Archiv autora: Jan Chyba

Na světě asi není žádné jiné povolání, které by lákalo tolik jako práce astronauta. Piloti a dnes už i pilotky kosmických lodí jsou pro nás zosobněním dobrodruhů a odvážlivců. Sebejistí, elegantní, pohotoví, ledově klidní… Ve svých bleskurychlých strojích se dostávají na místa, o kterých se nám ostatním často ani nesní. Ať už na naší planetě nebo dokonce mimo ni. Při ovládání těchto strojů se musejí umět rozhodovat okamžitě a správně, což většina z nás při své práci přece jenom nemusí. I proto v nich vidíme své hrdiny. Je to přirozené, když někdo jiný dokáže něco, co my sami nedokážeme. Jak se tedy na takové povolání lidé připravují a co všechno obnáší?

V počátcích kosmického věku si museli plánovači (na obou stranách Železné opony) položit základní otázku: kdo vesmírný let uskuteční? Bylo jasné, že musí jít o člověka schopného přečkat nehostinné podmínky, neztratit orientaci v prostředí bez pevných bodů nebo ovládat zařízení zcela nového druhu. Uvažovalo se o lidech různých profesí, kteří by na takové činnosti mohli být zvyklí – za možné adepty byli považováni horolezci, potápěči, cirkusoví artisté atd. Nakonec ale na obou stranách volba padla na piloty stíhacích letadel.

V Americe bylo stanoveno, že uchazeči musí být maximálně 40 let. Vzhledem k rozměrům kabiny Mercury měl měřit nanejvýš 180 cm, být naprosto zdravý a měl mít odpovídající vzdělání. Tím bylo absolvování jedné z obou škol pro testovací vojenské piloty, buď u letectva nebo u námořnictva (denním chlebem zkušebních pilotů je létat s novými a nevyzkoušenými stroji a pohotově reagovat na jejich nedostatky, musejí tedy dosahovat ještě vyšších kvalit než piloti „obyčejní“). Dále měl adept být držitelem bakalářského titulu nebo mít takovou praxi a znalosti, aby se bakalářskému titulu vyrovnaly. Nepsaným, ale bohužel platným pravidlem také bylo, že o pozici astronauta se může ucházet pouze bílý muž – nikdo jiný totiž tehdy nebyl přijímán právě do výcviku zkušebního pilota.

Dnes je pro nás něco takového těžko pochopitelné. V 50. a 60. letech ale Amerika (navzdory svému budovanému veřejnému obrazu) skutečně měla v otázkách rovnosti obyvatel co vylepšovat. Asi netřeba zdůrazňovat, že podobné snahy jsou velmi patrné i dnes – a to jaksi přesto, že už jsme od té doby nesmírně pokročili.

Poté se požadavky na astronauty v různé míře proměňovaly. A tak v roce 1964 se NASA poprvé rozhodla zařadit do výběru i absolventy jiných vysokoškolských oborů než jen leteckého inženýrství. Jak se totiž naplno rozběhl závod o Měsíc, začalo být jasné, že bez příslušně vzdělaných odborníků lunární povrch neprozkoumáme. Kromě toho ale podpora vědecké komunity byla pro NASA zásadní v době, kdy Kongres kritizoval množství peněz, které dostávala.

Jestliže se i Vy dnes chcete stát americkými astronauty, musíte:

• být občany USA
• mít vysokoškolské vzdělání v oboru přírodních věd, výpočetní techniky, inženýrství nebo matematiky
• ve svém oboru mít minimálně dva roky odborné praxe, případně odlétáno alespoň 1 000 hodin na proudových letadlech v roli pilota
• být v dostatečně dobré fyzické kondici na to, abyste přestáli dlouhodobý pobyt ve vesmíru

Pokud si tedy oprášíte znalosti z hodin informatiky a seženete vlastní tryskáč, potřebujete už jen americký pas a cesta do vesmíru je volná!

Výcvik pro měsíční mise

Tým astronautů pro program Artemis má v současné době 18 členů. Pokud aspirujete na devatenáctého, kontaktuje Vás zaměstnanec NASA a informuje Vás, že jste byli vybráni pro výcvik. Je Vám přidělen titul „Astronaut Candidate“ a máte za úkol se dostavit do Johnsonova vesmírného střediska v texaském Houstonu. Před Vámi je dva roky trvající studijně-výcvikový program.

Začátkem všeho je jakýsi přijímač. Budete navštěvovat přednášky z meteorologie, systémů lodi, inženýrství, geologie, ruštiny (co kdybyste někdy letěli na ISS?), z kosmických věd, astronomie atd. Kromě teorie však absolvujete i trénink přežití na vodní hladině (musíte uplavat 3 délky v bazénu s nazutými teniskami a v letecké kombinéze), naučíte se poradit si v liduprázdné divočině nebo opustit potápějící se kabinu. Až se ocitnete v kosmické lodi nabírající vodu dírou v trupu, plavte tam, kam vidíte směřovat vzduchové bubliny! Kromě toho podstoupíte pobyty v tlakových komorách se zvýšeným nebo naopak sníženým tlakem. Nebudete v nich přitom jen klidně sedět – naopak Vás tu čekají simulované poruchy a nouzové situace, které musíte vyřešit i s bolavou hlavou, zhoršeným viděním, mravenčením v prstech nebo s křečemi.

