Milovníci noční oblohy si v máji přijdou na své. Čeká nás meteorický roj Eta Akvaridy, nerušený výhled za hranice Mléčné dráhy a v polovině měsíce nám krásné divadlo předvede Jupiter spolu s Venuší a Měsícem. Celou scenérii budou dobarvovat ještě hvězdy Castor, Pollux, Capella a Procyon, takže se máme nač těšit.
Každý rok zhruba mezi 20. dubnem a 20. květnem prolétá naše Země po své dráze místy, kudy vede trasa nejslavnější komety ze všech. Je jí Halleyova kometa, která své jméno dostala na počest britského učence Edmunda Halleye (1656 – 1742). Ten se zabýval kromě jiného geometrií a historickými astronomickými metodami a vyslovil myšlenku, že dochované záznamy o pozorování vlasatic v určitých konkrétních letech mohly ve skutečnosti znamenat návštěvy stále stejné komety. Předpověděl, že by se měla v roce 1758 opět vrátit. Když se pak toho roku skutečně na obloze zjevila kometa, dostala jeho jméno.
Halleyova kometa je těleso z ledu a kamenné drti. K Zemi se vrací jednou za 76 let, protože obíhá okolo Slunce po značně protáhlé dráze – jejím osudem je toulat se stále dokola od naší hvězdy až za Neptun a zase zpět. Stejně jako u ostatních komet se i z jejího povrchu začínají v blízkosti Slunce odpařovat těkavé látky a uvolňuje se nesčetné množství plynu, prachu a kamenných úlomků. Tyto pevné částice se rovnoměrně rozprostřou po celé její dráze, jak velí zákony nebeské mechaniky, a tak se naše Země každoročně dostává do míst jejich výskytu.
Vrchol tohoto meteorického roje nastává pravidelně okolo 6. května. Meteory zdánlivě vylétají ze souhvězdí Vodnáře, přesněji z blízkosti jeho nejjasnější hvězdy Eta Aquarii. Odtud dostaly svůj název. Meteory uvidíme s frekvencí zhruba jeden za minutu.
Jak jsme si již dříve řekli, během roku se Země dostává do jedné přímky se Sluncem (s ním je v přímce neustále) a různými dalšími objekty ve vesmíru. Proto nás nepřekvapí, že z našeho pohledu se pak mohou v jedné přímce ocitnout Slunce a střed naší galaxie. Projeví se to tím, že v jarních měsících (zhruba od března do května) vychází Mléčná dráha až ve druhé polovině noci či nad ránem. Drží se poměrně nízko nad obzorem nebo pouze ve východní polovině oblohy („zůstává v blízkosti Slunce“). V době, kdy Slunce ani Mléčná dráha nejsou viditelné, tak zraky pozemšťanů hledí na opačnou stranu – směrem k okraji.
Když k tomu připočítáme ještě fakt, že Země obíhá Slunce po mírně nakloněné dráze, stane se v jarních měsících jediné: otevře se nám pohled mimo rovinu Mléčné dráhy, do hlubin nekonečného vesmíru. Právě v této době si můžeme dalekohledem prohlížet velké množství cizích galaxií, které spatříme jako krásné mlhavé obláčky. Například v souhvězdí Lva spatříme hned čtyři.
Mezi 18. a 20. květnem se pak Měsíc zdánlivě obklopí dvěma jasnými průvodci – Venuší a Jupiterem. Venuše, věrna svému zvyku nevystupovat příliš vysoko nad obzor (protože i ona se z našeho pohledu drží blízko Slunce), se bude nacházet vpravo od Měsíce. Jupiter bude nalevo. Celou podívanou ještě doplní nad Jupiterem hvězdy Pollux a Castor ze souhvězdí Blíženců, jižněji zhruba ve výšce Měsíce uvidíme hvězdu Procyon (souhvězdí Malého psa) a severněji taktéž na úrovni Měsíce hvězdu Capella (souhvězdí Vozky). Celá situace je znázorněna na úvodním obrázku výše.
Zdroje:
„https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Edmond_Halley_072_old_version.jpg“
„https://en.wikipedia.org/wiki/Eta_Aquariids?oldid=744234371„
„http://manetinskatma.cz/pozorovani/manetinska-obloha/„
„https://sciencemag.cz/pozoruhodne-a-vzacne-ukazy-na-obloze-v-roce-2026/„