Opět po roce se skupina mladých pardubických astronomů ve složení Petr, Matouš, Adam, Miriam, Vítek, Jakub a Jirka vydala na tradiční tentokrát mírně po slunovratovou expedici za východem Slunce na vrcholy našich nejvyšších hor – Krkonš. Postřehy a zápisky z cesty přináší Adam Malíř, člen našeho astronomického kroužku.
V pátek 23.06. 2017 v 15:30 SELČ se na autobusovém nádraží v Pardubicích setkali účastníci v pořadí již 16. slunovratného výstupu na Sněžku. Autobus odjížděl v 15:45 do Trutnova, odkud pokračoval do cíle naší cesty Pece pod Sněžkou. Naším základním táborem však byla vysokohorská chata Výrovka ve výšce 1 363 m. n. m. Po poněkud dobrodružnější cestě autobusemm, která byla okořeněna o kolonu před Jaroměří, nás čekal samotný výstup do základního tábora na Výrovce. Musíme zde velmi poděkovat doprovodnému vozidlu rodiny Kotěrových, kteří si jeli užít západ Slunce na Sněžku a tak veškerá bagáž na nás již čekala v Peci pod Sněžkou. Skvělá to změna oproti předešlým výpravám. Na výrovku jsme se dodrápali okolo 21:30. Občerstvili se čajem a zelezli do připravených pokojů. Zítra nás čeká výlet do Polska.
Příští den, sobota 24.6. nás čekala zhruba 24 kilometrová trasa po Krkonoších. Cesta vedla k zajímavým místům, jako jsou ledovcová jezírka Vielky a Maly Staw k polské svatyni Wang u města Karpatz a protože náš navigátor nebyl nikdo jiný než nadšený geokacher Matouš, neodpustili jsme si odlovení kešky právě u tohoto místa. Po náročném převýšení na kterém nás soustavně předbíhají účastníci zdejšího ultramaratonu, kterým zdatně na záda dýchají Vítek a Miriam, jsme se dostali přes Schronisko Stzrecha Akademiszna zpět k Slazskemu domu. Obloha byla skoro vymetená a my jsme šli dál do kopce k rozcestníku. Začínala se objevovat naše známá rovná cesta vedoucí kolem Luční boudy zpět přes kopec k památníku oběten hor až na Výrovku.
Abychom ovšem nepůsobili jen jako hltači kilometrů a převýšení, měla naše výprava také čistě fyzikální rozměr. Věděli jste, že u města Karpatz se nachází gravitační anomálie? Že ne? Tato zajímavá cedule, kterou každý turista chtě nechtě musí minout na tuto skutečnost upozorní. Krásné je, že sousedé Poláci nás nabádají abychom si na toto udělali vlastní názor 🙂 Video zde ukazuje jedoucí vůz do kopce bez přidání plynu. To méně příjemné přišlo necelé 2 Km za touto cedulí. Stoupajíc směr Česko-Polská hranice nás nemilosrdně zkasíroval výběrčí poplatků za vstup na území Karkonoskeho Parku Narodoweho, který se světe div se hned za hranicem mění na náš bezplatný KRNAP. Vysvětlování že jdeme jenom domů tak nějak nepomohlo. Se slovy „nie nie, u vas tak u nas tak“ jsme odcházeli o cca 200 Kč lehčí. Asi taky nějaká anomálie 🙁
Celodení výlet dal zabrat všem. Asi nejvíc našemu nejmaldšímu expedičníkovi Jirkovi, který tuhle štreku zmáknul ve svých dvanácti letech a tak není divu, že na rekonvalescenci bylo potřeba použít trochu chaldivých mastí aby ranní výstup byl opravdu náš společný. Nakonec jsme všichni zdrávi dorazili do základního tábora na výrovce a bez dlouhého prodlužování dali jen několik ztmelovacích her a padli… protože budíček k rannímu výstupu za východem Slunce na Sněžku byl naplánován kolem 02:00 hodiny raní.
V neděli, 25.6. ve 2:00 se všichni vzbudili, nebo lépe řečeno nechali se vzbudit až neobvykle snadno, a oprabvdu do 15 minut jako vojenská jednotka byli nastoupeni k finálnímu výstupu. Opět nás čekala cesta ze základního tábora na Výrovce kolem Luční boudy. Teplota dosahovala příjemných 10°C a zajímavá bílostříbrná záře na obzoru byly patrně slábnoucí NLC, které postupně bledly ve stále jasnějším svítání. Bylo by bláhové si myslet, že na vrcholu Sněžky budeme osamocení a tak s postupně se blížícím východem Slunce se na lavičkách, okolo poštovny i na zídkách srocovalo čím dál více obdivovatelů začátku nového dne.
Po odpozorování opravdu krásného východu Slunce nás už čekalo jen klesání z naší nejvyšší hory zpět na chatu, kde jsme po vydatné snídani pobalili saky paky, zaplatili účty a 3,5 Km dlouhým klesáním sešli přes Svatého Petra až do Špindlerova Mlýna odkud nás přímo do Pardubic odvezl autobus.
Tak za rok se opět těším na další dodrodružství! 🙂