Nádavkem ke všem těmto disciplínám se musíte bezchybně naučit létat na proudových letounech (pokud s nimi doposud nemáte zkušenosti) a čeká Vás i slavná „Vomit Comet“. V průběhu historie se tímto titulem pyšnily různé typy letadel, které ale mají stále tentýž účel – na krátkou chvíli navozují beztížný stav během přeletů nahoru a dolů několikrát dokola. Ne nadarmo se dá termín přeložit jako „Blicí kometa“.

V neposlední řadě se věnujete potápění. Musíte totiž získat průkaz potápěče, abyste mohli postoupit k nácviku úkonů při výstupech do volného vesmíru ve vodní nádrži NBL. Kdysi se astronauti připravovali na práci mimo loď na palubě letadla, tato metoda však nebyla účinná a astronauti se vinou špatně koncipované přípravy několikrát dostali ve vesmíru do ohrožení života. Proto Eugene Cernan, který měl české a slovenské předky a byl posledním člověkem na Měsíci, doporučil pronajmout pro výcvik plavecký bazén. Tento postup se osvědčil a používá se dodnes.

Přijímač jste přestáli a před Vámi je specializace na konkrétní funkci v budoucí posádce, pro kterou budete (možná) vybráni. Jste-li zařazeni mezi piloty, zaměříte se na ovládání kosmických lodí a velení. Pokud se stanete letovými specialisty, v popisu práce budete mít výstupy do volného vesmíru nebo ovládání robotických ramen a vědecké experimenty.

Teď už se dostanete k práci na simulátorech. NASA pochopitelně vlastní různé, zaměřené na úkony během jednotlivých fází letu. V dobách raketoplánů byl jeden z nich dokonce zaměřen na co nejvěrnější napodobení hluku a vibrací během startu a přistání. Před prvním letem v nich strávíte asi 300 hodin.

Budete-li nakonec vybráni pro let na některém Orionu, Vaši kolegové zodpovědní za simulace Vám na nich budou připravovat scénáře blížící se přesně konkrétnímu průběhu Vaší mise včetně všemožných poruch a selhání. Například na dno bazénu NBL pro Vás připraví písek a kameny a na sebe dostanete zátěžovou vestu, která bude simulovat šestinovou gravitaci na povrchu Měsíce. Nakonec byste tak měli mít každý okamžik svého letu mnohokrát nacvičený a nemělo by Vás při něm nic překvapit. Zbývá jen připravit se na dechberoucí výhledy a úžasné prožitky, které Vás zanedlouho čekají.

A pak už jen – 3, 2, 1… A odstartováno!

Zdroje:

„https://www.youtube.com/watch?v=835gDWZ481M&t=5740s“

„https://www.nasa.gov/humans-in-space/astronauts/astronaut-requirements/“

„https://www.nasa.gov/humans-in-space/practical-advice-for-aspiring-space-explorers/“

„https://www.nasa.gov/humans-in-space/astronauts/astronaut-selection-program/“

„https://spacecenter.org/artemis-i-dive-into-artemis-training/“

„https://spacecenter.org/theyre-going-to-the-moon-artemis-astronauts-announced/“

„https://www.nasa.gov/humans-in-space/astronauts/become-an-astronaut/“

„https://www.pbs.org/spacestation/station/training_2.htm“

„https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2015/10/160410main_space_training_fact_sheet.pdf“

„https://www.nasa.gov/centers-and-facilities/johnson/preparing-for-artemis-ii-training-for-a-mission-around-the-moon/“

„https://www.nasa.gov/humans-in-space/practical-advice-for-aspiring-space-explorers/“

Domnívali jste se, že po úspěšném návratu Artemis II od Měsíce nastane v měsíčních výpravách další dlouhá odmlka? Kdepak. NASA myslí svůj návrat na Měsíc zcela vážně a v plném proudu jsou přípravy na misi Artemis III. Měla by startovat v polovině příštího roku a jejím cílem je prověřit kritickou součást budoucích měsíčních letů – měsíční přistávací plavidlo. Právě s ním jsou ale prozatím obrovské potíže…

Astronauti z mise Artemis II se vrátili na Zemi 11. dubna 2026.

A už pět dní nato se prázdná startovní rampa stojící doposud na stanovišti 39B na ostrově Meritt dala do pohybu. Obrovský pásový transportér CT-2, pamětník slavného Apolla, totiž rampu převezl ze startovacího komplexu zpět do budovy Vehicle Assembly Building (VAB). Zde rampa podstoupí nutnou údržbu a opravy předtím, než k ní začne být připevňována další raketa SLS určená pro nadcházející misi Artemis III.

