Ze školy si pamatujeme, že jaro začíná o jarní rovnodennosti 21. března. Už několik let je ale situace trochu jiná. Ve skutečnosti máme do konce tohoto století čas na to, abychom si zapamatovali jiné datum a po něm dokonce ještě třetí…
Jarní rovnodennost znamená nepřekvapivě okamžik, kdy na Zemi na začátku jara zažíváme stejně dlouhý den jako noc. Samozřejmě, spíše bychom měli říci „téměř stejně dlouhý“ nebo „přibližně stejně dlouhý“ – všichni chápeme, že ve vesmíru jsou vůči sobě všechna tělesa v pohybu a neexistují zde žádné pevné body, takže žádné pravidlo není zcela dokonalé. V den rovnodennosti je ale rozdíl v délce dne a noci velmi malý, pouze asi 20 minut, a Slunce v ten den svítí kolmo na zemský rovník. Pro lepší názornost si řekněme, že pak nastává situace velmi podobná té na obrázku dole. Ve skutečnosti je samozřejmě zemská osa nakloněná a Země by musela být mnohem menší a dál.
Jak vidíme, pokud Slunce svítí na Zemi přímo kolmo k rovníku, je potom osvícená právě polovina zemské koule. Proto může nastat den dlouhý téměř stejně jako noc. Na obloze se taková situace projeví tím, že Slunce uvidíme v rovině nebeského rovníku – jak víme, jedná se o myšlenou čáru, která by vznikla promítnutím skutečného rovníku na oblohu.
Zároveň jsme patrně všichni už někdy slyšeli pojem ekliptika. Jde o rovinu, ve které kolem Slunce obíhají planety včetně Země. Z našeho pozemského pohledu, jestliže má Země svou rovinu oběhu Slunce danou, se pak tedy Slunce zdánlivě pohybuje po obloze také po stále stejné dráze – a tato dráha vede postupně třinácti souhvězdími, kterým říkáme zvěrokruh. Jedná se o souhvězdí, která důvěrně znají příznivci horoskopů: Beran, Býk, Blíženci atd., přičemž do této skupiny musíme počítat i souhvězdí Hadonoše. To, že se Slunce právě zdánlivě nachází v některém z nich, je dáno jednoduše konkrétní polohou Země na její dráze.
Můžeme se o tom přesvědčit například brzy ráno, pokud si přivstaneme a podíváme se na východ Slunce. Zjistíme, že se nad obzorem začíná objevovat právě v místě, kde zároveň na konci noci zapadá jedno ze zvířetníkových souhvězdí. A že během roku Slunce vychází v různých těchto souhvězdích.
Nyní tedy již víme, že na Zemi nastává astronomické jaro přesně ve chvíli, kdy Slunce na své cestě ekliptikou protne nebeský rovník. Tomuto průsečíku se říká jarní bod. Okamžik, kdy se v něm Slunce zdánlivě ocitne, dnes již astronomové dovedou spočítat na minutu přesně. Proto vědí, že mezi dvěma průchody Slunce jarním bodem uplyne 365 dní, 5 hodin a 49 minut. Tomuto intervalu začali říkat tropický rok, a jak vidíme, ten je o 5 hodin a 49 minut delší než rok kalendářní. Složitě stanovený tropický rok by se však lidem špatně měřil, a tak v běžném životě zanedbáváme fakt, že okamžik rovnodennosti se každým rokem zhruba o šest hodin opožďuje. Řešíme to pouze tím, že jednou za čtyři roky přidáme do kalendáře jeden den navíc a vznikne přestupný rok. Takové opatření ovšem není perfektní, díky němu potom například místo 21. března v poledne nastane příště rovnodennost sice o šest hodin později, pro nás ale 20. března v šest hodin večer. Náš kalendář se pak navíc každé čtyři roky naopak předběhne asi o tři čtvrtě hodiny oproti realitě, protože skutečnému tropickému roku chybí k pěkné zaokrouhlené délce 365,25 dne jedenáct minut. Kalendář jsme si prodloužili zhruba o tři čtvrtě hodiny více, než bylo třeba, takže si myslíme, že letos rovnodennost nastala nikoli o šest hodin později, ale jen o pět a čtvrt oproti loňskému roku.
Tyto „dřívější nástupy“ se postupně nasčítají, až získáme představu, že rovnodennost nastala o den dříve i přes přidání přestupných roků.
Proto se ve 21. století budeme učit, že jaro začíná 20. března – letos konkrétně v 15 hodin a 46 minut. A roku 2048 se začátek jara posune dokonce až na 19. březen.
V roce 1582 počítání přestupných roků dále upřesnil papež Řehoř XIII. Než svou životní dráhu spojil s církví, byl profesorem práva na univerzitě v Bologni a měl dokonce syna, jako vzdělaný učenec se tedy s vervou sobě vlastní pustil do reformy kalendáře. Již v tehdejší době lidé věděli, že vložit do roku celý den navíc je vlastně příliš a postupně to zapříčiní nasčítání drobných odchylek, které jsme si popsali o dva odstavce výše. Papež Řehoř proto zavedl pravidlo, že roky končící dvěma nulami budou přestupné pouze tehdy, jsou-li dělitelné 400. Proto například rok 1600 přestupný byl, ale 1700 nebo 1900 ne. V naší době nám toto pravidlo zajistí, že roku 2100 se datum rovnodennosti znovu posune z 19. zpátky na 20. březen. A možná si pak naši pravnuci vzpomenou na papeže Řehoře a budou rádi, že lidové pranostiky jejich předků jsou stále platné i pro ně.
Zdroje:
https://rocenka.observatory.cz/2026/kalendar_a_cas.html
https://www.unibo.it/en/university/who-we-are/our-history/famous-people-and-students/gregory-xiii