesmírně širokým spektrem možností. První výsledky právě přicházejí – a stojí opravdu za to.
Přitom vlastně dalekohled stále ještě není plně zprovozněn. K předání do rukou vědců došlo oficiálně v říjnu 2025 a od té doby zatím probíhají zkoušky složité techniky.
Nejlépe ale bude začít od začátku. Observatoř Very C. Rubinové je zcela nové vědecké pracoviště stojící na vrcholku hory Cerro Pachón (2 715 m n.m.) v Chile, necelých 370 km severně od hlavního města. Tato jihoamerická země je pro astronomy oblíbenou destinací, protože pohoří Andy je druhé nejvyšší na světě hned po Himalájích. Zdejší vysoké nadmořské výšky tak umožňují stavět teleskopy vysoko nad mraky a samozřejmě také daleko od světelného znečištění v metropolích.
Pokaždé, když ale astronomové uvažují o stavbě teleskopu právě v chilských Andách, berou na sebe obrovský úkol. Kromě zmíněných výhod mají totiž tyto hory jednu zásadní nevýhodu – jedná se o vulkanicky aktivní oblast. Z hodin zeměpisu si pamatujeme, že právě v této oblasti se tektonická deska Nazca podsouvá pod Jihoamerickou tektonickou desku, což dalo Andám vzniknout, a že tento proces stále ještě neskončil. Andy s každým rokem povyrostou o několik desetin milimetru a jsou místem častých zemětřesení a sopečných erupcí.
Pro konstruktéry observatoře Vera C. Rubin Observatory to znamenalo, že museli celou stavbu a hlavně její srdce – dalekohled Simonyi o průměru 8,4 m – důkladně ochránit před otřesy půdy. Činné sopky se sice v okolí hory Cerro Pachón nenacházejí, zemětřesení tu však jsou zcela běžná, a proto bylo nejprve třeba odstřelit vrchol hory a zvětralou horninu těsně pod ním. Teprve na masivní skále bylo možné vybudovat ohromný betonový pilíř pro dalekohled a okolo něj budovu observatoře. Záměrně jsme použili slova „okolo“, protože pilíř dalekohledu se ve skutečnosti konstrukce budovy nedotýká – příchozí návštěvník by uvnitř viděl mezeru, která betonový blok od stavby dělí. Když potom přijde otřes půdy, pilíř dalekohledu se nechvěje se stejnou frekvencí jako budova a nedochází ke skládání otřesů vlivem rezonance. Zároveň je zrcadlo teleskopu chráněno pneumatickými ovladači a dalšími druhy seizmických izolátorů podobných těm, jaké můžeme najít v mrakodrapech.
Ani všechna tato opatření však nezajistí dalekohledu Simonyi perfektní ochranu. Bylo by určitě pěkné, kdyby – s nadsázkou řečeno – se při zemětřesení všechno kolem hroutilo a teleskop nerušeně snímal oblohu dál, to ale bohužel není možné. Jde spíše o to zajistit, aby technika přečkala otřesy bez poškození a mohla se co nejdříve vrátit k práci, když chvění země ustane.
Observatoř nese jméno americké astronomky židovského původu Very C. Rubinové (1928 – 2016), která se za svého života zabývala rychlostí oběhu hvězd ve spirálních galaxiích. Objevila nesoulad mezi oběžnou dobou hvězd a molekulárních mračen, což byl jeden ze zásadních argumentů podporujících teorii temné hmoty. A je jistě velmi sympatické, že přes své vědecké úspěchy neopomíjela ani rodinný život – byla 60 let vdaná za jediného muže a vychovala s ním čtyři děti. Aby jim mohla věnovat čas, pracovala často z domova.
Slavnostní položení základního kamene proběhlo 14. dubna 2015. Dalekohled byl zprovozňován postupně – i když v červnu 2025 proběhlo první zkušební pozorování, formálně byl stále ještě v rukou stavitelů a vědci jej převzali až 25. října. Od té doby probíhá jeho závěrečné „dolaďování“. Například jemné nastavování optiky do finální konfigurace (pro dosažení co nejostřejších snímků), zkoušky mechanismu na 3,2gigapixelové kameře pro rychlou výměnu filtrů nebo testovací přenosy dat, protože dalekohled jich bude muset umět zpracovat až 20 terabajtů za noc.
V průběhu roku 2026 by měl dalekohled Simonyi zahájit svou hlavní činnost, totiž projekt Legacy Survey of Space and Time (LSST). Půjde o nasnímání celé jižní oblohy v průběhu 3 až 4 nocí, které se bude opakovat znovu a znovu po dobu neuvěřitelných 10 let. Vznikne tak v podstatě časosběrný film mapující dění na obloze. Snímky budou přitom natolik kvalitní, že během těchto deseti let získáme z teleskopu okolo 30 petabajtů dat – jinak řečeno, 30 000 000 GB. Teleskop bude schopen zachytit velmi slabé objekty, což nám umožní zmapovat 90 % blízkozemních planetek, získat snímky drobných těles za Neptunem a prohloubit tak naše pochopení vzniku Sluneční soustavy nebo zachytit snímky vybuchujících supernov v dalekém vesmíru. Těch jsme si předtím mohli všimnout pouze tehdy, když jsme měli to štěstí a naše přístroje právě mířily správným směrem.
Tyto neuvěřitelné schopnosti teleskop Simonyi využije především proto, aby se pokusil odhalit podstatu temné hmoty (pokud tato naše představa není mylná, jak se snaží upozornit český astrofyzik prof. Kroupa). Teleskop totiž dokáže odhalit např. i pokřivení a nepravidelnosti ve struktuře galaxií, což nám umožní pátrat po důvodu jejich vzniku.
Lovec asteroidů
Dalekohled Simonyi hned na počátku předvedl, co v něm je. Přestože se zatím jedná pouze o zkušební pozorování prováděná kvůli správnému seřízení zrcadel a optiky, už nyní se mu podařilo zaznamenat více než 80 tisíc známých asteroidů a navíc jakoby mimochodem odhalit zhruba 11 tisíc dalších, o kterých jsme prozatím nevěděli. Astronomové si mnou ruce, protože nový přístroj bude skutečně multifunkční a bude jej možné využívat nejen k pátrání po temné hmotě, ale i jako zásadního pomocníka při odhalování potenciálně nebezpečných planetek ohrožujících Zemi.
Zdroje:
https://rubinobservatory.org/news/11000-new-asteroids
https://project.lsst.org/sites/default/files/Visiting%20Cerro%20Pachon_2.pdf
https://news.northeastern.edu/2025/06/27/vera-c-rubin-observatory-asteroid-discoveries
https://www.lsst.org/news/first-stone