Cesta z komplexu 39B do budovy VAB je dlouhá přibližně šest kilometrů. Transportér ji dokáže urazit zhruba za 8 až 12 hodin. Nutno dodat, že oproti časům Apolla musel být pro převážení raket SLS dosti podstatně vyztužen – může to znít překvapivě, protože raketa SLS je menší a lehčí než Saturn V. Zatímco ale startovní rampy používané v programu Apollo (a pak přebudované pro raketoplány) vážily asi 4 200 tun, ty nové pro mise Artemis váží celých 4 763 tun. Důvodem je například vyšší počáteční tah SLS, který při startu vyvine – odpalovací rampa musí vydržet mnohem větší síly směřující vzhůru, které na ni působí při startu. Jak také víme, raketa SLS má k centrálnímu stupni připojeny dva pomocné motory. Jejich hmotnost tak nespočívá na centrálním stupni, ale přenáší se opět na rampu. Ta proto musí být oproti Apollu podstatně robustnější a transportér si s touto tíhou na svém hřbetě musí umět poradit.

Technické výzvy jsou tu však od toho, abychom je překonávali, takže 17. dubna se na webu NASA objevila zpráva o úspěšném přesunu prázdné rampy do hangáru VAB. O několik dní později se také za přítomnosti médií vydal na cestu i oranžový centrální stupeň nové rakety SLS – ten poputuje z poněkud větší dálky. Nacházel se totiž v New Orleans, v zařízení Michoud Assembly Facility vlastněném NASA, kde jsou už od 60. let minulého století kompletovány díly jednotlivých raket. Zajímavé je, že stejně jako v dobách raketoplánů je tento centrální stupeň dopravován na Floridu lodí. Nejpozději v červenci by pro něj měly být dovezeny jeho motory RS-25.

Plán pro příští let

Jak bylo již uvedeno, Artemis III by měla startovat v polovině roku 2027. Přesnější termín zatím NASA nestanovila, už nyní však známe první fakta o jejím zamýšleném průběhu.

Bude se jednat o let zaměřený na dva cíle. Prvním bude vyzkoušet zcela nové skafandry od společnosti Axiom, které mají být následně používány pro výstupy na povrch Měsíce. Nové kosmické obleky mají být navrženy tak, aby vydržely astronauta chránit i v prostředí měsíčního jižního pólu, kam se jedna z budoucích misí Artemis vydá.

Druhým a ještě důležitějším cílem bude poprvé ve vesmíru otestovat loď, se kterou budou na Měsíci lidé přistávat. Pro přehlednost se přidržme označení z dob Apolla a říkejme jí lunární modul, ačkoli je možné, že výrobci nebo i samotná NASA budou používat jiné pojmenování. A právě zde se nám tak trochu vrací do hry soukromé společnosti. Čtenáři, kteří náš seriál pravidelně sledují, si jistě vzpomenou na jeho druhý díl: padlo v něm rozhodnutí věnovat pozornost především agentuře NASA a soukromníkům přisoudit „vedlejší, ale důležitou úlohu“. Nuže, nyní tedy víme, o jakou úlohu jde – právě společnosti SpaceX a Blue Origin jsou pro NASA hlavními kandidáty na dodavatele lunárních modulů.

Původně měla mise Artemis III mít za úkol měsíční přistání. NASA se však rozhodla plán přehodnotit a zařadit do plánu misí let, který se bude do značné míry podobat misi Apolla 9 z roku 1969. Tehdy se astronauti McDivitt, Scott a Schweickart vydali raketou Saturn V také pouze na oběžnou dráhu Země (přestože jejich kolegové z Apolla 8 už byli u Měsíce) a měli za úkol odpojit lunární modul od mateřské lodi a prověřit jej při několikahodinovém letu asi 185 km od ní. Rusty Schweickart také podnikl výstup do volného vesmíru, během kterého měl vnějším prostorem přestoupit z lunárního modulu do velitelského pro případ selhání spojovacího průlezu. Pro nevolnost však byl jeho výstup nejprve odložen a poté se pohyboval pouze v okolí lunární sekce.

Artemis III bude startovat na své raketě SLS. Na oběžné dráze by se k Orionu měl přidat buď jeden nebo oba zkoušené lunární moduly, jeden od Elona Muska a druhý od Jeffa Bezose. (Muskova SpaceX vyvíjí modul Starship HLS, Bezos se svou Blue Origin zase plavidlo Blue Moon Mk. II.) Je jasné, že společně s Orionem by na jediné raketě SLS letět nemohly, sestava se tedy bude kompletovat až na oběžné dráze. Pilot Orionu, ať už jím bude znovu Victor Glover nebo kdokoli jiný, pak bude mít za úkol provést spojení obou lodí. Zda bude následovat i samostatný pilotovaný let jako na Apollu 9, případně zda se opět uskuteční i výstup astronauta do vesmíru, je v tuto chvíli zatím nejasné.

