Trojici vědců z univerzity v nizozemském Leidenu zaujala spektra světla červených trpaslíků nacházejících se v naší galaxii. K jejich výzkumu použili data nasbíraná kanadsko-francouzským teleskopem CFHT a zaměřili se hlavně na hledání vzácných izotopů uhlíku a kyslíku. Díky tomu našli nástroj pro lepší porozumění procesu tvorby chemických prvků uvnitř hvězd.
V pátek 16. ledna 2026 přinesl web Universe Today novinu ze světa kosmonautiky. Vědcům z Institutu geologie a geofyziky spadajícího pod Čínskou akademii věd se podařilo vyvodit pozoruhodné závěry o historii odvrácené strany Měsíce, protože provedli analýzu vzorků měsíčních hornin dopravených na Zemi před dvěma lety v rámci mise Čchang-e 6. Ukázalo se, že zhruba před 4,25 miliardami let muselo do našeho vesmírného souputníka narazit obrovské těleso, které nejen že vyrylo kráter o průměru 2 500 kilometrů, ale síla nárazu dokonce pozměnila i jeho vnitřní složení. Následkem toho pak na té straně Měsíce, kterou dnes známe jako odvrácenou, ustala sopečná činnost. Celý příspěvek
23. ledna 2026 dojde v podvečerních a večerních hodinách ke konjunkci Měsíce a Saturnu. Obě tělesa budou viditelná nad jihozápadním obzorem od 17. do 21. hodiny, než zapadnou.
Termínem konjunkce (z lat. coniungere, tj. spojit) rozumíme situaci, kdy se k sobě dvě nebeská tělesa při pohledu ze Země zdánlivě přiblíží. Nejčastější pak je konjunkce Měsíce s některou z planet naší Sluneční soustavy, a to proto, že Měsíc je od Země vzdálen pouze zhruba 400 tisíc kilometrů. Ve vesmírném měřítku se tedy nachází velmi blízko a obíhá okolo ní poměrně rychle (přestože některé cizí měsíce obíhají kolem svých planet ještě mnohem blíže a rychleji – například měsíc Io obkrouží kolem plynného obra Jupiteru za pouhých 1,8 dne). Celý příspěvek
1. ledna 2026 vyšla v prestižním vědeckém časopise Science zpráva o mimořádně významné události ve světě astronomie. Mezinárodnímu týmu vědců se podařilo objevit exoplanetu, která není gravitačně svázána s hvězdou a volně pluje vesmírem. Přítomnost takových planet ve vesmíru byla sice již dlouho mezi astronomy diskutována, neboť známe mechanismy, kterými se planeta může z gravitačního pole hvězdy vymanit; protože však pozorování takových objektů je mimořádně obtížné a vyžaduje použití těch nejcitlivějších přístrojů, doposud jsme neměli jistotu, zda se skutečně jedná o planety. To se však nyní změnilo. Celý příspěvek
Krátce po začátku roku 2026 se planeta Jupiter dostane do opozice se Sluncem. Stane se tak dne 10. ledna v 10 hodin dopoledne, což je úsměvná a pozoruhodná shoda. My samozřejmě to nejpůsobivější nebeské divadlo spatříme po západu Slunce. Den předtím se totiž navíc Jupiter ocitne k naší planetě nejblíže: bude od nás vzdálen 633,1 milionu kilometrů, jeho vzdálenost od Země tedy bude jen asi čtyřikrát větší než mezi naší planetou a Sluncem.
7. a 8. června se uskuteční další ročník tradiční a skvělé akce AVIATICKÁ POUŤ a protože baron Artur Kraus byl letovým čředitelem ing. Jana Kašpara, je náš astronomický stánek na této akci skoro každoroční, milou povinností. V letošním roce ovšem velmi rádi sdílíme a zveme nejen na naše astro stanoviště, ale především na program který se bude doslova dotýkat hvězd. Nevříte? Co byste řekli setkání s budoucím českým kosmonautem? Nebo vynikajícím chirurgem a polotem? Rozhodně si letošní program nenechte ujít včetně našeho malého příspěvku ?
Druhá polovina dubna bývá pravidelně obdobím viditelnosti meteorického roje Lyridy. Nejinak tomu bude i v roce letošním. Přitom právě podmínky pro vyhlížení meteorů příslušejících k tomuto roji jsou jedny z nejlepších za dlouhou dobu. Pojďme ale, pěkně popořadě. Zdrojem částic, které vytvářejí každoroční jarní podívanou je dlouhoperiodická kometa C/1861 G1 (Thatcher) s periodou návratu 415 let. Její nejbližší návrat je tak očekáván roku 2283. Právě 
prachová stopa, kterou za sebou tato kometa zanechává je zdrojem dubnového meteorického roje, který má svůj radiant, tedy bod odkud díky perspektivě zdánlivě meteory vylétávají umístěn poblíž souhvězdí Lyry. Tohoto fenoménu si všimli pozorovatelé již velmi dávno. Už před více než 2600 roky byl tak tento roj lidem velmi dobře známý.
Období blížící se jarní rovnodennosti je ideální doba na vyhlížení a ještě lépe na fotografický záznam malých těles Sluneční soustavy. Díky sklonu zemské osy se tak každoročně máme možnost podívat přímo do roviny oběžných drah planet. Lze tak každoročně pozorovat nejen výrazné zvířetníkové světlo, ale také přítomnost nejjasnějších těles z hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. 2. května letošního roku se právě planetka Vesta dostane do opozice se Sluncem. Znamená to, že v tu chvíli, co bude nejvýš nad obzorem, bude zároveň Slunce na opačné straně oblohy, pod horizontem. Bude tak pozorovatelná po celou noc. Jednoduše řečeno to tedy znamená nejlepší období pro její pozorování!
Autor: Vojtěch Koštějn – Astronomický kroužek Hvězdárna Pardubice
Již brzy se na naší obloze odehraje jedinečný nebeský úkaz. V sobotu 29. března 2025 spatříme v České republice , jak Měsíc zakryje až z 22 % sluneční disk! Zatmění bude viditelné z Grónska, Islandu, části Asie a samozřejmě v Evropě. K maxmální fázi úkazu dojde nad Kanadou, kde nastane téměř 95% částečné zatmění Slunce. Nikde v tomto případě nenestane úplné sluneční zatmění.
Již v pátek 14.2., dosáhne planeta Venuše nejvyššího jasu. Krátce po západu Slunce bude jasně viditelná jako nepřehlédnutelná večernice a již v malém dalekohledu bude jasně patrný její malý srpek.
V polovině března nám Venuše pomalu zmizí v červáncích. Nejmenší vzdálenost (0,281 AU) dělí Venuši od Země 22. 3. v 17 hodin. Po dolní konjunkci se Sluncem, která nastane 23. 3. ve 2 hodiny ráno, se hned v první polovině dubna Venuše objevuje ráno nad východním obzorem a brzy se stane nepřehlédnutelnou jitřenkou.