Mgr. Petr Horálek (*1986) je světově uznávaný astrofotograf a popularizátor astronomie. Naši hvězdárnu velice těší, že jeho cesta za záhadami vesmíru začala právě zde a že pardubická observatoř dodnes zůstává jeho srdeční záležitostí. V roce 2018 se Petru Horálkovi podařilo takto vyfotografovat meteorický roj Perseid, na který se stejně jako každý rok můžeme těšit i letos v létě. Takzvané padající hvězdy zdánlivě vylétají ze souhvězdí Persea – to ale na svou nejlepší viditelnost musí počkat do podzimu a zimy…
Pokud někteří naši čtenáři cítili na začátku společného putování letní oblohou nejistotu objevitelů, nyní se už jistě zorientovali. Přinášíme Vám další díl seriálu věnovaného zajímavým souhvězdím a jejich objektům, se kterými se v letních měsících setkáme. Tentokrát bude předmět našeho zájmu poněkud jiný než v předchozích částech: namísto několika málo gigantických vesmírných struktur se totiž zaměříme na ohromné množství maličkých tělísek zhruba o velikosti zrnka písku. Přesně tím totiž slavné Perseidy ve skutečnosti jsou.
Jejich původcem je kometa 109P/Swift-Tuttle. Objevili ji v roce 1862 nezávisle na sobě dva američtí astronomové, Lewis A. Swift (1820 – 1913) a Horace P. Tuttle (1837 – 1923). Má průměr jádra 26 kilometrů, takže je zhruba dvakrát větší než těleso, které vyhubilo dinosaury. Kolem Slunce obíhá jednou za 133 let a naposledy se nejblíže k němu ocitla v roce 1992.
Jak se kometa přibližuje ke Slunci, po dosažení určité kritické vzdálenosti se její povrch začne zahřívat. Jelikož komety jsou v podstatě křehké slepence různých druhů ledu a kamenných a prachových částic, zahřátí jejich povrchu způsobí zahřátí těkavých látek v jejich jádrech a počátek odpařování. Okolo komety se tak vytvoří jakási dočasná atmosféra, které říkáme koma, a tento prachoplynový obal začne být vlivem slunečního větru odtlačován směrem pryč od Slunce. Kometa tak získá svůj charakteristický ohon a do okolního vesmíru vyvrhuje ohromná množství jemného materiálu. Přesněji řečeno, není výjimkou, pokud kometa získá ohony dva, jeden prachový a druhý plynový – těžší částice prachu totiž její povrch opustí jinou rychlostí než lehké molekuly plynu. Obojí se však během tisíců let rozptyluje stále rovnoměrněji po celém obvodu kometární oběžné dráhy. Proto se pravidelně stává, že se Země na své cestě okolo Slunce dostává do míst zvýšeného výskytu těchto částeček. Ty potom mohou vstoupit do naší atmosféry a sublimovat v ní, čemuž lidé začali říkat „padající hvězdy“. Proces je totiž doprovázen krátkým světelným zábleskem, jak se ionizuje a rozsvěcuje vzduch v bezprostředním okolí tělíska.
V závislosti na vzájemném sklonu drah komety a Země se pak pozorovatelům na Zemi zdá, jako by meteory vylétaly z jednoho určitého místa na obloze (tomuto místu říkáme radiant). V naprosté většině případů jsme si meteorické roje nazvali podle příslušného souhvězdí, proto budeme zanedlouho opět hovořit o Perseidách.
Je tedy čas podívat se na to, kde souhvězdí Persea najdeme. Začneme u nám známé Cassiopey („napravo“ od Velkého vozu, resp. na opačné straně od Polárky, a mírně nad ním) a posuneme se kousek níž. Narazíme na souhvězdí, které připomíná „dvě šikmé tyče opřené o sebe“. Je to hledaný Perseus.
Jak bylo řečeno výše, Perseus sám o sobě není letní souhvězdí. Nejlépe je viditelný na podzim a v zimě, můžeme mu tedy věnovat některý z příštích článků, ale do tohoto seriálu jej zahrnovat nebudeme. Kvůli každoročnímu meteorickému roji Perseidy ale jeho jméno touto dobou mezi astronomy silně rezonuje.
Částečky prachu z ohonu komety Swift-Tuttle začnou do zemské atmosféry padat 17. července a budou v tom pokračovat až do 24. srpna. Maximum meteorického roje letos nastane v noci z 12. na 13. srpna – a podmínky pro jejich spatření budou přímo ideální. Neuvěřitelnou shodou náhod se totiž právě 12. srpna 2026 večer odehraje také zatmění Slunce, které bude dokonce z Islandu a ze Španělska viditelné jako úplné. Je tedy jasné, že Měsíc se tou dobou bude nacházet ve fázi novu, takže „lovce meteorů“ nebude rušit jeho svit.
Zdroje:
https://www.planetary.org/space-images/comet-109p-swift-tuttle
https://zeptejsevedce.cz/odpovidajici/mgr-petr-horalek/
https://science.nasa.gov/solar-system/comets/109p-swift-tuttle
https://www.hvezdarna.cz/novinky/hlavu-vzhuru-pruvodce-nejuchvatnejsimi-ukazy-roku-2026/