Problémy, problémy…

Nedávno byla zveřejněna zpráva Úřadu generálního inspektora NASA (OIG). Agentura v dokumentu sklízí poměrně značnou kritiku za způsob, jakým přistupovala k objednání a vývoji nových skafandrů. V roce 2022 se rozhodla oslovit dva různé výrobce, Axiom Space a Collins Aerospace, ale zvolila poměrně velmi nešťastný způsob zadání: nechala si u obou vyvíjet hned dva typy nových skafandrů s tím, že jeden z nich bude určen pro Měsíc a druhý pro výstupy ze stanice ISS. Na vývoj přidělila každé z firem konečnou částku peněz. Představovala si, že tím podpoří jejich konkurenční soutěž a že hotové obleky nakonec nebude sama vlastnit, nýbrž si je od výrobce bude pouze pronajímat. V roce 2024 se však věci zvrtly – firma Collins Aerospace ze soutěže odstoupila, protože prý nedokáže včas dodat skafandry odpovídající kvality. Z obou firem byl přitom právě Collins tím, který měl se výrobou skafandrů zkušenosti z dřívějších dob. Stalo se tak to, že vývoj skafandrů měla najednou na starosti jediná nezkušená společnost, která navíc neměla peníze nazbyt a nemohla do vývoje (a nevyhnutelných přešlapů) investovat tolik, kolik by bylo třeba. Kromě toho v podstatě neexistuje žádný jiný zákazník, který by o pronájem tak specifického zboží jako kosmických skafandrů měl zájem. Hrozí proto, že na ISS budou muset astronauti nadále používat dosluhující skafandry EMU vyvinuté v 70. letech, u nichž už se objevují úniky vody v přilbách nebo poruchy regulace teploty uvnitř, ale co je horší – pokud zbylý výrobce Axiom skafandry včas nedodá, zpozdí se plán na přistání člověka na Měsíci kolem roku 2028. Posunul by se možná až na rok 2031.

Navzdory nelichotivé zprávě se ale NASA snaží pesimismus mírnit a tvrdí, že zpoždění přistání na Měsíci podle ní nenastane. S výrobcem skafandrů prý intenzivně spolupracuje a věci nejsou tak černé, jak se zdají. Nezbývá než doufat, že má pravdu.

Ještě mnohem méně jasná je ovšem situace okolo lunárního modulu. SpaceX na sebe vzala téměř nemožný úkol a navrhla variantu plavidla Starship HLS, které má být vysoké 52 metrů a vážit 100 tun. Představuje si, že až tento obr doletí bez lidské posádky a bez paliva k Měsíci, bude přímo na oběžné dráze dotankován 10 – 20 tankovacími Starshipy a teprve u Měsíce se spojí s mateřskou lodí Orion z dílen NASA. Potom prý bude moci v nákladní variantě na Měsíc dopravit asi 100 tun nákladu, astronautům poskytnout obytný prostor 600 m³ (tedy jako dvě třetiny stanice ISS) a měl by být vybaven dvěma přechodovými komorami a výtahem na měsíční povrch.

Jistě bychom inženýrům v tomto směru přáli úspěch. Do mysli se ale chtě nechtě vkrádají pochybnosti, zda je takový cíl možné naplnit – vždyť už na počátku kosmického věku zavrhl Wernher von Braun přistání na Měsíci s takto velkou lodí jako neproveditelné. Poukazoval například na to, že na měsíčním povrchu prakticky není možné najít větší rovnou plochu (Neil Armstrong po návratu od Měsíce prohlásil, že si nikdo nedovede představit, jak hrbolatý a kamenitý terén zde je). Kdyby se tedy velké a těžké těleso pokoušelo zde přistát, stačilo by pouze dosednout jednou vzpěrou na kameni a loď se převrátí. Pro astronauty by to byl rozsudek smrti. Firma SpaceX sice prohlašuje, že každá přistávací vzpěra bude vybavena vlastními motorky a toto riziko nehrozí, ale faktem zůstává, že NASA chce na Měsíci přistát v roce 2028 a Elon Musk zatím nedokončil ani prototyp svého plavidla. Neproběhl ještě ani zkušební let zaměřený na tankování Starshipu ve vesmíru.

Ani Blue Origin zatím se svým lunárním modulem příliš nepokročila. Oproti Elonu Muskovi se sice má jednat o loď skromnějších rozměrů (plně natankovaná má vážit asi 45 tun a má být vysoká 16 metrů, tj. jako dva lunární moduly Apollo na sobě), i Jeff Bezos ale plánuje tankovat tento stroj na měsíční orbitě a ani on ještě prototyp nedokončil.

Nechceme se samozřejmě pouštět do spekulací, ale není vyloučeno, že NASA nakonec bude nucena tyto velkolepé projekty opustit a pro přistání na Měsíci použít menší plavidlo. Nezbývá než si počkat, jak se bude situace vyvíjet.

