Jedním z problémů současné doby, který trápí astronomy po celém světě, je tzv. světelné znečištění. Termín světelné znečištění vznikl poněkud nešťastně, překladem z anglického výrazu „light pollution“. Jedná se o pronikání umělého světla do míst, která nemají být osvětlena. Může se jednat buď o přímé světlo ze svítidel, nebo o světlo rozptýlené či odražené v jejich okolí. Chceme-li používat umělé osvětlení (ať už k zajištění bezpečnosti dopravy, osob, majetku nebo za jakýmkoliv jiným účelem), můžeme zabránit vhodnou konstrukcí svítidel přímému svícení do míst, kam světlo pronikat nemá. Nemůžeme však zabránit odrazu světla od osvětlovaných ploch a rozptylu světla v atmosféře.
[singlepic id=72 w=320 h=240 float=center]
Rozptyl světla je přirozený jev, probíhající na mikročásticích v atmosféře i v naprosto čistém ovzduší. Rozptyluje se takto nejen světlo umělé, vytvořené člověkem, ale i světlo přirozené, včetně světla přicházejícího na Zemi ze Slunce. Rozptýlené umělé světlo má za následek zjasňování noční oblohy. Množství světla rozptýleného v atmosféře je určeno množstvím a velikostí částic, na kterých se světlo může rozptýlit. Je tedy ovlivněno zejména atmosférickými podmínkami (mlha, inverse, zatažená obloha apod.). Mezi částice umožňující rozptyl světla počítáme i zplodiny a další látky uvolněné do atmosféry v důsledku lidské činnosti. Rozptyl světla v atmosféře tedy může být indikátorem jejího skutečného znečištění.
Stejně tak i odraz světla od různých povrchů je přirozený jev. Množství světla odraženého od různých povrchů můžeme charakterizovat činitelem odrazu, což je poměr mezi světelným tokem dopadajícím na danou plochu a světelným tokem od ní odraženým. U běžně osvětlovaných venkovních ploch (silnice, chodníky apod.) se tento činitel pohybuje kolem 20%. Chceme-li tedy tyto plochy osvětlovat, nezabráníme odrazu určitého podílu světla do prostoru nad nimi.
Přímé světlo ze svítidel může způsobovat oslnění, nebo např. přímo dopadat do optických soustav astronomických přístrojů a znehodnotit tak obraz, který jimi pozorujeme. Zjasněná noční obloha může mít negativní dopad na zdraví lidí či zvířat a způsobuje pokles mezi kontrasty jasů objektů na noční obloze, což má za následek sníženou schopnost pozorování méně jasných objektů. Nazvěme tyto problémy souhrnně rušivými účinky umělého světla. Jako vhodnější oproti „světelnému znečištění“ se potom jeví termín „rušivé světlo“.
V Pardubicích byla navázána spolupráce mezi hvězdárnou a Službami města Pardubic, které zde zajišťují uliční osvětlení. Podařilo se tak u většiny nově instalovaných či opravovaných uličních lamp prosadit jejich vhodnou konstrukci, omezující množství světla unikajícího do nevhodných směrů. Subjektivně můžeme říci, že pozorovací podmínky na Hvězdárně barona Artura Krause se tím jednoznačně zlepšily. Není však dosud dostatečně ověřena možnost objektivně podložit tuto skutečnost fakty. V dnešní době existuje několik metod, které se jeví jako vhodné pro měření množství rušivého světla. Jednou z možností je měření tzv. závojového jasu noční oblohy, který způsobuje právě zjasnění oblohy a tudíž zhoršení pozorovacích podmínek. V mé semestrální práci na ČVUT, FEL jsem se pokusil shromáždit dostupné informace o možnostech měření závojového jasu noční oblohy (resp. velmi nízkých jasů obecně). V rámci této práce jsme ověřili možnost měření závojového jasu digitálním fotoaparátem zkalibrovaným pro měření jasů v interiérech. Jako malou ukázku výsledků této práce uvádím fotografii noční oblohy nad Pražským hradem, počítačově zpracovanou a převedenou na škálu jasů. V místě označeném kruhem byl určen jas 0,33 cd/m2:
[singlepic id=70 w=320 h=240 float=center]
[singlepic id=71 w=320 h=240 float=center]