Rychlost světla je předmětem částicové i jaderné fyziky. Vědci byla po několika desetiletí zpřesněna a upravena na c = 299 792 458 m/s ve vaku. První historický milník měření uskutečnil na počátku 17. století Italský astronom Galileo Galilei, jenž měřením prokázal, že velikost rychlosti světla je větší než zvuku a je konečná. K experimentu potřeboval asistenta, který se postavil na druhý kopec vzdálený 1.6 km od prvního, kde stál Galileo. K výsledku se dopracoval pomocí vzorce c = d / (t2 – t1) , kde c je označení latinského slova celeritas (rychlost) a d je vzdálenost obou kopců. V čase t1 Galileo odkryl lucernu a poté signál přijal asistent, kdy v čase t2 taktéž odkryl lucernu. Koncept byl zatížen několika nepřesnostmi a problémy včetně tehdejšího technické vybavení a malé vzdálenosti obou pozorovatelů. Galileiho metoda byla ověřena až misí Apollo umístěním koutového odražeče na povrch Měsíce, na který byl směřován laser ze Země. Galileo je pouhý zlomek z této historie. Ani v tomto článku nejsou uvedeni všichni, ale jenom důležitá většina.