Zdroje:

https://static01.nyt.com/newsgraphics/documenttools/0657da14494de5be/1b2dc889-full.pdf

https://en.wikipedia.org/wiki/Blue_Moon_(spacecraft)

https://www.axiomspace.com/release/axemu-first-uncrewed-thermal-vacuum-test

https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/apollo/ap-9/obr.htm

https://www.nasa.gov/humans-in-space/exploration-ground-systems/the-crawlers

Dlouho očekávaná a v mnoha ohledech rekordní výprava skončila. Posádka mise Artemis II se bezpečně vrátila od Měsíce. Dnes to tak možná nevnímáme, ale za našich životů se odehrála událost, která se dostane do učebnic dějepisu a děti se o ní budou učit ve škole.

Pojďme si celou výpravu shrnout a všimněme si nejdůležitějších událostí tak, jak následovaly za sebou. Pro lepší představu budeme časové údaje uvádět ve středoevropském letním čase, který právě nyní používáme. NASA samozřejmě spoléhá na východoamerický letní čas (EDT) platný v těchto dnech v místě startu, tedy na Floridě. Pro přepočet musíme od našeho letního času odečíst šest hodin.

1. den, 2. dubna 2026 (čtvrtek)

2. den, 3. dubna 2026 (pátek)

3. den, 4. dubna 2026 (sobota)

4. den, 5. dubna 2026 (neděle)

5. den, 6. dubna 2026 (pondělí)

6. den, 7. dubna 2026 (úterý)

7. den, 8. dubna 2026 (středa)

8. den, 9. dubna 2026 (čtvrtek)

9. den, 10. dubna 2026 (pátek)

10. den, 11. dubna 2026 (sobota)

Zdroj:

https://www.nasa.gov/blogs/missions

6. duben roku 2026 se zařadil mezi historická data. Posádka kosmické lodi Integrity právě toho dne spatřila náš Měsíc z míst, kam se nikdy před nimi nikdo jiný nevydal. Na dechberoucím záběru pořízeném astronautkou Christinou Kochovou vidíme Mare Orientale na odvrácené straně Měsíce – jde o tmavou skvrnu vlevo dole. Je přitom symbolické, že tento snímek vznikl právě o Velikonocích.

Šestý letový den strávila posádka přípravami na vyvrcholení celého letu. V plánu bylo nejtěsnější přiblížení k Měsíci a průlet kolem jeho odvrácené strany po dráze volného návratu.

U NASA je dobrým zvykem zpříjemnit astronautům ranní probuzení poslechem hudby. V nejdůležitější den celé výpravy padla volba řídicího střediska na píseň „Good Morning“ v podání zpěvačky Mandisy a Tobyho Maca. Krátce po probuzení si posádka vyslechla také předtočený pozdrav od legendárního Jima Lovella, který se účastnil prvního letu člověka k Měsíci v roce 1968 a poté velel dramatickému letu Apollo 13 o dva roky později. Nedlouho předtím, než v srpnu 2025 zemřel ve věku 97 let, nahrál Lovell pro posádku Integrity tento vzkaz:

„Zdravím posádku Artemis II! Tady astronaut programu Apollo Jim Lovell – vítám vás v končinách, které důvěrně znám. Když jsme Frank Borman, Bill Anders a já v roce 1968 kroužili s Apollem 8 okolo Měsíce, byli jsme první, kdo si jej mohli prohlédnout zblízka. Tehdy jsme spatřili také naši domovskou planetu a tento pohled pak inspiroval a spojoval i lidi na celém světě. Jsem pyšný na to, že teď mohu předat pochodeň Vám. Dnes jste to Vy, kdo okolo Měsíce letí a pokládá tak základy pro budoucí cesty na Mars, které budou jednou prospěšné nám všem. Je to významný den a vím, kolik práce dnes budete mít – ale nezapomeňte si také ten fantastický výhled pořádně užít. Hodně štěstí, Reide, Victore, Christino a Jeremy. A také všichni, kteří budete posádku zajišťovat z řídicího střediska. Šťastnou cestu od nás všech na naší dobré Zemi!“

Znalcům dějin kosmonautiky jistě neunikl Lovellův dojemný odkaz na slova Franka Bormana pronesená na Štědrý den 1968 během historicky prvního televizního přenosu od Měsíce. Velitel Borman tehdy zakončil vysílání právě slovy „posádka Apolla 8 se loučí a přeje dobrou noc, hodně štěstí, veselé Vánoce a Bůh žehnej Vám všem na dobré Zemi“, což se nyní jeho kolega Jim Lovell rozhodl připomenout a povzbudit v posádce Integrity pocit sounáležitosti.

Dnes, o téměř 58 let později, se lidé opět ocitají v kabině kosmické lodi a prohlížejí si zblízka Měsíc. Jen s tím rozdílem, že dnes se tato událost neodehrává na Štědrý den, ale na Velikonoční pondělí.

Ve spolupráci s vědeckým týmem na Zemi a podle kontrolních pokynů jeho šéfky Kelsey Youngové se astronauti většinu dne připravovali na své přidělené úkoly pro nadcházející průlet. V rámci výcviku se jim dostalo přesného popisu míst, nad kterými poletí, a přesně stanoveno bylo i rozmístění fotoaparátů u konkrétních okének. Navíc museli astronauti nosit v hlavě jejich požadované nastavení – clony, dobu expozice, úhel, pod kterým mají útvary na povrchu snímat, a podobně.

Důvod, proč měli vědci tak vysoké nároky, je jednoduchý: přestože dnes již máme zmapovaný celý povrch Měsíce, na čemž má lví podíl dosud funkční automatická sonda Lunar Reconnaissance Orbiter, ani ona se samozřejmě nemůže v okolí Měsíce pohybovat libovolně. Byla usazena na určité oběžné dráze a pohybuje se v konkrétní výšce nad povrchem, což jí dovoluje fotografovat terén pouze z jedné perspektivy a za určitého osvětlení. Její kamery tak mnohdy nedokázaly zachytit stíny vrhané terénními nerovnostmi nebo barevné odstíny na povrchu (přestože Měsíc se nám zdá celý šedý, ve skutečnosti jsou na něm viditelné např. i tóny hnědé).

Naproti tomu posádka Integrity měla Měsíc míjet pod jiným úhlem, za jiného osvětlení a ve zcela jiné vzdálenosti. Na palubě si s sebou přivezla poslední generaci těch nejkvalitnějších fotoaparátů a navíc měla k dispozici to nejdůležitější – lidský zrak, který není oproti digitálním čipům omezen na tak úzký rozsah vlnových délek světla. Nastavení fotoaparátů proto mohli živí lidé podle potřeby změnit a zachytit na měsíčním povrchu detaily nebo naopak celky, které jsme i přes veškerý náš pokrok dosud neviděli. Například slabou záři nad měsíčním terénem, která vzniká proto, že zrnka měsíčního prachu nabitá statickou elektřinou se vznesou malý kousek nad povrch a začne se na nich rozptylovat sluneční světlo.

Před osmou hodinou večer našeho letního času padl 56 let starý rekord. V tu chvíli se Artemis II dostala do větší vzdálenosti od Země než Apollo 13, které se od ní v dubnu 1970 vzdálilo na 400 171 km. Posádka Integrity se rozhodla této chvíle využít pro slavnostní moment – z dalekého vesmíru astronauti světu oznámili, že navrhují pojmenování pro dva dosud bezejmenné krátery na odvrácené straně Měsíce. Přejí si, aby se první z nich jmenoval Integrity podle jejich kosmické lodě a druhý Carroll. Toto jméno vybrali na počest zesnulé manželky velitele Reida Wisemana, matky jeho dvou dcer.

Když průlet okolo Měsíce začal, astronauti podle plánu pracovali ve dvojicích. Zatímco jeden snímal povrch, druhý měl jeho snímky zaznamenávat a popisovat, hlásit pozemnímu týmu případné potíže s technikou nebo nespatřené cíle a podobně. Průlet za odvrácenou stranou Měsíce trval dohromady okolo šesti hodin a neobešel se bez nevyhnutelné zhruba 40 minut dlouhé ztráty spojení se Zemí. Ta je způsobena tím, že rádiové vlny nedokáží proniknout hmotou Měsíce, a nemohou se tedy dostat ze Země do kosmické lodi ani zpět. Právě v této době se také Integrity dostala k Měsíci nejblíž z celé výpravy – na vzdálenost asi 6 550 km. V tu chvíli se astronautům jevil Měsíc tak velký, že zabral výhled z několika okének najednou.

Odmlka skončila a astronautům se naskytl další vzácný pohled. Po více než půl století byli dalšími, kdo na vlastní oči spatřili východ Země. Ten je vyvolán tím, jak se kabina zpoza Měsíce postupně vynořuje a v určitou chvíli už není se Zemí a Měsícem v přímce. Krátce nato navíc mohli pozorovat zatmění Slunce z vesmíru (bylo opět vyvoláno tím, že při pohledu z kabiny se tentokrát v jedné přímce ocitly kosmická loď, Měsíc a Slunce) a rovněž během této doby měli napilno. Vědci totiž pro ně nachystali fotografování některých objektů ve vzdáleném vesmíru.

Pak se již kabina Integrity vydala na zpáteční cestu. 7. dubna ve 14 hodin, ve chvíli uveřejnění tohoto článku, se nacházela asi 387 000 km od Země a s každou vteřinou z této vzdálenosti ukrajuje. Přistání statečných astronautů očekáváme 11. dubna krátce po druhé hodině v noci – už teď se ale stali skutečnými hrdobci, jimž hrouda nohy nevíže.

Zdroje:

https://images.nasa.gov/details/art002e009212

https://artemislivetracker.com

https://www.theguardian.com/science/2026/apr/07/artemis-ii-lunar-flyby-blackouts-five-key-moments

Historická cesta čtyř astronautů na Měsíc začala. 2. dubna 2026 v 00:35:12 SELČ se raketa SLS s kosmickou lodí Orion (Integrity) odlepila od startovací rampy 39B na ostrově Meritt u Mysu Canaveral na Floridě. Stalo se tak více než 53 let poté, co prakticky ze stejného místa startovalo k Měsíci Apollo 17. Dnešní měsíční průzkumníky ovšem nečeká přistání na povrchu – namísto toho bude jejich výprava uskutečněním záměru, který pochází již z dob počátků měsíčních výprav. Propojení s minulostí stále žije.

Počátek mise Artemis II byl skutečně čítankový. Ke startu do kosmu došlo hned na počátku prvního dubnového startovacího okna, pouze asi s jedenáctiminutovým zpožděním oproti plánu. Bylo zaviněno drobnými technickými potížemi, které se podařilo rychle odstranit – například jedna z baterií zodpovědných za případné zažehnutí záchranné věžičky ukazovala krátkodobě vyšší teplotu, než technici očekávali. Ukázalo se ale, že šlo pouze o chybný příjem dat z čidla a nikoli o skutečnou závadu. Plnění kapalného vodíku do nádrží proběhlo již dříve a zcela bez problémů.

Kontrolorům v řídicím středisku v Houstonu stačilo pouze protáhnout odpočet zhruba o zmíněných deset minut, všechna kontrolní stanoviště ale vydala letovému řediteli signál „Go“. Pětatřicet minut po půlnoci našeho času se proto nosná raketa SLS vznesla.

O dvě minuty a devět vteřin později se od centrálního prvního stupně oddělily obě přídavné rakety SRB. Tou dobou už raketa letěla ve výšce okolo 48 kilometrů a její rychlost byla asi čtyřikrát vyšší než rychlost zvuku – a z tohoto momentu také pochází snímek v úvodu našeho článku. Je převzat ze záběrů na profilu Kosmonautix na YouTube a ten jej zase přebírá přímo od NASA.

V čase T+8:06 umlkly čtyři motory RS-25 na centrálním stupni. Prázdný stupeň byl odhozen a téměř celý shořel v atmosféře. Pouze zbytky dopadly do Tichého oceánu. Druhý stupeň a loď Orion se tak dostaly na protáhlou dráhu s nejvyšším bodem ve výšce cca 2 220 km nad Zemí, tedy zhruba pětkrát dál, než kde obíhá Mezinárodní vesmírná stanice (ISS).

Při kosmickém letu je vše propočítáno na vteřiny a každý člen posádky má předem daný seznam úkolů, které musejí následovat jeden za druhým a jít jako na drátkách. Po usazení lodi na této dráze tak následovalo asi 40 minut, během kterých se měli z křesel odpoutat Christina Kochová s Jeremym Hansenem. Měli na starost zprovoznění některých nejdůležitějších systémů v kabině – dohlédnout na rozvinutí solárních panelů, zprovoznit dávkovač vody nebo palubní toaletu. Právě ta ale astronautům připravila nečekané překvapení, jak se zmíníme dále.

Po uplynutí této doby následovala úprava dráhy za pomoci motoru druhého stupně. Kochová s Hansenem se vrátili zpět do křesel a byl proveden zážeh, který dráhu více „zakulatil“, takže v největším přiblížení k Zemi se kabina už nedostala blíže než asi na 185 km. Kdyby tento zážeh neproběhl, kabina by prolétala jen asi 30 km od povrchu a shořela by třením o vzduch.

Dalším zážehem druhého stupně o něco později se Orion „vyšvihl“ na dráhu vedoucí až téměř 70 400 km daleko od Země. Byla to dráha, z níž později zamíří k Měsíci, ale tentokrát k tomu už nepoužije druhý stupeň nosné rakety. Na rozdíl od dob Apolla se Integrity svého nosiče zbavila a zážeh TLI (Trans-Lunar Injection, česky nejlépe „Navedení na dráhu k Měsíci“) obstaral hlavní motor servisního modulu.

Dráha volného návratu

Kabina Integrity na své cestě podnikne tzv. pasivní oblet Měsíce. Jedná se o koncepci, kterou hodlali použít už Sověti v dobách Studené války, aby porazili své americké rivaly – a který také několik jejich nepilotovaných sond uskutečnilo. Koneckonců i slavná Luna 3, která roku 1959 poprvé vyfotografovala odvrácenou stranu Měsíce, letěla právě po této dráze. Ve hře byl i let, při kterém by varianta kabiny Sojuz takto Měsíc obletěla s člověkem na palubě, ale ten se uskutečnit nepodařilo. Nejblíže se k tomu Sovětský svaz dostal v září 1968, kdy během bezpilotní mise Zond 5 zněla od Měsíce slova sovětských kosmonautů z předtočené nahrávky na magnetofonové pásce.

Dráha volného návratu znamená, že kabina využije gravitačního působení Měsíce ke svému urychlení zpět k Zemi. Pokusme se nyní podrobněji popsat podstatu tohoto manévru.

Představme si, že vyšleme kosmickou loď k Měsíci nízkou rychlostí. Může to skončit pouze jediným způsobem – až se kabina k Měsíci přiblíží, jeho gravitace ji přitáhne a kabina spadne na povrch. Kdybychom ale naopak vyslali kabinu příliš rychle, přitažlivost Měsíce by po ní nestačila „natáhnout ruku“ a kabina by pokračovala po přímce dál a dál do vesmíru. Musíme proto kolem Měsíce proletět právě tak daleko a právě tak rychle, aby nastal kompromis (nemluvíme nyní o zabrždění těsně u Měsíce a vstupu na oběžnou dráhu, to by byl jiný scénář).

V podstatě si lze celý manévr představit na příkladu atleta, který běží po rovné sprinterské dráze. Dejme tomu, že našemu atletovi řekneme, aby běžel od startu k cíli a zase zpět. Musel by nejprve zrychlit z nulové rychlosti, těsně před koncem dráhy zase zpomalit až téměř do klidu a teprve poté by mohl celou svoji váhu obrátit a začít znovu zrychlovat na zpáteční cestě. My bychom se ale napříště rozhodli, že atletovi pomůžeme, a na konci dráhy bychom zarazili do země sloupek. Dovolili bychom mu, aby se sloupku při otáčení přidržel rukou – v tom případě by se situace změnila. Atlet by na konci dráhy nemusel vůbec zpomalovat, naopak by mohl svou rychlost využít k otočení „švihem“ a rovnou se vydat na cestu zpátky k nám.

Právě tak funguje dráha volného návratu ve vesmíru. I kabina Integrity použije Měsíc jako pomyslný sloupek, kterého se „přidrží jednou rukou“ a otočí se okolo něj na zpáteční cestu.

Zpropadený záchod

Na každé výpravě do vesmíru se objevují drobné obtíže, které je třeba řešit operativně přímo na místě. Christina Kochová během svého předepsaného zprovozňování kosmické toalety zjistila, že na jednom z přístrojových panelů svítí barevná kontrolka signalizující zaseknutý ventilátor uvnitř. Na rozdíl od našich pozemských porcelánových trůnů, které splachují naše příspěvky pouhým proudem vody, takové řešení by pochopitelně ve vesmíru nefungovalo. Zde je potřeba spoléhat na podtlak, který se musí vyrobit ventilátorem. Kdyby se tedy závada neodstranila, toaletu by nebylo možné používat – minimálně ne pro malou potřebu. U velké by závada neznamenala takový problém, kousky lidských produktů se totiž skladují v sáčcích a poté ukládají do kontejneru, který se vrátí zpět na Zemi. V nejhorším případě by astronauti svoje příslušné výrobky mohli do sáčků umisťovat ručně. Tekutý odpad by se ale s nefunkčním odsáváním rozptyloval volně po kabině, což by astronautům určitě příliš zábavné nepřipadalo.

Christina Kochová tedy na sebe vzala roli, jak sama prohlásila, „kosmické instalatérky“. S pomocí řídicího střediska v Houstonu se jí podařilo během zhruba šesti hodin část toalety za 30 milionů dolarů rozebrat a zaseknutý ventilátor uvolnit. Houston potom toaletu na dálku vypnul a zapnul, čímž byl problém vyřešen – a mimochodem, mezitím loď dvakrát pozměnila svou oběžnou dráhu, odhodila druhý stupeň nosné rakety a vypustila několik malých satelitů.

Na cestě k Měsíci

3. dubna v nočních hodinách, asi v 01:49 SELČ, se Integrity i s fungující toaletou vydala pryč ze zemské oběžné dráhy. Jak již víme, manévru se říká TLI a jednalo se o zhruba 30minutový zážeh hlavního motoru servisního modulu. Napomohla mu gravitace Země, protože zážeh začal v blízkosti nejnižšího bodu dráhy (perigea), kde kabina prolétá okolo planety nejvyšší rychlostí.

K cíli své cesty Integrity dorazí 6. dubna.

Zdroje:

https://www.space.com/space-exploration/artemis/theres-a-bit-of-toilet-trouble-on-nasas-artemis-2-mission-to-the-moon

https://www.facebook.com/ccnyplanetarium/reels

https://www.livescience.com/space/space-exploration/artemis-ii-timeline-12-key-steps-that-will-take-nasa-astronauts-to-the-moon-and-back

https://www.scientificamerican.com/article/artemis-ii-mission-timeline

https://www.nasa.gov/artemis-ii-press-kit

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/vesmir/sacek-misto-zachodu-mise-artemis-ii-mela-problem-s-toaletou-pomohla-prvni-zena_2604021424_ako